V září

Užijme si babího léta, a ještě na okamžik odhalme svá těla, třeba při sběru podzimních plodů, a nechme se objímat slunečními paprsky. Zkusme se zaposlouchat do letu čmeláka, neb zas celou věčnost tento koooncert nebude v programu. Se soumrakem spočiňme s oblohou a se svým sněním a prosbami. V ranním rozbřesku, s přáním z večera nastartujme let do nového dne. Zkusme až tak vysoko, že dohlédnout se nedá, vždyť život (nad)pozemský si nás už nenápadně hledá. Až si nás vyhledá, procítí - nalezne, pak jistě s moudrostí již nám to nedá žíti jak doposud... ach běda-věda. Když nám to docvakne, budeme zase stálicí, na nebi, na zemi, se vším se točící...vždyť hvězdy mohou padat i vzhůru.

PŘEJI KRÁSNÉ ČASY VŠEM  - TADY A TEĎ  

pápá Vlaďka

PS: začněme u sebe, vesmír se těší, nemusíme být světošlápci, vždyť přec - my jsme Češi.