Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Liběchov - Želízy

• Klácelka, Čertovy hlavy •

Město Liběchov se nalézá na pravém břehu řeky Labe, při ústí říčky jménem Liběchovka, necelých 10 km od Mělníka. Pravěké osídlení místa dokládá žárový hrob na návrší u dnešní školy i archeologické nálezy kamenných nástrojů a předmětů z období neolitu, mladší doby kamenné, cca 5 000-3 500 let př. n. l. V katastru města se pak nachází skalní pískovcové bloky, které jistě neunikly pozornosti našich předků napříč celým časem. Přírodní místa a svatyně, chráněné skálou z písku. Jeskyně, pukliny, praskliny, cesta plná překvapení a poznání. Iniciace vědomí, lidské tvořivosti, přirozenosti a harmonie. I takové může být putování zdejší krajinou a okolím. Plné zkoušek a výzev, ostatně jako celý život sám. Radostný i starostný, tak jak je naší dualitou dán. Vyvážený i funkční. Aby se kolo pořád točilo.

Zdejší kulturní památka se jmenuje Klácelka. Jedná se o jeskyni a reliéfy vyhotovené ve skalním bloku. Jejich autorem je vlastenecky a romanticky orientovaný sochař Václav Levý (1820-1870), jenž byl učitelem známějšího umělce a sochaře Josefa Myslbeka. Dílo v krajině vznikalo postupně v letech 1841-46. Inspirací ke stvoření reliéfů byl V. Levému „zvířecí epos" Ferina lišák, od jeho kamaráda, básníka, novináře a filosofa Františka Matouše Klácela (1808-1882), který byl mimo jiné přítelem Boženy Němcové. Bajka jako symbol lidských slabostí ve zvířecích postavách, byla spouštěčem zdejší tvořivosti. Vyrovnání se s animální přirozeností nás všech. Skrytý úkol těchto míst je dojít k vnitřní svobodě prostřednictvím vlastní disciplíny. Prostor před jeskyní je nazýván Blaník, nalezneme zde i trpaslíky, kovající zbraně blanickým rytířům. Čas a eroze zanechávají na reliéfech již svůj podpis, ale i tak můžeme rozeznat Adama a Evu, Jana Žižku, Prokopa Holého a mnoho jiných zajímavých postav, symbolů a znamení. Místo je to silné a zemské. Svatyně uvnitř svatyně. V té přírodní se pak nachází ta lidská. Něco jako srdce v našem těle, místo pod ochranou čistého ducha. Azyl, aula, ochrana, vzdělání i vědění, nejen pro zednáře, protestanty, či české bratry. Prostě pro všechny, jak včera, tak i dnes. Ostatně o tom hovoří i kamenný pohár/kalich na jednom z vrcholků. Schod za schodem, krok za krokem, tak abychom ho donesli do cíle naplněný a plný až po okraj. A když se propojeni napijeme. Nahoru, dolu, doleva, doprava, na všech osm směrů, celé té ušlé cesty umět se pak najednou vzdát. Vydáme-li se dále po modré turistické značce, asi po jednom kilometru dojdeme do obce Želízy k dalšímu počinu tohoto umělce. Říká se mu Čertovy hlavy, měří na výšku 9 m a dívají se zadumaně do říčního údolí. Sem ale už musíte sami. V okolí pak nejdeme ještě řadu dalších děl, jak těch krásných přírodních, tak i těch lidských.

Zednáři-dědicové templářů, pokračovatelé starých stavebních cechovních bratrstev, ale i romantický trend a prestižní kluby přitahující šarlatány a podvodníky. Tajnůstkářství zahalené do mystiky. V původní ideji nespokojenci se společností, kde příliš vládne právo silnějšího, kde je popírána láska k bližnímu, úcta a vzájemná tolerance. Kde je rozpor mezi slovy a činy. Úkolem členů hnutí bylo usilovat o spravedlivý společenský řád, snažit se o duchovní povznesení lidstva a respektovat svobodu přesvědčení a náboženství jedinců. Spojovala je pak touha po pravdě a světle, láska k celému světu. Učení vnitřně zdokonalovat sebe i jiné. A vybudování vlastního chrámu na základech vědění a pravdy. Symbolické stupně jsou pak tři, učedník, tovaryš a mistr. Symboly jsou pravítko, kružítko, vodováha a olovnice. První zednářské lóže vznikají v 17. století v Anglii, odkud se postupně šíří po celé Evropě a světě. Členy se stávají a jsou i známí umělci, herci, spisovatelé, vědci, šlechtici, filozofové, lékaři i politici. Lóže se časem řídí různými rity, janský, skotský apod. a systémy egyptský, martinismus apod. Vznikají společenstva ryze mužská i ženská. Společné svobodné zednářství zůstalo zachováno až k dnešním dnům. Vznik první pražské lóže je datován do let 1741-43 a souvisí s pobytem francouzské armády v Praze. Mezi první svobodné zednáře u nás patřil hrabě Jan Václav Kaiserstein, Jan Václav Paradis, František Antonín Špork, F.V. Kounic, František Ferdinand Kolovrat, Josef Thun, hrabě Nostic, Ignác Born a mnoho dalších zvučných našich i cizích jmen. Jako například Wolfgang Amadeus Mozart, Joseph Haydn, Jan Ámos Komenský, Charlie Chaplin, Harry S. Truman, Roosevelt, Henry Ford, Churchill, N. Tesla, ale i František Křižík, Alfons Mucha, Jaroslav Kvapil, Julius Zeyer, Oskar Nedbal, Leopold Koželuh, Viktor Dyk, dr. Edvard Beneš i Milan Rostislav Štefánik, František Peroutka, Gustav Meyrink a mnoho a mnoho dalších. Nevědoucích, tápajících a hledajících i opravdu vědoucích. A patřil sem i sochařův žák Josef Myslbek.

Tak příště U jabloně, nebo U poháru a hroznu? Nebo na Klácelce, zeptat se na tajemství, které je již otevřené dávno všem. Stačí udělat jen první krok.

Klidné a radostné jarní dny. 

Petr a Vlaďka

Začátek cesty...
nemusí být lehký
Vstupte
Jeskyně Kácelka
Ochrana a vědění
Mlha za mnou, mlha před mnou
Trpaslíci v činnosti
E.T. ?
Energie místa
Všemi směry
Pohár, kalich ?
Nebo pravěké sedátko?
Krok za krokem, schod za schodem
Můstky a přechody
A zkoušky
Čertovy hlavy
Detail
Život je cesta vpřed
Aut. kresba
designed by Panavis & Panadela | contents ©2020 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart