V říjnu

I v říjnu zdravím všechny, kdož jste zavítali na naše stránky, obzvlášť ty, kteří věnují svůj čas i mým lehčím článkům. A když už s vámi takto přímo komunikuji, tak prosím napište i vy něco málo, co třeba obohatí nás všechny. (info@putujici.cz) Předem děkuji, a slibuji, že i přes mé počítačové umění i rychlost se vynasnažím vše včas zpracovat.

V tomto měsíci se ráda podělím o dobrou náladu, které asi už není tolik jako v létě, o aspoň jedno dobré slovo, o malinkou myšlenku na dobrý skutek, o podání ruky či objetí, z kterého se rozum zastaví a duše si lebedí, jak krásně se zase vracíme k oběma energiím. Bez srdce a ani bez rozumu nedosáhneme cíle naší cesty.

Zahrady i v říjnu poutají naši pozornost. Je třeba zazimovat choulostivé letněné hrncovky, zazimovat kaktusy, i hlízy jiřin musí do sklepa. Trávník je třeba ošetřit proti plísním a nezapomenout na zálivku. Je správný měsíc na výsadbu stromů, keřů i trvalek, prostě samá práce s kořeny. A tak mi to napovídá, že i naše kořeny by měly být pevně zakotveny. Zasadit a pak vrůst do země, abychom příští rok mohli sklízet nádherné pohledy i plody našeho rozhodnutí. Sázejme a učme se kořenit s přírodou i s předky, ale respektujme s moudrostí i to, co nemůžeme změnit. Vždyť v každém z nás je kus bojovníka, léčitele, šamana i učitele.

Ó stromy, tak pevně v zemi zakotvené, od vás učení obohatí každého. Nehledejme rady u lidí, neb to, co je dobré pro druhého člověka, nemusí být pro mne. Ale u přírody je to jiné - tam jsou rady platné pro všechny.  A vždy jsou víc než prosté.

Třeba tahle: "Pojďme, budeme na sebe slušní." Nebo: "Začínejme pracovat vždy u toho, co nás nejmíň baví."

Nikdy a nic nás neopustí, pokud neopustíme sami sebe.

Na shledanou, Vlaďka