Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Poutní trojice Ústeckoorlicka

Ústeckoorlicko patří milovníkům klidu a pohody. Členitá krajina podorlické tabule je zvrásněná terénními zlomy a údolími Tiché i Divoké Orlice i řadou přítoků. Krajina je to ideální pro nedělní výlety na zdejší hrady i cyklostezky. A také milovníci energetických míst tady naleznou řadu příležitostí. Nalezneme zde až překvapivé množství poutních míst, křížových cest a studánek se zázračně léčivou vodou.

Klopoty  Prvním naším dnešním zastavením při návštěvě pramenů kolem Ústí nad Orlicí budiž poutní a lázeňské místo v Klopotech. Jde o část obce Říčky a nejlépe se k nim dostaneme silničkou od Libchav, kterou využívá i příjemná cyklostezka. Pramen v Klopotech je velmi silný zejména na jaře. Jeho vody plní vodárnu pro nedalekou osadu Říčky, a přesto zbývá i silný proud pro vývěr pod kaplí. V době, kdy kvetou petrklíče, je tady hojnost vody pro všechny.

Podle historických dokladů se v tomto místě úspěšně léčili ze svých zranění dragouni napoleonského pluku Reiner, a jeden ze setníků zde dal později z vděčnosti postavit dřevěnou poutní kapli Panny Marie Nejvyšší pomocnice. Majitel pozemků zde v roce 1817 vystavěl hostinec a také dřevěnou budovu lázní. Později byly lázně, hostinec i kaple přestavěny do dnešní zděné podoby. Poněkud nevzhledná budova přímo u pramene jsou právě bývalé lázničky. Svého času byly lázně i poutě do zdejší kaple velmi populární. Ještě v padesátých letech 20-tého století tady také existovalo mimořádné přírodní divadlo, kde hrával kvalitní ochotnický sbor pod vedením pražského herce Miroslava Doležala z Národního divadla. Na představení se sem prý sjížděli až tisíce diváků... Místo je i dnes velmi idylické a příliš ho neruší ani nedaleká chatová kolonie a velký hostinec poblíž. Jen na zašlou slávu hydroterapeutických lázní už musíme zapomenout. Ale to neznamená, že i dnes voda nenabízí stejné služby. Jen je třeba je znovu poznat a umět využít. Voda je zde hodně tvrdá, mineralizovaná vápníkem. Vzhledem k využití ve vodárně je pravidelně a často kontrolovaná a proto je pitná i pro ty nejzarytější nedůvěřivce.

Horákova kaple    Poutní místo Panny Marie, Matky ustavičné pomoci u Horákovy kaple patří k tomu nejlepšímu, co může Ústeckoorlicko zájemcům o energii krajiny a hlavně pramenů nabídnout, a to i přesto, že nepatří k nejstarším památkám. Kaple vznikla až v roce 1866 jako soukromá iniciativa majitele, pana Bernarda Duška z Dolní Dobrouče. Pramen i kaple se nachází na svahu kopce Strážný, kousek od Ústí nad Orlicí, případně se sem dá pěšky dojít od hradu Lanšperk. Nejkratší cesta sem je ale z Dolní Dobrouče, odkud vede ke kapli polní cesta a také obnovená krátká křížová cesta. Z lesního zákoutí u kaple se otevírá pohled k severovýchodu, a tak snad nejlepším časem, kdy se sem vypravit, jsou jarní a letní rána. Slunce se opírá do stěny lesa a vůně jehličí se míchá s chladným oparem vody z ledového pramene. 

Kaple je dodnes v soukromých rukou, je vzorně renovovaná, zdi byly zbaveny fádní světlé omítky, což byl velmi šťastný počin. Krásné pískovcové kameny jí dodávají velmi působivý vzhled. Také vývěr vody a boží muka u něj jsou ve skvělém stavu. Jak vidno, místo má znovu svého majitele a správce, který se s pýchou stará o dědictví předků. Jak praví historické prameny a pamětníci, nevyléčitelně nemocný Bernard Dušek se v tomto místě opakovaně chodíval modlit a pít zdejší vodu. A slíbil postavit kapli, pokud se vyléčí. Zázrak se stal, Dušek se uzdravil, ale u pramene postavil pouze boží muka. Zanedlouho se rozstonal znovu a v jednom snu mu měla Panna Marie připomenout jeho dřívější slib. Dostal tak další šanci a když se znovu uzdravil, už neriskoval a dal postavit kamennou kapli. Zemřel v požehnaném věku skoro devadesáti let. Jeho syn Jan pokračoval v otcově díle a věnoval do kaple oltářní obraz. Jan Dušek byl učitel, který učil na vesnických školách v Orlických horách. Proto se mu říkalo „Horák". Toto jméno se časem přeneslo na celý rod i kapli.

