Kamenné kruhy Odry (PL) Megalitické památky si většina lidí spojuje hlavně s Bretaní, Velkou Británií nebo Portugalskem. Pravdou ale je, že tyto stavby nalezneme téměř po celé (hlavně západní) Evropě. Jen třeba nejsou tak velké a proslavené jako stavby v Stonehenge nebo v Carnacu. Po celé Evropě jsou zbytky různých megalitických staveb. Jejich původní množství hravě převyšovalo sto tisíc, a i dnes jsou jich ještě zachovány tisíce. Jednou se zemí, kde tyto památky také najdeme, je Polsko. Lokalitu s názvem Odry nalezneme v severním Polsku, nejbližší větší město je ještě víc na sever ležící Gdaňsk. Přibližnou polohu ukazuje přiložená mapka. Na ní vidíte, že „Kregi kamienne Odry" zdaleka nejsou jedinou megalitickou památkou v oblasti. Červená kolečka ukazují místa zachovaných kruhů, případně mohylových polí, žlutá kolečka jsou osamocené menhiry, či dolmeny. Cestu na dovolenou k Baltickému moři si tak můžete zpestřit i výletem na tyto velice zajímavá místa. Areál Odry je výborně zachovalý. V oploceném areálu (vstupné 4 zl.) se nachází asi devět téměř dokonale dochovaných kamenných kruhů - kromlechů. Dále je tady celá řada dobře zachovalých pohřebních mohyl a hrobů, které v místě byly pravděpodobně zřízeny později. Podle archeologických nálezů se pohřby datují do období, kdy tu pobývali Gótové, tj. asi do 2.stol př.n.l. Ale právě proto, že mohyly různě překrývají a prolínají se s kamennými kruhy, tak to vypadá, že původní kromlechy budou ještě starší a Gótové nebyli jejich staviteli, a jenom je používali. Případně místo jen využili jakožto pohřebiště. To nás přivádí k jakési starší, té „pravé" a těžce datovatelné megalitické kultuře, plně propojené s intuitivním vnímáním zemských a kosmických energií. Ke stavitelům neolitických rondelů či komusi ještě staršímu. Menhiry stáří svého postavení neprozrazují. Z pohledu senzibila je místo opravdu velice silné a pro milovníky menhirů velmi překvapující a snadno čitelné. Kousek stranou od kruhů a mohyl se dokonce nachází energetické místo s naprosto neuvěřitelnou silou. Říkají mu tady Elipsa, a podle Bovisovy stupnice by mělo dosahovat hodnoty 120 000 jednotek. Pokud máte povědomost o tomto značení, asi teď přemýšlíte, že jsem si nulu přidal. Vždyť i duchovní síla osvícených mistrů dosahuje někam k 20 000. Hodnoty nad 50 000 se považují za projev „božské" energie. 120 000 je zcela jistě mimo jakoukoliv naší představu. Nechávám to na zvážení každého návštěvníka, mě místo připadalo silné, ale zase až tak moc? No nevím, mé schopnosti tak vysoko nesahají. Pozitivní místo je to určitě :-). Ale zpět ke kruhům. Ty jsou dle mého názoru stále funkční a vzhledem k jejich zachovalosti většina z nich pravděpodobně funguje přesně tak, jak původní stavitelé zamýšleli. Jen v některých případech je funkce narušena přítomností mohyl, tedy i přítomností duchovních reziduí a astrálů zemřelých. Pozdější mohylové pole rozmístěné mezi kruhy i uvnitř nich komplikuje pochopení a čitelnost jednotlivých kruhů i celého místa, na druhou stranu mohyly a pohřební pole napomohlo ochraně areálu. Lidé se sem do hlubokých lesů k „duchům" báli chodit, zvláště po objevu jakési „odpadní jámy" plné lidských kostí. A tak místo zůstalo zachováno. Účel místa je samozřejmě obestřen „tajemstvím". Jsou hledány astronomické souvislosti, kameny jsou všelijak počítány a místo se vykládá jako observatoř, či kalendář. Jistě i tyhle souvislosti jsou možné, ale podle mě je účel místa jiný. K pochopení moc nepomůže ani to, že dnešní chodníky absolutně nedodržují logiku prostupu celým komplexem. Některé kruhy jsou navíc zarostlé a nepřístupné, jiné naopak zvýrazněné ohradou a vyšlapanými cestami okolo i uvnitř. To vše návštěvníka zprvu zmate. Hledáte logiku ve vzhledu a zachovalosti jednotlivých míst, ale tak to nejde. Je třeba se podívat na energetické působení. Kamenné kruhy totiž mají velmi zřetelnou strukturu a evidentně se svým účelem a funkcí odlišují jeden od druhého. Liší