ÓÓÓ květne, všechno kvet(n)e, a láska v srdcích klíčí, jako to luční... Taková nádhera, takové možnosti, až se stydím, že využívám jen setinu. Ne na všechny se dostanu, přesto „VŠICHNI - MÁME - PRÁVO - NA  - ŠTASTNÝ - ŽIVOT."

Příběh ve jménu (in nomine) kuchyňského okna

V dubnu si kosáci vytvořili na okně hnízdo v květináči, pod košatou rostlinou. A paní kosová snesla a vyseděla čtyři zelenkavá vajíčka. Poslední květnový čtvrtek se vylíhla tři holátka, další den to čtvrté. Každý den mají víc a více chmýří, a my nádhernou podívanou. Beru to jako malé vyznamenání, že tak blizoučko našeho domova je tak niterná příroda a zrod nového. Těším se na každý den a koukám do hnízda, jaké dělají pokroky. My lidé se také vyvíjíme, ale nesledujeme se každý den. Díky této ptačí rodince sedávám v tichosti na kuchyňské lince a vnímám... Je to výzva, a jelikož má lidská ptáčata již opouští hnízdo, děkuji za připomenutí, že teď je ten čas, kdy mohu nahlížet do svého chrámu.

Pohybujme se v rovině rostoucí lásky, světla a osobní síly. K tomu nám dopomáhej matko Země a celičký Vesmíre.

Děkuji  Vlaďka    

V květnu u kosáků,

dali si do sosáku.

Radostí až šílí,

na okně u víly.

Shání žížal bednu,

mají tři plus jednu!

Městští kosi sbíraj odpad,

koukni kose jak si dopad.

U nás však jsou chytré pipky,

nemusejí shánět zbytky.

Žížal bedna u nás k mání,

bez fronty i bez čekání.  

Vždyť tu u nás na vršku,

seženou i stonožku.

13 dní a potom frnk...