Voda pramene je skutečně skvělá, a celé místo nabízí kvalitní prostor k meditaci i zamyšlení. Většinou je tu klid, i když sem přichází turisté i místní pro občerstvení těla i duše. První, co vás může při pročítání zdejší pověsti napadnout, je jistá „pomstychtivost" Panny Marie, která nedostatečně vděčného Duška potrestala návratem nemoci za nesplněný slib. Ale takhle jednoduše a přímo to určitě nefunguje... Panna Marie určitě není pomstychtivá a na nějaké té kapli jí určitě nezáleží ani za mák. Nemoc navíc není trestem a vyléčení je možné jen za jistých okolností, které nejsou přímo podmíněny našimi přáními a vůlí. Víra a sliby tady nefungují jako obchod. Není to „něco za něco". A dokonce je úplně jedno, zda jste věřící křesťan, nebo zapřisáhlý ateista. Zázraky se totiž mohou dít každému, rozhodně nejsou výsadou jen pro nábožensky vyhraněné osoby. Ať oslovujete při svých přáních Pannu Marii, Isis, Zarathustru, osud, zdravotní pojišťovnu (mimo standard poskytované péče), nebo třeba posvátný škrpál, máte podobnou šanci. Splní se vám jen ta přání, která jsou v hranicích nejvyššího kosmického řádu. Zázrak může přijít - v podobě uzdravení po požití té správné vody, nebo třeba jako sbírka od lidí na invalidní vozík, obměkčení pojišťovny nebo jiného božstva, nebo třeba prostřednictvím jakési náhody nebo získaných informací a zdánlivě nesouvisejících setkání. Komu se to poštěstí? No, pokud je zázračné vyléčení ještě možné a je v řádu nejvyššího dobra, pak se to stane jen změnou a „kvůli změně" nás samotných, našeho jednání a konání. Tedy v tomto konkrétním případě pana Duška třeba tím, že dotyčný získal odklad proto, aby mohl postavit kapli. Ne pro pannu Marii, ale proto, že to přijal jako svůj velký životní cíl. Náplň dalšího života, která mu nedovolila umřít dřív, než dílo bude hotovo. Životní uspokojivou a smysluplnou náplň s přesahem pro obecnější dobro. Dílo, které až dodnes už sto padesát let oslovuje jeho dědice i poutníky. Tedy dílo samotné bylo důvodem k prodloužení života sedláka, na kterého by jinak lidé už dávno zapomněli. Vznikla duchovní stavba, která posiluje přírodní silné energetické místo dříve neznámého pramene. Místo, které i dnes pomáhá stovkám turistů i poutníků k občerstvení, zamyšlení a snad i pochopení zákonů pozemského hmotného bytí i zákonů nehmotné existence vědomí.  Proč a jak. To jsou otázky, na které zde můžeme dostat odpovědi. A pokud odpovědím „uvěříte", pak je lhostejno, kdo vám je říká a z jakého zdroje vaše „víra" pramení. Ať už máte tzv. racionální důkazy, podepřené vědou a lidským poznáním a „věříte" v sílu matky přírody, nebo jen doufáte v pomoc někoho, kdo na nás dohlíží s mateřskou láskou. Zdejší voda i místo i „duchové" jsou skutečně způsobilí k tomu, aby nám pomohli. Voda v sobě nese sílu Země, pochází z hlubokých zdrojů, a současně je připravená přijmout program od vědomých bytostí. Jak už jsem si pověděli mnohokrát, základní vlastností vody je pomáhat, přijímat léčivé programy, nabývat nebývalých schopností léčení. Ať už homeopaticky, nebo reálnou příměsí léčivých látek. Čistá voda slouží jako nosič informace a programu nápravy. Kdo tento program do vody vkládá, to už je jiná otázka. Snad kromě výše zmíněné pojišťovny to může být leckdo. Duchovní bytost, božstva, ale také my sami. Právě přes nás běží do vody program při každém napití. A právě proto i naše sliby, které myslíme vážně, můžou přidat do vody ten důležitý kousek léčivého účinku. Pití spojené s přáním je účinným způsobem víry 😊. Bohužel, v dnešní pragmatické době bývají přání a modlitby pro mnoho lidí až tou poslední možností. Ve chvíli zoufalství, kdy už vyčerpáme všechny „racionální" možnosti, rozdáme úplatky, zkusíme „všechno" a nic nepomáhá, pak teprve přichází prosba a modlitba coby poslední pokus o záchranu. Zoufalství a beznaděj je tím motorem, který nás vede k modlitbě, které ale vlastně stejně nevěřím. Asi netřeba říkat, že to skutečně nemá žádnou cenu. Aby to fungovalo, je třeba udělat „drobnou" výměnu: beznaděj vyměnit za naději a zoufalství za víru v to, že některé věci jsou možné, i když jim nerozumíme. A znovu jen opakuji, že s náboženstvím to nemá nic společného. Ale s naším postojem k světu to má společného všechno. Je třeba převrátit energie, které nás vedou světem, a které nás buď oslabují a vedou k nemoci, nebo posilují a uzdravují.

