Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Okolím Lipna nad Vltavou

Aneb kde čerty nehledat

Valná většina našich předků žila ve spojení s přírodou, v harmonii s krajinou, která je obklopovala. Ať už to byli prvotní křesťané, Slované, Keltové, Germáni, Avaři nebo předci z Mezopotámie, či Egypta. Ovládali umění z krajiny brát, ale jí i vracet. Všechny tři světy byly stejně důležité a propojené. V úctě se držely posvátné prameny, řeky, studánky, či vodopády, živé kameny, skalní útvary, jeskyně, moudré a staré stromy. Na těchto posvátných a energetiky silných místech se pak odehrávaly prastaré rituály, nebo slavnostní setkávání a tance. Některá byla přístupná jen zasvěceným mágům a druidům, některá byla v pokoře a úctě přístupná všem ostatním. S nástupem pozdější moci chtivé církve pak docházelo k christianizaci takových našimi předky uctívaných přírodních míst. Nejdříve té násilné - pálením, ničením a rozbíjením, pak snad té „moudřejší", přeměnou a programováním, uzpůsobením potřebám „vládnoucích". A protože strachem se dají lidé také dobře paralyzovat, byla často taková místa označena za Ďáblova, nebo Čertova. Vše se snahou odtrhnout nás od zemského napojení a zprostředkovat nám pouze to jejich „nahoru".

Jedna z Čertových stěn se nachází nedaleko Lipna n. Vltavou mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi. Jedná se o Národní přírodní rezervaci tvořenou masivními skalními útvary o rozloze 132,63 ha. Rozsáhlá suťová pole mají svůj ledovcový původ a jsou modelována žulovými balvany o velikosti až 2 x 3 m. Oblast vznikla mrazovým zvětráváním žulového masivu. Mohutný balvan, nejvyšší skalní blok nad rozsáhlým kamenným mořem pak nese název Ďáblova kazatelna a je vysoký více než 30 m. Tyčí se nad údolím původního balvanitého koryta Vltavy, zvaného Čertovy proudy, s obřími vymletými hrnci. Na protějším břehu si pak povídá s vrcholem zvaným Luč. Hladina řeky v nejnižším bodě je 600 m. n. m., vrchol Luče se nachází ve výšce 933 m. n. m. Skalní útvary a balvany, zdánlivě chaoticky nakupené, mají mnohdy bizardní tvary a „obličeje", o jejich aktivitě ani nemluvě. Koukají a povídají si, hladoví po společnosti. Vstup do kamenného moře je však zakázán i dnes. Romantický výhled na řečiště Vltavy i samotný útvar se stal inspirací Bedřichu Smetanovi pro zhudebnění libreta Elišky Krásnohorské v opeře Čertova stěna. „Ač čert byl místu přivlastněn, hovoří se zde o skutečné toleranci všech ke všemu, v každodenní realitě obou životů. Toho světského i toho duchovního. A o tom, že i skalní blok může mít svoji auru, se musíte přijet přesvědčit již sami. A není to čert".

Na pravém břehu Lipenského jezera na vrcholu v místech nad hrází se nachází další skvostné skalní útvary, které jistě nemohly utéci pozornosti našich prapředků. Skála (782 m. n. m.), podle tvaru nádherného vrcholového kamene je nazývána Čertovo kopyto (někdy též Cikánský hrad). Pozornému jistě neutečou ani další „kousky" v okolí hlavního skaliska. A tak není divu, že nejen druidi, ale i další využívali energie a azyl tohoto místa. Můžeme zde nalézti i vytesaný nápis, připomínající působení opata vyšebrodského kláštera Tecellina Jaksche. Je zde opravdu překrásně, ticho, klid s výhledem na jezero. Vrchol skaliska si povídá s nedalekým Kramolínem (900 m. n. m.), jehož energie se musely přesunout díky turismu trochu jinam. Živlová harmonie a krása místa je tak silná, že je vnímatelná i dotekem ruky. Není tedy divu, že sám Vojtěch zde vyzývá k práci. „Té v laskavosti a pokoře, ku prospěchu všeho a všech. O velké spolupráci lidí a člověka s krajinou". A věřte, když zde sami splynete s místem a okolím, nebude se vám chtít odtud odejít. Na mnohé hluboké otázky je zde naslouchajícímu odpovězeno.

A když přeci ☺, cestou zpět se můžete ještě stavit u místa zvaném Godošova poustevna. Godoš byl syn uprchlíka z Porýní, který se přidal ke kočovné tlupě Cikánů z Uher, která se tady nad strmým pravým břehem Vltavy v polovině 17. století usadila. Vyrůstal zde s Mandou dcerou náčelníka. Postupem času se komunita stala pro své okolí velmi obávaná, a tak bylo rozhodnuto proti nim zasáhnout silou. Útok vyšebrodské posádky však skončil masakrem. Godoš přežil bez zranění, Manda byla raněna. Po jejím částečném uzdravení se vzali. Svatba proběhla v kostele sv. Prokopa. V roce 1721 však jeho žena na dlouhodobé následky zranění umírá. On se nejdříve vrací do Porýní, čas od času jezdí na Šumavu pečovat o hrob své ženy, až zde zůstane natrvalo. Zimu tráví u rybáře, v létě se stěhuje do staré poustevny, kterou v mládí na severovýchodním svahu Medvědí hory objevil. Dlouhá léta pak zde poustevničil, a když nadešel čas, byl nalezen před poustevnou s růžencem v ruce. Pochován pak v Loučovicích, vedle své ženy. Energie místa hovoří o čase a senzibilitě a ochranných dračích silách Země. „Inu chvilku to vám lidem trvá, než na to přijdete, ale všichni jednou dojdete".

Krásný podzim.

Petr a Vlaďka

Cesta k Čertově stěně
A jsme zde
Ďáblova kazatelna
Kamenné moře
Síla místa
Tada, tady
Pověz mi něco
 Loučení
Čertovo kopyto
 Detail I.
Detail II.
Výhledy
A okolí
Loučení
Godošova poustevna
Prozření
V dáli Kramolín
designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart