Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Dolmen Kotýřina

Dolmen u Kotýřiny je označen v turistické mapě č.39 (od 4.vydání z 2008), je tam označen jako „skalní brána", ovšem pozice je mylná. Ve skutečnosti je k nalezení asi 100 m nalevo od silničky z Vesce do Kotýřiny v zarostlém remízku v poli. Odbočme v zatáčce před rybníkem spolu se žlutou značkou i naučnou stezkou  Kovářovskem. Od stezky je třeba ještě přejít pole vlevo zpátky do kopce k remízku obklíčenému trnkami. Pokud je pole vzrostlé, je třeba ho obejít a dostat se k dolmenu odshora od východu cípem lesa. Dolmen se ukrývá za trnkami mezi vzrostlými duby.  

Je to další místo, kde můžete hádat, zda je kamenná sestava umělým, či přírodním výtvorem. Zdá se to být neuvěřitelné, že by někdo mohl pohnout, nebo dokonce vyzdvihnout do výšky takový balvan. A to už dokonce z horního kamene zbývá jen pouhá polovina - druhou půlku opět odštípli naši nenechaví předci. Svědčí o tom pravidelné stopy klínů na lomové hraně. Pokud odmítneme umělé vyzdvižení obrovského kamenného bloku, také přirozený původ kamenů má své otazníky a protiargumenty. Hlavním rozhodčím tedy opět bude vaše mimosmyslové vnímání, či snad přání? Jsou vždycky úsměvné a zajímavé tyhle vnitřní souboje skeptického rozumu s „hlasy intuice, pocitů a jiných „pavědeckých" metod. :-)

Moc zajímavé také je, že lidé často odmítnou myšlenku o umělém původu dolmenu jen s tím argumentem, že neví, proč by to lidé dělali. Na odmítnutí: „To není dolmen", je nejlepší reakcí otázka: „A jak tedy dolmen vypadá? A jak funguje? K čemu je?" Protože to je důležité. Místo planých diskuzí o původu, je lepší poddat se účinku místa. Tahle sestava kamenů totiž funguje úplně stejně dobře jako jiné umělé dolmeny. Ať je tady přirozeného, či umělého původu, plní svou roli dodnes.

Podle mého tedy jde o dolmen, a to dokonce největší v kraji. Balvany jsou opravdu úctyhodné, dutina vespod má asi čtyři metry délky. Bohužel, polovina horního překladového kamene byla odštípnuta, což je veliká škoda, jelikož na zbytku kamene jsou dosud vidět pozoruhodné erozní škrapy, které určitě byly i na zničené části. Pokud by se zachovala původní mozaika prohlubní a misek, mohla nám třeba napovědět víc. Taktéž na jednom z podpěrných balvanů je krásná miska s odtokovým žlábkem.  Druhý z kamenů je „označkován" malým a nenápadně vytesaným rovnoramenným křížkem. Pokud vás napadá analogie s dobytčím cejchem, je to přesné... Situace je tu prakticky stejná jako u viklanu ve Vindiši, kde je také odseknuta severní a západní část viklanu. Díky tomu i tady má dolmen sníženou energetickou stabilitu a má  tendenci příliš snadno uvolňovat energii. Což sice zdánlivě usnadňuje procítění, ale současně to vytváří labilitu, které není radno podlehnout.  V dutině dole jsem očekával nepříliš dobré pocity, ale bylo mi  tam překvapivě příjemně. Připadal jsem si poněkud jako v děloze, ostatně jedna z fotek na to docela poukazuje... Nahoře je to bomba, ani po půlhodině se mi odtud vůbec nechtělo, sladce jsem usínal a komáři, kteří se dole rojili jako zběsilí, se sem nahoru o dva metry výš vůbec neodvážili.    

Jiří Škaloud

 

 

Dolmen Kotýřina
Polovina kamene je odseknuta
Viditelné zuby po klínech
Znovuzrození? Nooo...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart