Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Krašovický habr a Vrbický černý topol

Čtvero dobrých sousedů

Místo, kde dnes leží Krásná Hora nad Vltavou v okrese Příbram nedaleko Sedlčan, bylo osídlováno již v pravěké historii, napříč časem, což dokládají četné archeologické nálezy. První písemná zmínka o původní hornické osadě spojené s těžbou zlatonosné rudy pochází z r. 1341. V té době to ale už bylo městečko, Po smrti Václava II. ho zdědila Eliška Přemyslovna, která mu udělila mnohá nová privilegia. Ty pak potvrdil král Jan Lucemburský, časem pak i Karel IV., Jiří z Poděbrad, či Vladislav Jagelonský. Koncem 16. století bylo město koupeno Lobkovici a tím se stalo součástí panství Vysoký Chlumec. Dolování zlata zde zaniklo po třicetileté válce, s krátkými ojedinělými pokusy o jeho obnovení v 18. století. Od padesátých, do začátku devadesátých let minulého století zde pak probíhala intenzivní těžba již dříve nalezené antimonové rudy. Sedlčansko je Rájem známých, méně známých i dosud stále ukrytých kamenných unikátů. My se však dnes sem vydáme za stromy. A to rovnou za čtvero dobrými sousedy.

Najdeme je všechny necelé dva kilometry jižním směrem od Krásné Hory. Pár set metrů, skoro stejně od sebe, několik set let zde stojí, jak velmi dobří kamarádi a sousedé. Dva kluci a dvě holky. Všichni čtyři patří k chráněným památným stromům naší země. Krašovický habr, Vrbický černý topol, Krašovická hrušeň a Vletická lípa. Začínáme prozkoumávat oblast od jihu od místního habru obecného. Lidmi již zapomenutý, žije, dožívá i učí své následníky na úžasném tichém i když zarostlém místě na konci hůře přístupného úvozu. Uprostřed pole s ječmenem severně nedaleko od obce Krašovice. Žádná cesta k němu už nevede. Starší údaje hovoří o průměru kmenu 312 cm a výšce stromu 14 m. Silná zemská energie místa poskytuje ochranu zvířatům i přírodním bytostem.  Člověk sem už jen tak nezajde. Tady se dá vše, spočinout, vyhledat azyl, umřít, i se znovu zrodit. Sv. Vojtěch vybízí k práci a usazuje nás na kamenné sedátko v bráně tvořené kmenem stromu. Harmonie místa, klid stromu, jeho smíření a přijmutí i nový následníci, to vše nás zde drží, a ani se už moc odtud nikam nechce. „Jeden ve dvou a jedeme dál" toť odkaz místního chráněného památného stromu. Ale než se vydáme na cestu poslechneme si jeho Curriculum vitae. A v Krupce prý má kamarádku s ikonou sv. Jenovéfy, ale tam až někdy jindy.

Habr, Carpinus. Habr obecný, (Carpinus betulus), je původem z Malé Asie a Evropy. Je podobný buku, ale na rozdíl od něj roste pomaleji. Geneticky pak má blíže k lísce. Jeho dřevo je velmi kvalitní a tvrdé a žár z jeho dřevěného uhlí roztaví i železo. Často se mu říkávalo železný strom. Vyráběly se z něj tiskařské lisy, lopatky kol větrných a vodních mlýnů, osové šrouby pro lisy na ovocné mošty a olivový olej, dokonce i žehličky, či paličky na bubínky, kladívka do klavíru, nebo kulečníková tága a nápravy pro vozy a povozy. Indiáni pak používali habr na výrobu hlavních podpůrných kůlů vigvamu. Jeho vnitřní kůrou, díky jejím svíravým účinkům léčili nemoci močových cest a gynekologické potíže. Listy habru se i v Evropě tradičně používaly k léčení a hojení ran, voda, ve které se louhovaly, pak k výplachu očí. V Bachově květové terapii habr působí při pocitech přepracovanosti z rutinní činnosti. V esenciální léčbě nám habr pomáhá ujasnit si cíl a uvolňuje stagnující a zablokovanou energii. Je spojen se starověkou bohyní moudrosti Kár, Carmente. Je strážcem nedotknutelnosti posvátného háje a pokornosti ve své službě. Staří Germáni jej nazývali všeobsahujícím Stromem světla. Živé ploty z habrů často obklopovaly posvátné háje v Alpách. V symbolice představuje ochranu a ostrahu. V astrologii je spojen se Saturnem.

Za dalším chráněným a snad méně zapomenutým skvostným stromům této oblasti se vydáme od habru na severozápad ke Krašovické hrušni obecné (viz. web hrušeň Spiritka) s rozměry o průměru kmene okolo 270 cm a výškou asi 13,5m. Sem již cestička vede, i když zarostlá. Cedule na úžasné hrušni je celá rezavá, zarostlá do stromu, dávno bez jakéhokoli textu. I zde se daří všem přírodním a astrálním bytostem. Člověk se tady občas ukáže, zájem o strom se však již někam v čase ztratil. Čistota a naděje místa i stromu, napojeného na Universum a svými impulsy zajišťujícího spojení mezi všemi sousedy dává ještě všemu nějaký čas. Nám lidem i zdejší krajině, k nalezení ztraceného kontaktu. I Krašovické hrušni, že údržba k vysílači přijde včas.

Skoro na čistý západ od hrušně stojí majestátný Vrbický topol černý se úcty hodným průměrem kmenu okolo 500 cm a výškou 25 m. U silnice na křižovatce cest a jak jinak než u autobusové zastávky, jako ten hloh u Bítovánek. Strom je to vskutku chlapák a má úžasnou společnost v podobě vrbového hájku. Stopa po papírových plakátek na jeho kmeni hovoří o tom, že lidské pozornosti z tohoto úhlu pohledu neutekl. Energie míst navštívených stromů se střídá. Topol dělá silné uzemnění, aby vysílání v krajině bylo dobře rozumět. „Tady topol, tady topol...jak mi slyšíte".

Topol, Populus. Daří se mu na vlhkých stanovištích a v lužních lesích. Patří mezi rychle rostoucí vrbovité stromy. Topol bílý (P. alba) je původem ze střední Asie a jihovýchodní Evropy, topol černý (P. nigra) jako jediný druh z Evropy severozápadní. Rychle rostoucí topoly byly vysazovány jako větrolamy, jarní listy byly podávány dobytku jako krmivo. Jeho dřevo dobře odolává žáru a ve středověku bylo oblíbeným stavebním materiálem. Používalo se i k výrobě dřeváků, cívek na nitě, zápalek, nebo beden. Jeho kůra, stejně jako osika či vrba, obsahuje kyselinu salicylovou, která je velmi účinným analgetikem a protizánětlivým prostředkem. Přípravek z kůry při zevním použití léčí popáleniny a vyrážky, hojí rány a zmírňuje bolesti končetin. Pupeny bohaté na esenciální oleje a pryskyřici sloužily k přípravě nálevu pro léčení problémů s prostatou, ledvinami, revmatismu a dny. V esenciální léčbě vytváří topol pocit bezpečí a ochrany. V astrologii je spojen se Saturnem, stejně jako jeho soused habr. Topol bílý byl spojován se smrtí, dle legend původně rostl v podsvětí na březích řeky Acherón. Háje topolů černých byly zasvěceny bohyním podsvětí Persefoně a Hekaté. Homér píše o topolu černém, který rostl u vchodu do Hádésovi říše mrtvých. „Bílá a černá, černá a bílá, jin a jang a která je která". Taková je hádanka od moudrého Vrbického černého topolu.

Směrem severním nás pak čeká naše dnešní čtvrté poslední zastavení. Vletická lípa malolistá je velmi vitální strom o průměru kmenu okolo 345 cm a výšce 24 m. Patří k tzv. rodovým stromům a stojí v rokli na místě zaniklého hospodářství. Stejně tak jako hrušeň, je i lípa napojena nahoru a vytváří anténu pro dobré spojení všeho a všech. Ani sem už moc lidí nezajde. Když se chystáme po nějaké době k odchodu, posadí nás stejně rychle na zadek, jako ten habr na začátku. „Počkejte, ještě je čas, tak nikam nechvátejte, pokecáme".  A tak jak nás posadila, tak nás zas pak rychle vyhnala. Byl nejvyšší čas, topol to už neudržel. Silný déšť, co smývá všechnu špínu v krajině, nás dostihl až u auta. V tom by se nám ve vzrostlém ječmeni k habru asi moc nechtělo.

Krása, zmar, zapomenutí, naděje, nový život, moudrost a poznání. Jó to pak dává trochu smysl. Krásné léto nejen na Sedlčansku.

Petr a Vlaďka

Směr habr
To je teda cesta
Krašovický habr
Tady už hlídám já
Brána ke kameni
Stále žiji
Posaďte se
Pevně v Zemi
Láska
Ochrana a bezpečí
Azyl a doupátko
Už nikam nejdu
Pokračovatelé
Loučení
Krašovická hrušeň
Ahoj!
Zemnění
Anténa
Vrbický černý topol
Ledacos pamatuje
Jeden ve dvou
Moudrost
A vědění
Vletická lípa
Rodový strom
Ráda si povídám
S kotvou v Zemi
Do kraje vysílám vzpomínky
Mapka míst
designed by Panavis & Panadela | contents ©2020 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart