V červnu

V čase letního slunovratu Slunce dosahuje vrcholu, tudíž je nejdelší den a nejkratší noc. Zas po roce máme možnost prožít a procítit dobu radosti, hojnosti, plodnosti, výletů, kvetoucích a vonících zahrad a zrajících polí.

Minulý měsíc se u nás za oknem zahnízdila kosí rodinka (viz. článek v květnu). Po vylétnutí, respektive vypadnutí a jemném přistání kosích výrostků na zem jsem pozorovala, jak je starostliví rodiče ještě přikrmují v novém útočišti pod keřem. Za pár dnů mi jeden mlaďoch před očima předvádí jak už je dobrý v letu na strom. A další, při pokusu se vrátit na okno, míjí kuchyň a přistává na chodbě. Beru ho do ručníku a pouštím zas ven.

Jsou to příjemné chvilky... Podívejte se (i) kosům do kuchyně... zde

K tomu však patří i smutný protiklad, takže nemohu nevzpomenout...V tomto čase nás opustil z pozemského žití náš výjimečný a statečný kamarád, ochránce a průvodce Flash. Tímto děkuji všem, kdo nám zmírňovali bolest a ztrátu této neopakovatelné psí dušičky. Teď již je součástí všeho a všech, a září spolu s nejjasnější hvězdou souhvězdí velkého psa SIRIEM. Děkujeme, Flashi.

‘‘ Duch je objetí, které činí ze tří jedno a obdarovává tě radostí z této jednoty.‘‘            Carlo Carretto

Děkuji, Vlaďka