I to je důležitým znakem silných míst jako je to u Horákovy kaple.. Místo tedy známe, vzhůru na cestu. Podstatnou splněných přání je tedy NAŠE skutečná víra a naděje, ať už je směřujete ke komukoli. A přejme si ne tehdy, když je nám nejhůř, ale tehdy, když je nám nejlíp. A věřte, že nejhůř pak už nikdy nebude. S nadějí a přáními není třeba šetřit, množství splněných přání není omezeno ničím jiným, než naší možností je přijmout podle výše zmíněných pravidel.

Pramen Panny Marie pod Hůrou je další z mariánských poutních pramenů Ústeckoorlicka. Najdeme ho nedaleko od Horákovy kaple. Vzdušnou čarou to je jen pět kilometrů. Jak jméno napovídá, pramen se nalézá na svahu Hůry na území Petrovic. Cesta sem je ale o něco kratší z Verměřovic. V prudkém severovýchodním svahu nad potokem Čermná se otevírá strž, kde pramení zdejší zázračný pramen. Údolí je hodně studené, což je příjemné v plném létě, nicméně pramen je poměrně slabý a současné suché roky mu nesvědčí. Historie zdejšího pramene a kapličky je poměrně zajímavá. V době prusko-rakouské války v roce 1866 se tady schoval zdejší mlynář Vencl, a protože nebyl vypátrán, pověsil zde jako projev díku obraz Panny Marie. Poutní místo bylo na světě. Po stromech visely obrazy a lidé se sem chodili modlit a pít zdejší vodu. Ale zděná kaple tady vznikla až v době komunistické totality v roce 1982! Šlo o tajnou a soukromou iniciativu několika obyvatel Petrovic. Kaple byla taktéž tajně vysvěcena zdejším farářem. Ovšem státní moc se o akci dozvěděla, zhotovitelé stavby byli vyslýcháni veřejnou bezpečností, do akce se zapojila i StB. Kaple byla obklíčena, zatčena a posléze zbourána. Nová kaple zde byla znovu zbudována až po revoluci v roce 1991.

Pohnutá historie se promítá i do působení zdejších energií. Je dost mimořádné, že místo má odlišné energie než voda, která zde vyvěrá. Voda samotná nese stabilní energie země ve smyslu jejího působení na zdraví. Splňuje požadavky na skutečně zázračnou vodu. Takže uzdravení, která se zde odehrála, mohou být skutečně daná působením vody samotné. Ale celková energie místa u pramene a kaple trochu pokulhává za energií vody, a spíš vypovídá o čerstvé historii. Studené a hluboce zařízlé údolíčko zatím není příliš harmonické, je v procesu proměny, ještě je zde živý boj bývalé státní moci a víry. Urputnost, zvůle, tvrdošíjnost, odpor. Z hlediska energií je jedno, zda tyto síly jsou „správné" nebo „špatné", prospěšné či neprospěšné. Energie nejsou soudci, neptají se na původy a důvody. Zda svět špiní nebo čistí. Energie zkrátka existují a ovlivňují svět kolem nás i nás v něm. Ovlivňují nás a my ovlivňujeme naším konáním jejich existenci a velikost. Ať už pragmatickou činností v realitě hmoty a každodenním životě, nebo svými duchovními počiny. Naprostá většina temných míst je způsobena či alespoň posílena našimi lidskými zásahy a spáchanými skutky. Je tedy opět na nás, abychom pomáhali krajině i místům se takových nepřirozených negativních zátěží zbavit. Pramen pod Hůrou na svoji harmonii čeká. Místo potřebuje prosvětlit, ať už ve smyslu reálném, či duchovním. Cestou k nejvyšší harmonii je odpuštění, vděčnost za překonání zlých chvil a za čistou ochranu před agresorem. Voda sama na to nestačí, úkol je to pro nás.   

Jiří Škaloud

 

Regena 11- 2019
Klopoty
Klopoty
Poutní místo
Říčky
Bývalé lázně
Jen se rozhlédnout
Léčivá vodo...
Co mi povíš...
Horákova kaple
P.M. Ustavičné pomoci
Včera, dnes i zítra
Pramen u Horákovy kaple
Matka země i lidu
Síla a moc vody
Legenda o vzniku
Panna Marie pod Hůrou
Malý...
Ale zázračný...
Genius loci zde nezanikl
designed by Panavis & Panadela | contents ©2020 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart