Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Vzhůru!  (Ale ne úplně!)

Podhůří bývají opomíjená. Oči poutníků se už obrací k vrcholkům hor, které je tolik lákají. Pokud turisté nejsou současně majitelé bezbřehého času, volí lákavější a vyzývavější cíle. Podhůřím jenom projíždí k doslova vyšším cílům - do „hor".

Když v podhůří není žádný významný hrad, přírodní či jiná památka, tak oblasti před hraničními horami zůstávají stranou masivního zájmu, a jsou cílem jen pro místní obyvatele, chalupáře a případně pro milovníky klidu a ticha. Taková je krajina v Pošumaví, které se říká Podlesí, anebo také předhůří pod Krkonošemi. Pec pod Sněžkou či Špindlerův mlýn praskají ve švech, nacpané turisty či lyžaři, ale dole u Jilemnice či v okolí Vrchlabí potkáte jen pár lidí...

Už dávno víme, že síla míst není úměrná jejich turistické popularitě, dokonce tomu často bývá naopak. Turisticky přetížená a přespříliš navštěvovaná místa jsou energeticky vyčerpaná, prázdná a unavená z toho množství lidí, kteří si sem jedou pro zážitky a zábavu. Přijíždějí si vzít a neptají se, co za to mají vrátit. Ti moudřejší či empatičtější se o to i pokoušejí, snaží se pokud možno neublížit a alespoň trochu pomoci. Ale přesto stále převažují ti, kteří ještě ani nevědí, že za každý dar, zážitek i energii je třeba také něco vrátit... A že to nejsou peníze za pobyt, je asi jasné. Mnohá známá silná energetická místa prvního řádu jsou dnes popularizovaná řadou knih a díky tomu jsou cílem velkého množství esoterických nadšenců, kteří zde tzv. „čarují", konají rituály a vědomě či nevědomě pracují s energiemi. Jenomže energetická bilance místa je vždy dynamický a proměnlivý proces, který reaguje na všechny změny. Nejen přírodních sil Země i Nebe, ale i na silné a manipulativní energie lidské. Všechna ta přání, rituály, kletby, energetické manipulace i magie mají své následky. Proto je dnes na populárních silových bodech situace obecně docela špatná. Místa bývají prázdná a vyčerpaná, nebo naopak přesycená vším možným. Právě s ohledem na to, jak je místo populární a silné, je vždy potřeba umět rozlišit, v jakém stavu se momentálně nachází.

A proto bývají nepříliš známá a málo populární energetická místa daleko silnější, působivější, opravdovější a snad i vděčnější, než ta slavná. Pokud objevíte třeba živý kámen, u kterého nikdo nebyl řadu let, je jeho energie většinou plná zájmu. Kámen je nabitý jako člověk ze samoty, který je dychtivý poznat každého, kdo jde kolem, ať už ze zvědavosti či z opatrnosti. Ale pokud jste tisící nebo stotisící kolemjdoucí obdivovatel, čaroděj či pouhý poutník, nečekejte nějakou velkou vstřícnost a otevřenost. Spíš odstup, chlad a přetížení místa. Ochranu proti vyčerpání. V takovém případě se nenacházíte na „silném energetickém místě", ale na místě, které samo potřebuje „spravit". Můžete pomoci čistit a léčit místo, odstranit pavučiny a nánosy, prosit za toleranci a odpuštění. Místo „dobíjení sebe" můžete naopak „dobít" místo, obnovit jeho zdroje, vyčistit ho stejně jako zanedbanou studánku. Vždy to dá mnoho práce... a pravá podstata místa a jeho smysl působení se vyhrabávají pomalu a těžko z nánosů balastu nepochopení nebo záměrného poškození. Ne nadarmo bývala některá místa tajená a pro laiky po většinu roku „tabu". Řada míst velký turistický zájem nesnese.

Pramen Svaté Anny ve Vrchlabí

Mnoho silných míst je spojeno s duchovností katolické víry. Je to velmi logické, neboť je zřejmé, že naši dávní předci byli na krajinné energie daleko citlivější než my, a stará silová místa pohanských kultů pak později byla přijata pod „křesťanská křídla". Na kamenech vznikaly kříže a boží muka, u pramenů byly postaveny kapličky, na stromech byly věšeny svaté obrázky a na silné vrcholky často vedou křížové cesty. Výhodou takových míst je jejich kontinuita mystiky a duchovnosti, která se spojuje s místy libovolné víry. Tyto energetické body jsou díky tomu robustní a trvalé. Skuteční poutníci vždy zachovávali a dodnes zachovávají pravidla, která přirozeně vyplývají ze souladu s harmonií přírody, té živé i té anorganické. I dnešní ateisté či jinověrci - alespoň ti moudří - uznávají a ctí řadu obecných pravidel, které každá víra nabízí pro své věřící. Často jde o morální zásady i pravidla slušného chování, která platí napříč vírami a ve své podstatě se dají nepochybně vztáhnout na vše kolem nás. Jsou i těmi nejzákladnějšími pravidly udržitelné existence v harmonii přírody. Jen pro úplnost ještě dodejme, že v menším množství případů energetických bodů platí i opak. Některá, zejména silná zemská místa jsou na exaltované lidské duchovno kriticky citlivá. Bývají určena pro jiné tvory, případně jsou zaměřena na přímá tělesná, fyzikální i chemická působení.

To ale určitě neplatí pro vodu tryskající u kaple svaté Anny v údolí Labe ve Vrchlabí. Ta je mimořádně kvalitní a vstřícná pro jakoukoliv vaší duchovní činnost 😊. Místo najdeme na trase červené značky na horním konci města, přímo na břehu Labe. Ve stráni nad vámi po silnici sviští auta návštěvníků Špindlerova mlýna, ale tady dole na břehu řeky je klidno a útěšno. Kaple byla donedávna pouhou zdevastovanou ruinou, zarostlou v příbřežním lese. Kromě štítové stěny celá spadla. Od roku 2004 je ale kaple nově zrekonstruována. Zvenku svítí novými omítkami a vnitřní výmalba je nápodobou beuronského stylu. Ten, jak víme, se ve své době pohyboval na hranici církevní hereze a zahrnul do svých děl řadu mystických egyptských prvků. K ezoterice má velmi blízko. Snad i proto tady dnes najdeme silnou energii i inspiraci, prozrazující lidský zásah a umělé vytvoření. U čerstvě opravené kaple to vlastně není nic překvapujícího. Po chvíli pozorování „rozšifrujeme" i zpodobení v kapli - svaté Anně „samotřetí" sedí na klíně Panna Marie a té zase Ježíš. Chudák babča!😊 V dnešní době je to možné chápat coby oslavu třetí generace v rodinné kontinuitě.

Ale pusťme se k vodě: vývěry jsou tady vlastně dva, jeden přímo pod kaplí, druhý, ten silnější, je asi deset metrů od kaple a vyvěrá v kamenném prameníku. Prameny samozřejmě vždy v sobě nesou převažující energii živlu vody, přesto jsou v tomto místě přítomny v rovnováze všechny čtyři živly. Určitě tomu napomohlo i to, že jsem místo navštívil v době ranního slunce, které se přímo opíralo do štítové stěny kaple a dodávalo sem tak cenný živel ohně. Ve studených horských údolí, jako je toto, je snad, kromě vrcholícího léta, zima téměř neustále. Labem se ještě valí sněhová voda, břehy se sotva zbavily sněhu a ještě jsou promrzlé. Proto je tady slunce tak ceněné a vítané, všechny domy v okolí i kaple Svaté Anny nastavují tvář slunci. Jakoby se vyhřívaly v ranním sluníčku a chytaly tak cenné teplo. Pojďme se podívat na oba zdroje vody, jsou velmi zajímavým příkladem toho, jak se může voda lišit i přesto, že oba vývěry pochází ze stejného spádového území a jsou v tak malé vzdálenosti od sebe. Vývěr pod kaplí je primárně spojen s vírou. Kaple tady byla postavena v roce 1832 a je zasvěcena patronce města, svaté Anně. V době epidemie cholery sem chodili lidé pro vodu... Voda pod kaplí je tedy i dnes znovu přednostně ovlivněna existencí kaple a lidskou vírou v zázračné působení vody. Neboli - lidé věřili, že voda je léčivá, a připsali tuto službu svaté Anně. Voda přijala tuto víru coby „program". To znamená, že tady platí klasické tvrzení: „víra tvá tě uzdraví". Voda je to úžasná, čistá, ale je to prostá voda bez nosné energie Země. Daleko zajímavější než malý výtok vody pod kaplí svaté Anny je druhý pramen. Voda vytéká v krásné kamenné podkově z kamenného žlabu, takže se tady dá výborně nabírat do dlaní i nádob. Tato voda vykazuje nejvyšší znaky kvalitní léčivé vody matky země, je energeticky velmi čistá, zvyšuje naší imunitu a odolnost proti nakažení. V době koronavirové epidemie je její pití stejně vhodné a prospěšné, jako v době cholery. Pro žíznivé turisty a nevěřící je určitě vhodnější pití vody z tohoto pramene. Ostatně, je i vydatnější a voda tak určitě bude obsahovat méně dusičnanů, než vývěr pod kaplí.

Výlet ke kapli svaté Anny se určitě dá doporučit v brzkém jaru, tak to berte jako inspiraci. V té době se korytem Labe valí voda z tajících sněhů, ale tady už kvetou jarní květiny. Vzduch v údolí je ještě krystalicky ledový, ale když se vám podaří se sem dostat ve slunečné ráno, tak zastihnete místo v dokonalé harmonii mezi živly slunce, vody, země a vzduchu. Místo lačně nastavuje tvář slunci, které přes celou zimu tak dlouho postrádalo.

Pramen svatého Isidora

Druhým dnešním zastavením budiž pramen vody nad Jilemnicí. Jdeme-li z centra po žluté turistické značce, najdeme ho na odbočce na svahu kopce Kozince. Když projdeme poněkud stísněně působícím přístupovým koridorem v úzké aleji temných smrků, navíc hlídaném včelami z blízkého včelína, objeví se velmi příjemné a idylické místo. Mezi dvěma skvostnými jasany se tísní kaplička, postavená v roce 1719 k adoraci svatého Isidora, patrona rolníků. Jen na okraj, nejedná se o jeho jmenovce, snad slavnějšího světce, biskupa Isidora ze Sevilly, což byl moudrý muž, který je dnes znám jakožto parton internetu. „Isidorova cena" se uděluje za zvláště přínosný „shareware". A máte pravdu - taky jsem to nevěděl, a tak budiž sláva a chvála svatému Isidorovi za internet a wikipedii 😊.

Ten „náš" Svatý Isidor byl z Madridu, a je zvaný též Isidor Rolník. Byl to prostý muž, který makal na polích s pomocí andělů. Je vzýván jakožto ochránce proti suchu a proto jeho důležitost vystupuje i nyní. Dle pověsti vykopal (taktéž s pomocí andělů) studnu pro město Madrid. Asi ho měli andělé rádi. Jeho zdejší jilemnická kaple je zrekonstruována a slouží se zde občasné poutní mše. Ale důležité je to, že kaple byla postavena právě kvůli prameni. Je tak vlastně oslavou vody. Pramen býval velmi vydatný a jeho voda byla svedena do kašen města. Dnes je voda schovaná v hlubokém sklípku přímo pod kaplí. Je vidět, že přístup byl původně po kamenných bočních schůdkách, které jsou už hodně poničené vzrostlými jasany. Ale to naopak dodává místu kouzlo přirozenosti. Příroda si napůl bere pramen zpět, místo není tak učesané a zmanipulované člověkem. Voda je dnes užívána pouze poutníky k napití, (případně chlazení utržených žihadel), odtéká zdánlivě bez dalšího užitku, i pramen je slabší, než býval dřív. Nicméně stále je docela vydatný, zejména v brzkém jarním období. Je velmi příjemné sem přijít v jarním ránu, kdy se sem slunce opírá skrz ještě neolistěné koruny jasanů a proniká i do míst, kde v létě už bývá plný stín. Stejně jako u kaple ve Vrchlabí je jarní dopoledne úplně tou nejlepší chvílí pro návštěvu, protože vody je ještě dostatek, a je velmi svěží a čistá, slunce je po zimě víc než vítané, a horké a suché léto je ještě daleko. Důležitou součástí zdejšího místa jsou dva nádherné jasany. Chrání svým stínem kapli i pramen, ale z duchovní podstaty to poněkud překvapivě nejsou pouzí strážci a ochránci. Jsou svým způsobem součástí místa a významně ho doplňují. Energie místa je tak ve vzácném souladu mezi vůlí matky Země, z jejíhož popudu vznikl pramen, lidskou vírou a vědomím živé přírody, zprostředkované vědoucími stromy. Kámen kaple, voda pramene a živé stromy zase jednou bezezbytku naplňují energii místa do úžasné harmonie triády. A protože všechny tři složky jsou naladěné k dobré vůli a vstřícnosti, jde o vskutku silné místo. 

A na včely se nezlobte 😊.

Jiří Škaloud

Regena 10/2020
Kaple sv. Anny
Dva prameny
Silnější pramen
Sv. Anna samotřetí
Na břehu Labe
Ranní slunce
Zrekonstruovaná kaple
Podkrkonoší
Temná cesta ke kapli sv. Isidora
Kaple sv. Isidora Jilemnice
Kaple sv. Isidora
Kaple sv. Isidora
Studánka pod kaplí
Dva stromy - dva průvodci
designed by Panavis & Panadela | contents ©2020 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart