Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Březník

Nad známou studánkou zázračné vody u Hartmanic na Šumavě, tedy Dobrou Vodou a pramenem sv. Vintíře, už jsme se jednou zastavili. Pojďme dnes ještě jednou na vrchol kopce, který se nad kostelem a pramenem tyčí.  Březník je silným energetickým bodem, vrcholové skalisko nabízí to nejlepší možné propojení přírodního energetického místa s lidskou i boží duchovností.  Pod kopcem najdeme i Vintířovu kapli s poněkud zvláštním poselstvím blahoslaveného Vintíře  knížeti Břetislavovi I., tedy jeho kmotřenci:

"Ó Břetislave, na tomto místě takový poklad skovaný, který tobě před časy milý byl, nyní ale nám i budoucím, všem, který tebe zbožně hledati budou, příjemný bude."  

Těžko říci, co se tím míní, dnešní ekologický pohled na přírodu může vyzdvihnout „poklad" a krásu zdejší přírody, geomant nepochybně pochopí toto poselství ve smyslu energií. Posaďme se na vrchol skály a povězme si něco o Vintířově osobě. Jméno Vintíř je zkomoleninou a českou verzí německého Günther (Gintr). Ten „náš" Vintíř (*955 +1045)    byl urozené krve z přízně Jindřicha II., pohyboval se dlouho u bavorského dvora, byl rádcem a diplomatem Konráda II. Přesto však udržoval intenzivní přátelské styky i s přemyslovským dvorem, dokonce se stal pravděpodobně i křestním otcem knížete Břetislava I. Do benediktinského řádu vstoupil až od roku 1005 v klášteře v Niederaltaichu, kde v té době působil i jeho duchovní otec sv. Gothard. Vintíř věnoval veškerý majetek řádu a snažil se věnovat duchovní službě. Jenže politika ho dohonila i za zdmi kláštera. Jako diplomat a zprostředkovatel dohod se zůčastnil slavné bitvy u Brůdku (1040, Jindřich III. Černý), a následující rok údajně převedl německá vojska do Čech tajnými stezkami přes Šumavu. Po dosažení smíru (a porážky Čechů) se už velmi starý Vintíř stáhl do samoty na Březník, kde žil až do svých devadesáti let.  Jeh ostatky byly slavnostně převezeny do Břevnovského kláštera.

Abychom pochopili dobu i vztahy mezi světci, podívejme se na přiložený obrázek. Vintíř, díky svému dlouhému životu, zažil na českém trůně hned šest knížat. To mu jistě dalo mnohé zkušenosti a nadhled nad konáním světských pánů jak na české, tak i německé straně. Navíc prožil rvačky o trůn mezi Boleslavem III., Jaromírem a Oldřichem... Byl stejně starý jako sv. Vojtěch, s kterým se dobře znal, byl i současníkem sv. Prokopa, sv. Gotharda, Wolfganga. Odkaz sv. Václava a paměť na něj byla v jeho době stále jistě živá a nezkreslená propagandou. Nebojím se říct, že tahle doba byla slavným obdobím benediktinské svatosti u nás. Sv. Vojtěch byl mladý a prudký křesťanský šiřitel neznající kompromis, naopak Vintíř přijal řeholi ve zralém věku, navázal na Vojtěchovu činnost, ale nehodlal nikdy zemřít jako on, tedy jako mučedník, nebyl "nemoudrý" a přijal poznání berly a práce s ní, aby jí doplnil a rozšířil k dalším aspektům a schopnostem. Hlavním smyslem jeho práce byla moudrost, mír a rovnováha. Z šíření křesťanství coby nástroje mladého nekompromisního bojovníka učinil nástroj moudrosti a životní naděje...  Vintíř byl Němec, což mu zazlívali v Čechách, a současně stál na straně Čechů, což mu nepřinášelo nic dobrého na německé straně. Dalo by se říci, že byl jakýmsi prvním „sudeťákem" s podobným osudem, jako jeho budoucí následovníci na Šumavě. Stál na obou stranách, tedy na ničí... Snad kromě krajiny Šumavy, kterou miloval, a v jejímž srdci usnul navěky.  

Jiří Škaloud 

 

Kaple bl. Vintíře
Světec a diplomat
Genius tempori
Březník
Genius loci
Vrcholová skála
Vidět neznamená vědět
designed by Panavis & Panadela | contents ©2021 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart