Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
  Menhiry  Českého  Meránu II.             

V srpnu 2011 náhoda zavála Putující do Hrachova, kousek od Sedlčan. Usadili jsme se na usedlosti MEZON. Odtud jsme podnikli několik objevitelských cest po dalších kamenech v okolí. Sedlčansko leží spíš na okraji oblasti zvané Český Meran, přesto se tady najdou skvostné kameny, aktility i menhiry. Inspirací nám byla jako už minule knížka Kamenný svět, od Pavlů Kozáka a Bartla. Další kameny nám ukázali i naši místní přátelé.

O tomto putování vznikl krátký dokument, natočený v produkci společnosti MILD production naším spolu-putujícím přítelem Miloslavem Doležalem. Toto doprovodné video můžete shlédnout v sekci VIDEO, ZDE.

Stejně jako u minulého seriálu o kamenech, i tentokrát zařazujeme aktuální dojmy některých účastníků.  

Létající talíř

Tenhle moc zajímavý a docela neznámý kámen nám ukázala naše nová kamarádka Marie. Když se podíváte na tvar kamene na snímcích, pochopíte, proč místní obyvatelé říkají kameni Létající talíř. Nalezneme ho poměrně snadno. Pro orientaci si vezměte mapu okolí Vysokého Chlumce. Po úzké silnici mezi Rovinou a Počepicemi pojedeme od Roviny mírně do kopce, a v místě, kde se cesta vnoří do lesa, odbočíme už pěšky doleva na polní cestu. Cesta nás dovede k lesíku, jehož okraj sledujeme jižním směrem. Po kraji lesa se stočíme k východu, a tam kousek v lese najdeme zmíněný kámen. Jako správný„létající talíř" má opravdu tvar téměř dokonalé čočky o průměru tak tři - čtyři metry. Jižní stranu stále ještě podepírá menší balvan, takže se pod čočku dá (s obtížemi) vlézt. Na severní straně se v průběhu věků kamenná čočka z podpory už sesula. To je jistě škoda, protože jinak by byl tento dolmen jedním z nejlepších v Českém Meránu. Píši dolmen, protože nepochybuji, že tato struktura byla (a stále může být) jako dolmen využívána. Téměř dokonalý geometrický tvar čočky opravdu funguje jako koncentrační nástroj, a to na mnoha frekvencích. Místo evokuje představu jakési zaměřovací stanice. Přítomnost člověka v ohnisku této čočky, ať už nad, či pod, musela být extrémně zajímavá a přínosná. Celé místo na mě působí dojmem větší struktury. V okolí je řada dalších kamenů a skalních misek, které velmi pravděpodobně do této struktury patřily. Některé misky s vodou snad mohly být komunikačními portály, jiné misky sloužily jako pohodlná a propojená sedátka. Celý vršek je též obkroužen náznakem jakéhosi kamenného kruhu, který automaticky evokuje představu ochranné bariéry, či hranice prostoru. Jistěže - tak jako téměř všude v této krajině - i tady je mnoho balvanů, které sem byly staženy z okolních pastvin a polí. Dokonce ani uprostřed lesa si nemůžeme být nikdy jisti, že kameny jsou v původních pozicích. V čase a v paměti kamenů leží historie desetitisíců let, v které se krajina měnila, ať už vlivem eroze, či člověka. Půda byla přeorávána, měnili se vlastníci i hranice pozemků. Meze byly velmi často beze stromů, které padly na dřevo vesničanů. A proto často v odhadech toho, jak místo vypadalo a k čemu sloužilo, nezbývá, než se spolehnout na ty zpochybňované a nejisté mimosmyslové informace. Anebo prostě jen přijít a nechat pracovat vlastní fantazii a intuici. Vždyť takto „vysněná" či vytušená krajina je určitě mnohem zajímavější, a je ve svém zpětném působení na nás dokonce daleko bližší a skutečnější. Zkrátka nám uvízne v srdci, a to je přesně to, co by mělo být součástí nejen každého výletu, ale trvalým stavem našeho bytí v souladu se Zemí. Také Létající talíř je jedním z dalších chybějících článků v bohaté megalitické síti kamenů Českého Meranu. Přibližuje poněkud vzdálený menhir na Pivovarské hoře dalším kamenům, leží na linii Pivovarská hora - Homole, kde se nachází další menhiry. 

Petr: Krásný kousek, padlý dolmen. Jirka vedl meditaci za místo. Napojení nahoru i dolu a na světové strany funguje. Při meditaci mi přišla třikrát za sebou slovo "chleba, chleba, chleba". Informace, předávání si informací důležitých pro přežití kmene. Zde obživa a jídlo. Od Země, co a jak. Od Vesmíru, kdy a proč. Místo pro setkávání a výměnu. Naše skupinka se teprve slaďovala.

Libor: Z mě neznámé příčiny jsem se nemohl na tomto místě dlouho soustředit. Jediné, co jsem vnímal, bylo, jak je kámen rozsvícený a připomíná velkou žlutou čočku. Působilo to na mě jako místo setkávání. Jako kdyby to celé místo bylo o setkávání starých přátel a o výměně informací. Místo, kam se každý rád vrací, neb se vždy má co dozvědět a dojít rad na své trápení a otázky. Vodní misky, které jsou v těsné blízkosti, tomu velmi zřetelně napovídají.

Jana: Aniž bych nějak zvlášť chtěla, do ochranného kruhu vstupuji s respektem a úctou. Cítím neklid a napětí, které nutí k pokoře.  Je to místo střežené a posvátné. Místo se mi zdá energeticky velmi silné a významné. V minulosti, možná i nyní, zde docházelo k výměně informací. Zúčastnit se mohli jen někteří. Rozložení a uspořádání kamenů a stromů kolem LT není náhodné. Chrání dolmen a umocňují jeho sílu.

Velký kámen s miskou

Nedaleko Létajícího talíře je ještě jedno místo, které určitě také stojí za návštěvu. Žádný místní název nám není znám, tak jsem si ho pro sebe přejmenoval na Misku radosti. Od dolmenu je tenhle přírodní útvar vzdálen maximálně čtvrt hodiny chůze. Vrátíme se na silnici a pokračujeme dál směrem na Počepice.  Mineme odbočku červené turistické značky doprava, a asi po 200 metrech chůze po silnici z kopce odbočuje zpět vlevo nenápadná lesní cesta. Tady odbočíme a vracíme se zpět lesem podél silnice. Kámen je opravdu jen asi 50 metrů od vozovky. Prvním výrazným vjemem mi byly okolní stromy. Jsou to duby, které se tulí ke kameni pod dohledem nedaleké plané třešně. Cítil jsem se tady (a nejen já) moc dobře. Na rozdíl od nedalekého dolmenu Létajícího talíře tohle místo se skalní miskou plnou vody na mě působilo velmi uvolněně. Dá se tady dobře dýchat, je tu moc příjemně a radostně.  Kdybych mohl říct pouze jediné slovo o tomto místě, řekl bych: „Jupííí!"

Petr: Nádherné radostné místo, kde je naplněna i posvátná triáda, voda (v misce), kámen a strom(y). Všichni zúčastnění se zde začali radovat. Fleš junior vyběhl po kameni a užíval si vody v misce. Bylo milé posedět v sedátkách nedaleko kamene (jsou tři), koukat jen tak na to veselí okolo. Po vyčištění misky mi přišlo, že je to „proti-místo" k Létajícímu talíři. Další informace pro přežití kmene. Plodnost. Rozmnožování. Kámen ze zadu připomíná „prdelku". Zde se skupinka uvolnila.

Libor: Zdejší místo jsem vnímal jenom jako les, v němž jsou náhodně rozmístěny obrovité kameny z dob geologicky dávno minulých.

Jana:  zrod nového života, místo očekávání a radosti. Sedám si, sedím v sedátku a prožívám pocity muže - má „práce" byla vykonána a nyní se zatajeným dechem čekám na zrození nového života. Jsem šťastný, klidný a plný radosti. Hledím na misku - mou paní, je v očekávání, je krásná a spokojená. V ochranném kruhu vládne radost, klid a harmonie. Místo, kde vnímám jednotu, ale zároveň si uvědomuji jednotlivé složky, které přijímají zodpovědnost.

kolektiv,                                                  pokračování příště 

srpen 2011

Mejla v akci
Orientační mapka
Kudy - tudy
Sdílení po meditaci
Létající talíř
Vlaďka a její víly
Kámen s miskou
Všichni nahoru
Miska plná radosti
Pro lásku a věštění
Loučení s místem je někdy těžké
Prdelka
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart