Zvony a lidé Je čas vánoční, a i nevěřící si vzpomenou... Mimo jiné i na zvony, zvonečky a zvonce. Doprovází člověka v celé jeho historii a jejich posvěcením se z hmoty stává nástroj posvátný. „Zvony, vy se lidem podobáte, pláčete, radujete se, srdce máte. Provázíte člověka od kolébky až do hrobu." Jako každý člověk se něčím liší od svého druha, tak i každý zvon jinak zní. Můžou mít srdce kované ze železa, nebo lité z bronzu, nebo ploché do kostelních zvonů. Ve středověku bylo zvonům přisuzováno sedm ctností: - pravého Boha chválí - živé volají - kněží shromažďují - mrtvé oplakávají - blesky rozrážejí - mor zahání - svátky slaví Jsou i zvony s vadou či dírou, špatně odlité, které ale taky krásně zní a je o ně velký zájem. Jako i my lidé, když máme nějakou tu vadu či jizvu, můžeme i tak pro někoho krásně znít. Přeji každému, aby jeho srdce, ať je třeba i placaté, vysílalo nekonečnou vibraci nepodmíněné lásky. A jelikož by tato věta pro mne byla ještě před pár lety poněkud složitá, takže všem: „MÍR A LÁSKU V SRDCI TVÉM I MÉM". Děkuji. Vlaďka Brzobohatá
|