Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

I Praha je ještě plná pramenů.

Na území Prahy pramení skoro tři sta pramenů. Každodenně tady vyteče na povrch neuvěřitelných dvacet miliónů litrů vody. Tedy skoro dvacet litrů denně na každého Pražana. Věnovat se každému z pražských pramenů by zabralo dvacet pět ročníků Regeny, a tak se podívejme alespoň na tři z nich. 

Mariánský pramen

Mariánský pramen v Malé Chuchli patří k nejsilnějším volně vytékajícím pramenům Prahy. Dokonce se o něm hovoří jako o nejvýznamnějším prameni Českého krasu. Průtok dosahuje ve srážkově vydatných obdobích i několika litrů za sekundu. V 18. a 19. století v Malé Chuchli fungovaly na tomhle prameni malé lázně. Krasová voda byla považována za léčivou. Obsahuje velké množství vápníku a hořčíku, ovšem nedosahuje na hodnocení vody jakožto minerální. Přesto je minerálů ve vodě dost na to, aby v korytě potoka pod pramenem sedimentovaly uhličitany do podoby travertinových a pěnovcových lavic. Pramen je dnes sledován jakožto významný zdroj vody, a je poněkud necitlivě upraven měrným hydrologickým korýtkem. Z tohoto technického zařízení většina vody přepadá do koryta potoka nevzhlednou trubkou. Jen menší část vody se dostává do výtoku určeného pro návštěvníky. I tady vítězí technické řešení nad přirozenou duchovností přírodního jevu. Přímo pod nerezovým výtokem vody býval ještě donedávna velmi zajímavý travertinový, mechem porostlý útvar, vytvořený padající vodou. Vypadal poněkud necudně, pokud tedy příroda může být necudná. Bohužel ho někdo zničil, případně odcizil. Dovedu si představit, že vadil nějaké bigotní duši, případně že už zdobí jakýsi vodotrysk na zahrádce. Kdosi tak zbavil pramen jeho největší reálné ozdoby. A tak zbyly jen ozdoby neviditelné a neukradnutelné. Samotné místo, kde voda tryská ze Země, se nachází o něco výše. Kousek nad upraveným prameništěm je uměle vytvořená jeskynní kaplička Panny Marie. Vstup je zatarasen mříží, bytelným zámkem a ostnatým drátem. Pramen je ukryt za kovovými dvířky a je nepřístupný. Oprávněně chráníme svaté ikony před lidskou malostí. Zamřížovaná světice se tváří poněkud zadumaně v temnotě za ostnatým drátem. Ale při představě poničeného pramene člověka napadá:  „Je zamřížována uvnitř v kleci světice, anebo naopak my všichni ostatní? Kdo je uvnitř a kdo je mimo gulag?"

Spojení Panny Marie s prameny a vodou je známé hlavně díky francouzským Lurdám, kde došlo ke zjevení panny Marie a k následným několika „zázračným" uzdravením. Ovšem celý mariánský kult je církvemi přijímán poněkud s rozpaky. Například protestanti ho naprosto neuznávají a tvrdí, že božství Marie nemá žádnou oporu v bibli. Pomineme-li náboženskou „politiku", spojením pramene s lidskou duchovností vždy znamená, že voda získává na síle a účinnosti. Zázračnou vodu z pramenů velmi posilují programy a přání lidí, kteří věří v její moc, a svými prosbami a přáními opravdu mohou udělat vodu zázračnou. A to i pro ostatní poutníky, kteří třeba jen připustí tuhle možnost. Voda je totiž schopná přenášet informace ve strukturách, které vytváří. Na to už přichází i seriózní věda. Voda se tedy dá jistým způsobem naprogramovat tak, aby nám pomáhala víc, než jen jako kapalina k pití. Je jako přepisovatelné cédéčko - můžete do ní nahrát svůj program, své přání, svou vůli. Voda ho ponese a bude ho na své cestě rozšiřovat. Informační obsah vložený do vody je často důležitější, než její chemická a biologická čistota.

Zázračná studánka.

Také tento pramen s neskromným jménem naleznete v Praze. Stejně jako Mariánský pramen v Malé Chuchli patří k těm nejvydatnějším. Voda z tohoto zdroje vytéká na povrch v Lysolajích, na začátku údolí s poetickým názvem Housle. Asfalt, dlažba, schody, nerezová trubka - škoda, že lidé více nectí přirozenost přírody. Pramenům sluší spíš skromnost mokrého a trouchnivějícího dřeva, stříška s mechem, porcelánový hrnek, písek i trocha toho bláta. I tenhle pramen je podpořen Pannou Marií, tentokrát sedmibolestnou. Panna Maria sedmibolestná je u nás méně známá, ale třeba na Slovensku je zemskou patronkou. Sedmička podle bible symbolizuje úplnost. Původně bylo bolestí Mariiných pouze pět, ale lidem se to nezdálo dost. A tak dopřáli Marii bolestí sedm - plný počet, bolest totální, úplnou a završenou. Od poněkud banálního strachu nad zaběhnutým dvanáctiletým Ježíškem v chrámu jeruzalémském, až po obludnou bolest v srdci matky nad umučeným a pohřbívaným synem. Chudák Marie, bolí jí to dodnes, neboť lidé jí nedají zapomenout. Sedm mečů v srdci má i Panna Marie na obraze v kapli těsně nad pramenem. A zprávu o bolestech z lidského utrpení roznáší i pramen Zázračné studánky. Zprávu o zradách, ztrátách, zlých sudbách, strachu, pronásledování, bolesti, nespravedlnosti, mučení a smrti. Pramen Zázračné studánky je skoro slaný od slz bolesti a smutku citlivých poutníků. A v tváři se zavřenýma očima si můžete přečíst: „Naber si, člověče, plný pohár, když už potřebuješ mou bolest k svému životu. A v chvílích zlých užívej tuhle vodu jako tišící lék a upomínku, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř." 

Ale samotná voda by nebyla vodou, kdyby tuhle smutnou zprávu neředila svou nadějí a poněkud naivní a stále nezničenou důvěrou v nás lidi. K smutné sudbě o životě v bolesti nese voda i jinou zprávu, tu svou živelnou a optimistickou - totiž tu o stále nových začátcích, o zrození a vzkříšení. O životě věčném, čistém a nezkaleném. A teď na jaře i zprávu, že čas otvírání studánek se blíží a doba strachu, bolesti a smrti zase protentokrát končí.

Libuška

Tenhle vyšehradský pramínek u bývalé vinice Na Topolce patří k těm menším a bohužel je částečně znečistěný. Nesvědčí mu hustá zástavba, nepropustné povrchy silnic a kanalizace. A tak pramen slábne a „houstne". Kde jsou ty dávné časy, kdy na nedaleké Jezerce bývalo u dalšího pramene jezírko s výmluvným názvem Libušina lázeň, a odtud z Libušky nosili lidé vodu až na Vyšehrad. Podle pověsti tuhle vodu pila Libuše, aby dostala tu správnou náladu na věštění, a voda měla údajně i prodlužovat život. Dnes bych to už tak jistě netvrdil. Kvalita se mění podle množství protékající vody od pitné až po kontaminovanou - významné je zejména znečistění dusičnany a bakteriemi, což svědčí o průsaku vody z kanalizace. Nicméně hlavně v zimním období, kdy průtok je přece jen poněkud větší a bakterie se třesou zimou a nemnoží se, tak se z pramene určitě napít dá. Stojí to za to - voda je slabě mineralizovaná sírany a oxidem uhličitým. Taková pitná kanálová minerálka. V takhle směšných paradoxech se nám vrací naše péče o podzemní vodu.

Tenhle pramen je takový typicky městský - voda se objevuje, volně vytéká z nerezové roury a hned zase mizí do kanálu. Hospodárný člověk, zvyklý utahovat kohoutky, za chvíli znervózní - nemělo by se to nějak zavřít? Není to plýtvání, když voda mizí takhle bez užitku v kanálu? Voda se usmívá a na kanálové mříži bublá svou odpověď: „Proč by to mělo být bez užitku? Je snad můj užitek určen jen pro tebe, člověče sebestředná?"     

Jiří Škaloud

 

Regena č.5
Pramen v Malé Chuchli
Pramen před rekonstrukcí
Zázračná studánka v Lysolajích
Panna Maria Sedmibolestná
Pramen Libuška
Mizím bez užitku?
Zázraky vody.
designed by Panavis & Panadela | contents ©2017 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart