Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Cypřiš (Cupressus)

• Kréta - Monastery St. Panteleimon •

Společně s cedrem může být cypřiš nazván jako jeden ze základních pilířů vyspělých raných civilizací Malé Asie a východního Středomoří. Rozmanité druhy pravého rodu cypřišů pocházejí ze Severní Ameriky, Evropy a Asie. Cypřiš pravý, nebo taky italský, dorůstá do výšky 24-25 m. Spolu s jalovcem a cedrem poskytoval potřebné dlouhé stavební dřevo, nejen pro střešní trámy paláců, chrámů a stavbu lodí. Ke vznešenosti těchto stromů pak přispěla nejen jejich trvanlivost a odolnost, ale i aromatická vůně jejich dřeva. Esenciální olej, získávaný ze šišek cypřiše sloužil jako složka do olejových směsí určených na podporu žilného systému, k léčení hemeroidů a křečových žil. Ženám z indiánského kmene Navajů pomáhal odvar z větví tohoto stromu k obnovení sil po porodu. V esenciální léčbě slouží ku pomoci odstartování skutečných a náležitých změn, k nalezení pravých potřeb člověka.

Ve Starém světě byl považován za Strom světla. Jako hřbitovní strom byl spojován s božským světlem a nebesy, nikoliv s podsvětím. Jeho stále zelené listy se staly symbolem víry ve zmrtvýchvstání, jak v křesťanském, tak i islámském světě. Jeho dřevo hraje významnou roli při rituálech a oslavách v mnoho kulturách po celém světě. Obřadní místa, nástroje a účastníci se vykouří a očistí šalvějí,  dýmem ze dřeva posvátného cypřiše (cedru) se přivolávají duchové. Původní obyvatelé Kanady vyráběli z tohoto posvátného stromu své totemy. U Siouxů jsou oba stromy spojovány s darem hudby. Ve starém Řecku byly vysazovány početné posvátné cypřišové háje. Ten na Peloponéském poloostrově byl zasvěcen starořeckému bohu lékařství a lékařů Asklepiovi. Chovali se v něm bohu zasvěcení hadi, kteří zde žili volně mezi stromy. Uprchlíci, pronásledovaní, hledači politického azylu, byli v takových svatyních pod ochranou. A k bezpečnému překročení hranic často stačilo jen mít u sebe větvičku z takovéhoto posvátného háje, aby poutníka ochránila. Tato tradice nabídnutí ochrany, azylu na posvátném místě byla pak později převzata křesťanskou církví. I králové staré Asýrie, Persie a Egypta dováželi do svých vlastí vzácné dřeviny a zakládali chrámové a palácové zahrady. Časem se zde usadil i řecký výraz pro zahradu paradeisos - ráj. Japonský národní strom, který se také velmi často vyskytuje u šintoistických a buddhistických svatyní se nazývá sugi. Strom, který za větru šeptá a při bezvětří přijímá poselství. Výraz se překládá jako cedr japonský, ale jedná se o nepravý cypřiš Cryptomeria japonica. V Japonsku a Koreji podnes zůstala zachována tradice šinrinjoku, očistné lesní koupele v čistém a léčivém vzduchu lesa, za který jsou odpovědné dva stromy, sugi a Lawsonova hinoki, které přirozenou cestou vylučují do ovzduší přírodní antibakteriální látky. Zajímavostí pak určitě je nejdelší stromová alej na světě, která se nachází rovněž v Japonsku u Tokia, kdy podél cesty dlouhé 35,5 km se nachází okolo 13 000 posvátných stromů sugi. V hermetických naukách pak cypřiš symbolizuje Povolání z nebes pod patronací Velkého ducha. V astrologii představuje Slunce.

Za cypřišem jsme se vydali na Krétu do hor. Do oblasti klidu, ticha i částečné prázdnoty, na chvíli vzdáleni od všeho nepodstatného. Do místa zvaného Agios Panteleimon Monastery, kláštera sv. Panteleimona. Panteleon (Ve všem lev) se narodil v Nikomedii (dnešním Turecku) někdy kolem r. 275. Je uctíván jako Velkomučedník a lékař. Je patronem lékařů a pomocník opuštěných. Je jeden ze 14 sv. Pomocníků, skupiny svatých uctívaných společně i samostatně, jako mocní přímluvci a ochránci před nemocemi a neštěstím. Jako mladý muž měl skvělého učitele, ale k úplnému poznání přispěl až příběh (v různých verzích popisovaný), kdy na cestě spatřil ležící bezvládné dítě o od něj plazícího se hada. Vzal tedy chlapce do náručí a požádal (aby to vyzkoušel) Ježíše Krista o vyléčení dítěte, což se i stalo a Panteleon se tímto Kristu zcela odevzdal. Přijímá jméno Panteleimon (Všem milostivý) a léčí všechny, úspěšně a zdarma. Ani ne tak léky, ale vzýváním všetvořícího pravého jména Ježíše Krista. Časem se tak stane trnem v oku diplomovaných lékařů a neúspěšných lékárníků, kterým odváděl platící klientelu, a tak jej udají císaři a žádají pro něj trest mučení a smrt. Žádné, ani to nejstrašnější mučení, či způsoby provedeného usmrcení nezabraly, tělesná schránka světce byla vždy ochráněna a mnozí přítomní při těchto zázracích ihned přecházeli na víru v Ježíše Krista, včetně katů i vojáků. Až příslibem života věčného od Universa, který sv. Panteleimon dostal, přinutil vojáky, aby mu usekli hlavu, neboť ti se již báli, po předchozím nezdařeném pokusu, kdy se meč ohnul jako pírko. Stalo se tak někdy v letech 296-305, kdy přesně, se již záznamy rozchází. Ale místní cypřiš to ví...zcela přesně, zeptejte se ho.Smile

A na Knossos za Mínojci a Býkem někdy příště.

Klidné a radostné jarní dny.

Petr a Vlaďka


 

Cypřiš
Cupressus
Vítej člověče
Monasery st. Panteleimon
14. sv. Pomocníků
Mínojská kultura
Tak někdy příště
Mapa - Nikomedia
Mapa - klášter
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart