|
|
|
Jerlín japonský
● Brodce a Mělník ● Ač přívlastkem japonský, (Styphnolobium japonicum nebo Sophora Japonka), jeho domovinou jsou kraje Dálného východu, a to hlavně Čína a Korea. Do Japonska už jenom docestoval. V Evropě začíná být tento opadavý rychle rostoucí listnatý strom, zřídkakdy keř, pěstován a znám od 18. století. Přibližně dorůstá výšky asi 15-25 m a patří mezi ty medonosné, hmyzem a ptactvem velmi milované. Jeho květenství tvoří dlouhé laty složené až z osmdesáti drobných kvítků. Souměrná koruna je většinou kulovitá o průměru okolo 35 m. Nejen pro jeho krásu a jeho dekorativní hodnotu byl v Anglii a Francii často vysazován v parcích a alejích jako městský strom, který po zakořenění byl rezidentní vůči suchu. Zároveň je odolný i vůči znečištěnému prostředí a nevadí mu ani zasolená půda, vydrží také silné mrazy. Ideální strom - kandidát pro dnešní městská stromořadí. V Asii se jeho dřevo užívá ve stavebnictví pro jeho tvrdost a pevnost. Pozor však na jím způsobená poranění, která se díky obsahu jedovatého cytisinu ve dřevě velmi špatně hojí. Samotný cytisin způsobuje nevolnost a dnes se používá při léčbě při odvykání závislosti na nikotinu. V tradiční čínské medicíně patří jerlín japonský mezi prvních padesát nejdůležitějších léčivých rostlin. Kromě jedu v sobě má i velký obsah rutinu, který má řadu pozitivních zdravotních účinků. Je světle žluté barvy a částečně rozpustný ve vodě. Byl objeven v roce 1842, a to v listech routy vonné. Zvyšuje pružnost cév a průchodnost krevních kapilár, má rovněž antikarcinogenní, antioxidanční, antibakteriální, pročišťovací a protizánětlivé účinky. Zesiluje účinky vitamínu C. Mladé lístky a květy jerlínu se proto na východě používají k přípravě čaje. Odvar zvlhčuje kůži, snižuje krvácení vnitřních i povrchových ran. Uvolňuje křeče nejen při epileptických záchvatech. Listy několikrát spařené je možné použít i v kuchyni jako špenát. Odvar z dřeva se využívá při léčbě hemeroidů a nežidů. Květy a zejména lusky byly dříve používány k výrobě žlutého přírodního barviva. Semena obsahují škrob. Mezi nejvýznamnější nositele rutinu patří routa vonná, jerlín japonský, chřest, jablečné a rajčatové slupky, lesní plody, kiwi, slupky citrusových plodů, broskve i zelený čaj. Na našem území je jeho nejvýznamnějším přírodním zdrojem pohanka obecná. Tepelným zpracováním však ale jeho obsah v této obilovině klesá. V Čechách je jerlín japonský znám od roku 1835. Jeden z nejstarších současných exemplářů nejen u nás, ale i vůbec ve střední Evropě se nachází v zámeckém parku u východní stěny Valtického zámku. Byl sem dovezen vlakem jako malý stromek a zasazen v roce 1910. Dnes to je více než stoletý kmet. Další exempláře starší padesáti let najdeme v obci Třemošná u Plzně, dva v obci Višňové-Rebešovice u Znojma. V lázeňském parku lázní Velichovky, na východní straně, roste další pravděpodobně od r. 1926. Skupina vzrostlých jerlínů sousedí s bazilikou svatého Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě. Čtyři košaté stromy staré okolo 90 let zdobily zákoutí novorenesanční radnice v centru Pardubic. Před pár lety se jeden z nich vyvrátil. My se dnes ale vydáme za dalšími dvěma, „jím-jerlínem" a „jí-jerlínkou". První úchvatný a stoletý kousek je k obdivování u Mladé Boleslavi. Dříve v vsi (první písemná zmínka z r. 1130) dnes v městysu Brodce, nedaleko Benátek nad Jizerou. Solitérní jedinec, další z kmetů střední Evropy s obvodem kmene asi 330 cm a výškou okolo 14 m stojí uprostřed zástavby na širokém prostranství, kde má dostatek volnosti pro růst. Kde se tu vzal vám snad poví při návštěvě sám. Je silný, pánem svého času, který pro něj nehraje žádnou roli. A přichází zde i energie ženské naděje. On totiž není v tomto kraji sám. Jeho družka se nachází necelých 30 km vzdušnou čarou směrem na západ v bývalém královském městě Mělník. Dle legend zde již svatý Václav při návštěvě své babičky svaté Ludmily okopával zdejší vinohrady. Ve století 14. sem císař Karel IV. přivezl vinnou révu z Burgundska. Název města je slovanského původu a značil kopec vytvořený z mělnících se hornin. Po sňatku Ludmily s Bořivojem se zdejší kmen Pšovanů spojil s knížecím rodem Přemyslovců. Archeologické nálezy dokladují osídlení již v době neolitu. Na to vše se můžeme zkusit ptát zdejší jerlinky japonské (319 cm, 16 m). Je hubenější, ale vyšší než její druh v Brodcích, který ji od východu posílá zamilované vzkazy. Tísní se zde na malém prostoru na sídlišti, na zajímavém místě nedaleko od historického jádra města. Má krásnou auru a je za každý lidský kontakt vděčná. A žije tím, že se někdy se svým druhovým milencem setká, ač kolem sebe má mnoho jiných krasavců z řad neodbytných nápadníků. „Ale kdy to bude"? To je jí jedno, ona si počká. A ví že se dočká...
Krásné a klidné léto plné prospěšných zážitků.
Petr a Vlaďka
|
|
|
|
|
|
|
|
|
