Měsíc s měsícem se sešel, a kdože koho našel? A o co přišel?! Nejen teď v čase dovolených ztrácíme, míníme, míjíme a nacházíme. Učíme se a připouštíme (ne vše). Tomuhle kolotočovému kaleidoskopu zážitků, zkušeností, potkávaných a ztracených bytostí říkáme život. Ach, živote, jsi opravdu za odměnu? Jenžééé - dostat jednu medaili nám nestačí, chceme další a další. Která pak bude poslední - tichá a klidná, zářivá a jasná, nebo krásně zelenorůžová?

Já se nyní nacházím v 25 milionů let staré části planety Země. Z devadesáti procent vyprahlé zemi, hojně pokryté vulkány a lávou. Tenhle ostrov je pro mě vcelku šok, neb jsem milovnice té „zelené" přírody. Místo půdy je tu rozdrcená láva, po louce či lesu ani stopy. Na výletu do národního parku jsem nacítila a současně pookřála, že život není jen ta zelená příroda s kytičkami, ale i nádherné kamenné jádro matičky Země, která si občas krkne a nějakou tu lávičku vyplivne. Však až přijde čas, s Petrem vám toho povyprávíme více.         

„Usměj se, podej ruku a projdi se s moudrostí." 

Dobrou noc, či den.

Pápá Vlaďka