se poloha obvodových kamenů i jejich orientace. Liší se středové kameny - někde je jeden, jinde dva či i tři. Síla jednotlivých kruhů je opravdu překvapující. Centrická struktura pochopitelně soustřeďuje místo působení do středů kruhů. Mimochodem - kruhy jsou dnes obehnány dřevěnými ohradami a dovnitř se nemá vstupovat. Zvědavost ovšem vede většinu lidí k porušení tohoto pravidla. V jednom případě je to docela nebezpečné, jak uvidíte za chvíli. Funkce a účel kruhů kopíruje funkce, které nalezneme i u samostatně stojících menhirů, ovšem síla je zmnožená a koncentrovaná kamennou strukturou. A tak tu nalezneme kruhy očišťující (odebírající bioenergii) - jeden kruh pro mužskou energii, jiný pro ženskou. Pak jsou tu kruhy dostředivé - dobíjející, léčivé opět rozlišené podle polarity energií. Nalezneme zde kruh, který jsem si nazval „homogenizační", kam se vstupovalo s cílem spojit obě vnitřní polarity v jednotu. Nalezneme tu kruhy komunikační - směrem nahoru i dolů. V jednom kruhu je mohyla dokonce vytvořena přesně ve středu kruhu, a tady pravděpodobně leží důvod k pozdější inspiraci využití lokality jakožto pohřebiště. Tato mohyla je totiž pravděpodobně daleko starší a patří do původní struktury kruhů. Tento kruh totiž evidentně sloužil jakožto podpůrný kruh nikoliv pro živé lidi, ale pro duše zemřelých (lidí). Dodával jim energie k většímu zviditelnění. Proto také byl zcela záměrně „vybaven" pohřbem významného jedince (člověka?). Jeho síla i dnes stále udržuje kruh v této funkci. Vstup do tohoto kruhu je pro člověka opravdu velmi nevhodný, a když jsem viděl vydupanou cestu přímo kolem středového kamene, docela jsem procházející litoval. Duch, či energie chcete-li, která se zde nachází, je jednoznačně velice schopná člověku ublížit. Není to jejím záměrem, ale je tak silná, že to může snadno způsobit. Můžete se jí pochopitelně pomocí ochran ubránit, ale není pak lepší kruh obejít? S pokorou nechat toto místo těm, pro koho bylo vytvořeno. Velice logické je, že hned vedle tohoto „kruhu mrtvých" nalezneme další kruh, který je propojovacím a komunikačním kruhem se „spodním" světem zemřelých. Komunikace je tady velice snadná a svým projevem až hrůzostrašná. Tento kruh je nejsevernějším kruhem v nejnižší poloze na břehu nad řekou Wdou, zvanou i Czarna Woda. Vstup do ostatních kruhů bych doporučil, ale jen pokud víme proč. Záměrně neříkám, který kruh je který, je třeba dobře vnímat vnitřní pokyny, intuici a pocity. Pokud neznáme „návod", je to tak trochu zkoušení na sobě. Důležité je pochopitelně i pořadí v jakém se do jednotlivých kruhů vstupuje, některé kruhy se aktivují až ve chvíli, pokud jste prošli správnou přípravou. Roční období, noc či den, vše pravděpodobně hraje roli. U jednoho kruhu jsem nalezl i aspekt individuálního nastavení (vstupuje se z různých stran podle měsíce vašeho narození, navíc podle okamžité polohy slunce!) Tady je evidentní i logika kalendářního významu - požadavek kalendáře nevznikl kvůli jakémusi podivnému (dnes tak populární vysvětlení) určení dat sklizně či výsevu, ale kvůli jakési precizní „archeo-astrologii". Individuální nastavení „ciferníku" menhirového kruhu už považuji za dobrý důvod. Pravidel pohybu po areálu bude evidentně celá velká řada, a nedělám si iluze, že jsem přišel na všechny. To ani náhodou a to mě vede k varování. V takovýchto místech se více než kde jinde máme chovat opatrně, s plným nasazením pokory, uctivosti, ohleduplnosti, rozvahy, ostražitosti i rozumu (sic!). Víc než kde jinde dbát na vlastní bezpečí, konat uvážlivě a jednat ve shodě s naší nejvyšší možnou ochranou. Pod plným vedením, v pokud možno trvalém napojení nahoru. To je dobrá cesta k průzkumům tohoto typu. Mám-li totiž otevřené a citlivé vnímání, znamená to i to, že jsem i víc duchovně zranitelnější. Proto je třeba rozšiřující se citlivost vnímání doplňovat i tréninkem aktivní ochrany i pasivní resistence. Mnoho štěstí při průzkumu v Odrách přeje, Jiří Škaloud
|