Gnóm peněz

Kamarádka z Moravy mně poslala různé odkazy na kde co, a mezi nimi byl i odkaz na meditaci s penězi. Radili tam, že si máte udělat oltářík, kolem rozsypat peníze a nechat si je vstoupit do sebe a svého okolí. A to mně přišlo jako správné bláznovství! Meditace u oltáříku s penězi! S povrchním pohrdavým nadhledem mně vlastním jsem se jal provádět přípravy. Když oltář, tak oltář!

Doprostřed jsem si dal krystal, kolem jsem rozsypal něco korun, dokonce jsem našel i pár zatoulaných eur z dovolené, platební kartu, výpis z účtu... Panečku, to byla hromada! To bylo peněz! A začal jsem meditovat! Spíš jsem to bral s humorem než na vážnou notu. Pobaveně jsem čekal, co se bude dít. Nic, pořád nic a najednou, někdo si to kolem mě štráduje. Taková postavička, malá, trochu předkloněná a vidím dobře? On to je papírový panáček? Celý z papíru a čím že je ten papír potištěný? No fakt! Vždyť on je celý z bankovek! Bankovky jsou různě ohnuty, namotány, ruličky jako ruce a nohy. Postavička byla celá z bankovek. Svižně kráčí kolem mě a říká: "No to je dost, že sis mě taky všimnul. Už bylo na čase."

Vejral jsem na něj s otevřenou hub... a nevěřil vlastním očím.

"No co tak koukáš? Jsem peníze. Jsem postava peněz.", sdělil mi ústy Bedřicha Smetany. Začal jsem mu říkat gnóm peněz.

A otázky jen sršely: "Ty, jako fakt existuješ?"

"A neměl bych?"

"Ty jsi bytost peněz?"

"A nevypadám snad na to?", říká a ušklíbá se jako George Washington.

No překvapení bylo veliké. Když jsem se probral z prvního šoku a opět našel pevnou půdu pod nohama, ptám se: "Proč jsi přišel?"

"Protože jsi mě zavolal. Řešíš peníze - jak si je vydělat, jakým směrem se vydat, aby ti chodily. No, nápadů máš dost, ale chybí ti jedna věc - cesta. Já k tobě totiž musím přijít. Když mám k tobě přijít, měl bych mít kudy. Cestu, kterou k tobě dojdu. Ty bys ji měl mít pro mne připravenou. Nemusí to být jedna cesta. Může být i více cest, více možností, kterými k tobě mohu dojít. To za prvé. No a za druhé, ty nemáš peníze rád."

To se rozumí, že jsem vybuchnul: "Já že nemám peníze rád?"

"Ano, nemáš!", lká Ema Destinnová, "Ty mnou opovrhuješ a štítíš se mě. Že se mě dotýká hodně lidí, bůhví že co maj na rukách za nemoci, a že mě tupci a bezohlední lidé mají, ale ty, duchovní střed tohoto světa, néé. A tak pořád dokola. Jiní peníze mají proto, že jimi nepohrdají, zvou mě do svého života, vyhledávají moji přítomnost a dělají cesty, po kterých k nim mohu dojít."

No, a to jsem seděl na pr... a měl hubu štajf. To jsem fakt nečekal. 

A gnóm peněz mě nešetřil, šel dál: "Ty uznáváš anděly, přírodní bytosti, energie, ale že by peníze měly svoji vlastní bytost, to ne. Ty je neuznáváš ani jako energii! Ty nás prostě nenávidíš! A při tom jsou peníze energie jako každá jiná, může dokonce být láskyplná. Och ano, energie peněz je energie lásky! To jenom ty jim dáváš různé nálepky, protože ses s nimi nevypořádal. Nenašel jsi k nim vztah. Ony prostě jsou. A jak si ty o ně řekneš a jakou cestu si k nim uděláš, tak to bude. Na tobě záleží, ne na nich, nebo na mě."

"Já jsem", pravil gnóm ústy Palackého důstojně, "energie jako každá jiná. Jakou cestu si ty k ní najdeš, takovou ona bude mít k tobě. A nezapomeň - jsi tady proto, aby ses naučil s touto energií pracovat. Okusil ji. Pocítil na vlastní kůži emoce, které vyvolává, stavy které přináší, rozhodnutí, která se jí týkají. Ne abys strkal hlavu do písku a tvářil se, že tebe se to netýká. Ale týká! Před penězi neutečeš! Táhnou se ti životem jako červená niť! Jinak budeš mít holou řiť! Máš s nimi mít zkušenost, prožitek a basta."

No, malá postavička ťala do živého a měla asi pravdu (i když - věřte penězům!). Od té doby se hodně změnilo. Né, že by mně milióny padaly do klína, ale je to jiné. Mám k penězům jiný vztah. Najednou byly kolem mne. Pravdou je, že nepřišly samy, šel jsem jim naproti. Dokázal jsem udělat ten krok a šel jim naproti. Něco jsem udělal pro to, aby byla cesta, po které mohou přijít. A ony přišly. I s gnómem.

Mám nového a rozverného kamaráda.

Libor Domas