Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Putující mezi kameny

Kamenů, balvanů a samostatných skalisek jsou u nás desítky tisíc a ve světě miliony. Jsou nejrůznějšího složení ze všech možných hornin, mají bizardní tvary a nejrůznější velikost, od drobných oblázků až po obrovské balvany mrazových srubů či kamenných moří. Přesto je mezi nimi jedna zvláštní skupina kamenů, která si zaslouží mimořádnou pozornost. Kameny, které putují... 

Co je kámen, či balvan? Prakticky vždy se jedná o erozní zbytek horniny, uvolněný z většího celku. Díky rozrušování horniny vodou, teplotou a větrem se skalní blok obrušuje, praská, rozděluje na menší a menší části, až nakonec zmizí rozpadem na částečky písku a prachu, které voda splachuje do řek a moří. Díky následnému usazování a zpevňování sedimentárních hornin zase vzniká něco nového, ale to je už jiná kapitola příběhu věčných proměn hornin.

Rozdíl mezi kamenem a balvanem je nejasný, hlavně jde asi o velikost. Kámen zdvihneme snadno v ruce, balvan už musíme odvalit nebo dokonce ke stěhování použít těžkou techniku. Důležité je, že kámen i balvan je vždy uvolněný ze svazku s podložím, vymanil se z vazby k horninovému masivu. Je volný a díky své volnosti má vždy za sebou i před sebou nějakou cestu. Ať už jen pád ze skály do údolí, nebo cestu a omílání v říčním korytu, nebo posun ledovcem. Nepochybnými rekordmany mezi kamennými cestovateli jsou bludné, neboli eratické balvany. Obroušené kusy skal, které ledovce spolu s vlastní ledovou masou přesouvají na obrovské vzdálenosti. U nás se s nimi můžeme potkat na  Ostravsku, Frýdeckomístecku i Opavsku. Minimálně při posledních dvou dobách ledových, tedy asi před 450 a 200 tisíci lety je sem ledovce přesunuly přes celé dnešní Polsko až ze Skandinávie. Zdá se to být skoro nemožné. Tisíc kilometrů daleký přesun po rovinách Polska? Kde se vzal spád, který led i kameny posouval? Přestože tloušťka kontinentálního ledovce dosahovala několika kilometrů, je relativní spád nepatrný. Je tedy jisté, že pohyb bludných kamenů i kontinentálního ledovce nebyl tak jednoduchý a rychlý, jak to vidíme u horských spádových ledovcových proudů například v Alpách. Nebýt toho, že bludné balvany jsou velmi často z hornin, které se u nás vůbec nevyskytují, a naopak jsou naprosto charakteristické pro severské skály, býval by jejich původ jistě zpochybňován. Už z toho důvodu, že některé z eratických balvanů skutečně mají původ v mnohem bližších krajinách. Nejznámějším takovým cizokrajným materiálem je růžová skandinávská žula zvaná „rapakivi", ale balvany mohou být i z rul, křemenců, migmatitů a pískovců. Pro geology je jejich výskyt důležitým signálem, kam až se dostalo zalednění poslední doby ledové. Dnes jsou bludné balvany většinou ukryty pod pozdějšími nánosy písků a hlín a objevíme je tak jen náhodně - na agrárních haldách, při stavebních pracích, nebo v pískovnách či při prohlubování a čištění koryt řek. Vždy se prozrazují svými charakteristickými znaky - jistou uhlazeností, celistvostí i obroušenými suvnými plochami, po kterých procestovaly celou severní Evropu až z daleké Skandinávie. Vzácně na nich jsou i rýhy, vzniklé dřením po podkladu. A jen pro úplnost - těm menším se říká „souvky", podle toho, že vznikly obrušováním při sunutí. Mají charakteristické rovné plošky a rýhy. Nejsou kulaté a omleté jako říční „valouny". Mezi souvky se dají najít velmi zajímavé kameny, včetně pazourků, zkamenělin, zbytků korálů a dokonce i jantaru. V Bolaticích u Opavy můžeme navštívit i muzeum souvků s evropsky významnou sbírkou.

Provokující kameny

S vědomím, že bezejmenných bludných kamenů je na Ostravsku, Opavsku i Jesenicku mnoho desítek, navštivme dnes tři lokality. Přímo ve městě Ostravě nalezneme bludné kameny na řadě míst. Největší bludný balvan v České republice je k vidění na piedestalu památníku v Ostravě - Kunčicích. Objem tohoto cvalíka dosahuje 6,5 krychlového metru žuly, tedy váží asi dvacet tun. Byl objeven v roce 1954 při stavbě slévárny v hutích, v hloubce asi sedmi metrů. Dnes je vyzdvižen na poměrně brutální betonový sokl. Ale jak si povíme za chvíli, kamenu samotnému vyzdvižení nad zem nevadí...

Délkou největší český bludný balvan je zase v Ostravě - Porubě, ve Vřesinské ulici. Má zajímavou historii a dnes funguje jako památník obětem války.  Další skupina eratických cestovatelů v Ostravě je shromážděna na výstavišti Černá louka. Říká se jim Rovninské bludné balvany, protože byly nalezeny v pískovně v Hlučíně - Rovninách, a to už v roce 1958. Na výstavišti jsou od roku 1964, místo je dnes volně přístupné a je označeno na mapách. Jde o sbírku jedenácti kamenů. Najdeme tu porfyrické granity, křemence, migmatity i jeden pískovec. Všechny bludné balvany provokují citlivé pozorovatele k úvahám. Je to dané tím, že ty kameny mají za sebou spoustu věcí, spoustu zážitků, které většina skal nemá. Jejich existence je v anorganickém světě mimořádně zvláštní. Je v nich něco, co říše hornin moc nezná, a to relativně rychlý pohyb. Ovšemže - známe pohyby kontinentů, vrásnění hor, erozi i horninové cykly jednotlivých prvků a minerálních sloučenin. Ale jde o miliony i miliardy let trvající procesy. Spíš než pohyb je horninám vlastní proměna, neboli metamorfóza. Ale její rychlost je také velmi pomalá. U bludných balvanů došlo (z geologického měřítka času velmi rychle) k extrémnímu přesunu kamenů na velkou vzdálenost při zachování jejich fyzické podoby a složení, tedy bez zásadní změny jejich hmotného těla. Mají tudíž v sobě energii cestovatelů a poutníků. A současně mají i energii času, protože čas je základní veličinou vztaženou k pohybu. Změna polohy v čase určuje rychlost a v ní je obsažena dynamika proměn. Bludné balvany jsou posledními zbytky kdysi obrovských skalních bloků, a tak nesou v sobě i pochopení toho, co je zánik i vznik nového. Jedině v případě, že něco začíná a něco končí, tak se naplňuje význam času. Čas existuje jen v případě, že dochází k proměnám. Víme, že vše je dočasné, něco začne a někdy také musí skončit. Stáří hornin, z kterých jsou bludné balvany složené, je ovšem někde mezi jednou a dvěma miliardami let a v tomto časovém měřítku jsou nyní doslova setinu vteřiny před svým zánikem. Z geologického pohledu jde o horninové kusy v okamžiku zániku. Na začátku byly součástí obrovských skalních masivů, dnes z nich zbývá jen nepatrný kousek. Pokud tedy bludní poutníci v sobě nesou energii času i restartu, znamená to, že mluví o plynutí času, neboli o vzniku a zániku. A jejich mimořádnost je v tom, že se tomu zániku zatím vzpírají. Místo toho, aby se rozpadli na písek a prach a vytvořili bezejmennou součást polských pískových nížin, tak přežili tu obrovskou pouť v celku. Zvláštním způsobem se tedy zatím vzpírají smrti. Takže ty kameny určitě svědčí o schopnosti přežít. Udržet se v dané hmotné podobě výrazně déle, než ostatní. Přestože u bludných balvanů léčivý účinek cítit není, tak určitě se z nich dá získávat i energie a návod k dlouhověkosti a přežití.

Velká Kraš

Za další sbírkou bludných balvanů se vydejme k Vidnavě. V jejím sousedství je osada Velká Kraš, kde takovou kolekci mají. Najdeme tady na jednom místě sedmdesát dva krásně vybarvených kousků švédského, finského i baltického původu. Horninová škála je téměř kompletní, od vulkanitů přes metamorfované horniny až po pískovce. Kameny jsou očíslovány a odborně popsány. Poučení příznivci geologie si tady užijí množství odborných názvů, nám snad postačí, že kameny jsou nepochybně krásné a zajímavě působící. Celé Vidnavsko je lokalita s nejčetnějším výskytem bludných kamenů nejrůznější velikosti, a tak při troše trpělivosti si odtud můžete domů i nějaký ten souvek z polí i odnést.

S vědomím, že si koleduji o udělení „bludného balvanu" od jisté skupiny skeptických důchodců, kteří prý chrání prosťáčky před fantazií, mi dovolte následující řádky. Pokud připustíme, že některé kameny mohou projevovat cosi jako vlastní vědomí, jsou balvany vzniklé přirozeným přírodním procesem nejžhavějšími adepty na takové „aktility". Na rozdíl od kamenů z lomů, mají za sebou obrovský čas volnosti a samostatnosti. Díky této své nezávislosti, a díky tomu, že jsou erozními zbytky velkých skal, nesou v sobě vědomí a informace obsažené v původním velkém celku. Jaksi do sebe zkoncentrovaly(i)* vědomí obrovských skalních bloků, snad i celých hor. A díky svému pohybu získaly(i) i něco, co je v anorganické říši mimořádné, tedy zkušenosti z pohybu, z možnosti být postupně na mnoha místech, vnímat různé krajiny, existenční podmínky, topografii okolí, mráz ledových dob i úpaly slunečních výhní. Desetitisíce let stěhování, výzdvihů i pádů daly kamenům zkušenost, informace i snad i jistou životní moudrost. Jejich vědomí sama sebe je jistě jiné než to naše, ale i tak je blízké životním formám. Mohou do určité míry i komunikovat, spíš na pocitové úrovni, než slovy. Uvědomme si, že čas pro skály a kameny běží úplně jinou rychlostí, než pro nás. Jak může vnímat čas vědomí, které je staré stovky miliónů až několik miliard let? Jak rychle plyne myšlení u bytostí, které jsou a budou žít po dobu života planety? Jak rozdílná jsou ve vnímání času proti nám, jejichž život je pro ně kratší než mžiknutí oka?  

Bludné balvany jsou kamenní poutníci, kteří byli odpojeni od svého pradávného domova a cestují. Co jim zbývá? To samé, co dělají lidští poutníci na cestách - přijímají informace. Musí reagovat na to, co se kolem nich děje. Rozvíjet schopnost vnímání. Putovat a spoléhat se na to, že cesta je správná, že mají „správnou mapu" i vedení, které je dovede k cíli. A že ten cíl nikdo nezná? Co to na věci mění? Cíl je cesta, cíl je přežít cestu bez úhony a užít si putování s radostí, podržet si vzpomínky na daleký domov a udržet si víru i naději, že to má nějaký smysl, a že cíl je už nedaleko... Případné nalezení smyslu cesty už je jen další zdroj energie k přežití. Bludné balvany nám tedy ukazují i naději, smysluplnost a současně svobodu. Jsou pořád na cestě, proto jim nevadí, že je člověk přemístil na louku na výstavišti, nebo na betonový sokl památníku. Co záleží na pár kilometrech a stovkách let navíc? Pohyb a cestování berou jako základ vlastní existence, jsou odpojení od kořenů matky Země, spoléhají se na informace. Jsou stále cizinci, a jsou na to hrdí. Nechtějí splynout s „domorodci", udržují si svou jinakost. Nejsou spojeni s krajinou, nevadí jim slabý kontakt se Zemí. Propojují se s ní jinak než ostatní kameny. U cestovatelů je to vždycky tak, přijdou do nové krajiny a musejí tu zem absorbovat do sebe, musejí se znovu napojit na matku, musí okolní krajinu přijmou za svůj domov. Pak nalézají dočasnou zastávku na cestě anebo nový domov. Pokud ne, jsou stále na cestě...

Bludné balvany se už neptají, jak přežít, to už se naučili(y), ale ptají se, proč přežít. To je projev vyššího vědomí bytostí, které se už ptají po smyslu vlastní existence. To je u těch kamenů mimořádné a myslím, že ani u lidí to ještě není úplně běžné.

Jiří Škaloud


Pozn. pod čarou: * dělá mi problém psát „y" v případě, že se jedná o živé bytosti. Jazykověda v tomto případě degraduje kameny pouze do kategorie „neživotné" .   

 

Vyšlo v Regeně 07-08/20
Bludné balvany v Ostravě - Černé louce
Bludné balvany v Ostravě - Černé louce
Bludné balvany v Ostravě - Černé louce
Bludné balvany v Ostravě - Černé louce
Vím jak přežít
Bludný balvan v Ostravě - Porubě
Eratik v Porubě
Poruba
Bludný balvan v Ostravě - Kunčice
Největší bludný balvan u nás
Sbírka bludných balvanů ve Velké Kraši
Sbírka bludných balvanů ve Velké Kraši
designed by Panavis & Panadela | contents ©2020 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart