Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

 Jako vejce vejci

Stradonice (Nižbor, okr. Beroun) a Stradonice (Peruc, okr. Louny)

To první místo našich předků je asi mnohem známější. Nedaleko Nižboru u Berouna na břidlicovém bloku vrchu Hradiště ve 380 m. n. m. se na území o rozloze 90,3ha rozprostírá největší, nejbohatší a nejdříve známé keltské oppidum v Čechách. K osídlení zdejšího vrchu Kelty došlo někdy v polovině 2. století př. n. l., k výstavbě opevnění asi kolem roku 120 př. n. l. Svého času se jednalo o významné evropské obchodní, zpracovatelské a výrobní centrum s kovy (cín, měď, železo, ale i zlato). Obchodovalo se a zpracovávali jak místní nalezené suroviny, tak i třeba cín z Krušnohoří, nebo měď z podhůří Alp. Na přelomu našeho letopočtu bylo hradiště napadeno a zničeno germánským kmenem Markomanů. Tak to jen úvodem, neboť naše dva hlavní dnešní a mnohdy opomíjené cíle se nachází nedaleko od oppida jihovýchodním směrem.

Pokud opravdu toužíme poznat zdejší Zemské a zemité energie je nejlépe se vydat od Berounky roklí bezejmenného potoka směrem k osadě Porostlina. Zážitek s překonáváním samotného vodního toku, kamenů a padlých stromů střídá setkávání s plejádou různých živlových přírodních bytostí. Pokud se zde dokážeme na delší čas zklidnit a zastavit, můžeme přímo pohovořit s Gaiou, jak že to tenkrát přesně bylo a kam že se pro železo chodilo a proč. Prvním cílem a velkou odměnou je pak Stradonický vodopád. Něco tak krásně rezavě hnědého jsme již dlouho neviděli. Je to kouzelné a čarovné místo, přesně takové, jakou železo pro sílu a zdraví těla i ducha představuje. Kousek nad vodopádem se pak nachází pramen U rezavé vody, který zbarvuje vše v okolí. Voda vytéká z již nepoužívané štoly železnorudného dolu Šavel, který pochází z roku 1811. Pramen je silný a vydatný, voda skvělá a léčivá. Byl Velký Pátek, místo i celé okolí dýchalo oběma harmoniemi a otevíralo své poklady. Ne ty blyštivé a pozlátkové, ale ty tekoucí a opravdové.

Druhé místo našich předků osídlované napříč všemi časy a se stejným názvem jako to první hledejme u Peruce nedaleko Loun. Pravěké hradiště Stradonice leží na ostrožně výběžku náhorní planiny ve výšce 280 m. n. m. o rozloze 6,75ha na lokalitě zvané Na Šancích či Na Valech, ze tří stran chráněné strmými roklemi. Jedná se o zvláštní typ opevněné lokality z pozdní doby halštatské, cca 550-450 let př. n. l. Val byl po své délce budován různými technikami, což vede k domněnce, že se zároveň na výstavbě podílelo více komunit. Archeologické nálezy z místa dokladují tzv. dálkový obchod s luxusním zbožím, ale i to, že místo nebylo pravděpodobně trvale osídleno, ale sloužilo jako rituální obřadní místo, či jako místo pro společná a společenská setkání, nebo azylové útočiště. Toto osídlení bylo našimi předky využíváno až do ranného středověku a možná i proto je zde výborné napojení na celé naše linie, ať již z té strany ženské, či té mužské, ale i té společné. Je to opravdu síla. Není otázek, kde by se nám nedostalo odpovědí, není podpory, kterou bychom stále nedostávali. Jenom ji chápat a vidět. I všechny ty složité dohody ve skutečné Jednoduchosti a živé prostotě. A když nic jiného, je odtud opravdu skvělý výhled a rozhled. Na střední Poohří, na České středohoří i Krušné hory.

Necelé dva kilometry jižně od hradiště (asi 1 km severně od Peruce) v údolí Débeřského potoka se nachází další prastaré místo. Dříve v těžko přístupných bažinách a z mokřadů zde vyvěrá několik pramenů síro-železité vody. Toto místo určitě nemohlo uniknout z pozornosti dřívějších obyvatel Stradonic. Koncem 18. století zde vznikají malé lázně s několika budovami a hostincem, kde se mimo jiné slavily každoročně dožínky. V bahniskách byly zbudovány tzv. Čertovy lávky, umožňující pohyb po okolí a malé bazénky. V druhé polovině 19. století, se stále hovoří o upravených cestách, mostkách i celém okolí. V lázních velmi často trávil svůj čas básník Svatopluk Čech, který ostatně má nedaleko i svou vyhlídku (viz. web). Léčilo se zde koupelemi a zábaly. Studánka V lázních i dnes nabízí skvělou železitou vodou a má svého genia loci i tempori. O energiích místa ani nemluvě a živáčka bys zde dnes pomalu nedohledal. Samotný vývěr je pak obestaven starou barokní zídkou s antickou sochou vodní víly, nymfy z dvěma nádobami na vodu. Na tu živou i na tu mrtvou, protože obě jsou pro nás v jistých okamžicích důležité. A to je poselství těchto místních pramenů. A kdo bude chvíli hledat, najde jistě i nějaký ten vývěr mimo samotný altán, jen tak ze Země...

Vydáme-li se však ze Stradonického hradiště třeba na sever, můžeme po asi 1,5km dojít k slovanskému hradišti z 9. století, z raného středověku s názvem Levousy. Cestou bychom ovšem neměli minout krásnou studánku s výbornou vodou Na Točánku. Na křižovatce lesních cest nás určitě upoutá větší barevný vodní mlýnek, když ne nás, tak děti určitě. Samotný vývěr pramenu je pak o něco výše. Úžasný dar lidem vytéká přímo z opukové skály a nese poselství o lásce a toleranci o spolupráci lidí i živlových sil. O možné spolupráci člověka i draka, ohně i vody. O vyrovnanosti i smyslu bytí.

Dolní Poohří stále skrývá mnohá tajemství, neprošlapané cesty. Jak ty turistické, tak i ty mimo ně. Stačí vyrazit. Nebo zůstat doma v klidu. Jako vejce vejci.  

Petr a Vlaďka

Letecký snímek (Nižbor)
Velký Pátek
Přístupová rokle
Jeden ze strážců
Vstup povolen
Stradonický vodopád
Detail I.
Detail II.
U rezavé vody
Silný pramen
Posiluje a léčí
A vše zbarvuje
Stradonice u Peruce
Jako doma
Letecký snímek (Peruc)
Ochranný val
Na stráž
Výhledy
A nedaleký Hazmburk
Podpora od všech předků
Údolí Débeřského potoka
Studánka V lázních
Železitý pramen
Chutná všem
Vodní nymfa
Loučení
Na Točánku - info
Na Točánku - rozcestí
Na Točánku - vývěr
Zde je to místo
Opuková voda
Strážkyně
Tady se mi líbí
designed by Panavis & Panadela | contents ©2020 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart