Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Boží kámen

Božích kamenů je u nás více, já mám dnes pozvánku k tomu u Sosně. Soseň je malá osada mezi Rakovníkem a Jesenicí. Krásný pískovcový kámen naleznete poblíž chráněné přírodní památky Soseňský lom, kam nás dovede místní značení. Kámen je zajímavý hlavně zvláštně erodovaným povrchem, připomínajícím vápencové škrapy.  Pověst říká, že prohlubně na povrchu kamene vytlačili (či vypálili?) svými těly apoštolové, kteří putovali zdejším krajem spolu s Ježíšem. Zdejší obyvatelé je nepoznali a nechtěli jim poskytnout přístřeší, takže světcům nezbylo, než se utábořit v lese na kameni. A kámen se ustrnul a přizpůsobil se svým tvarem jejich tělům. Původně mělo být otisků opravdu třináct, ovšem dnes je patrných pouze deset. Jejich velikost také naznačuje poměrně malou výšku postav světců, ovšem podle jiné verze jsou otisky pouze od "zadečků" světců. To by byl velmi mimořádný důkaz o poměrně rozsáhlé škále velikostí intimních partií světců, o které se ovšem křesťanská církev nikterak nezmiňuje.

Proč se ale vlastně apoštolové utábořili coby sardinky na (pro 13 lidí nevelkém) kameni a ne rovnou na měkkém jehličí, to nevím, a pověst to přechází s lehkostí pověstem vlastní. Snad aby energetické bytosti nezapálili svou energií les?! Pak měli pravdu sedláci, já bych si takové pochodně do stodoly taky nepustil. V každém případě jsou prohlubně na kameni poměrně propletené a pokroucené a ke spánku jsou opravdu velmi nepohodlné, což jsem si sám vyzkoušel. Ležíce a hekajíce jako na skřipci, úplně jsem na žebrech cítil čísi ostrý loket či koleno. Asi to je tím, že nejsem žádný apoštol.

 

Ale vážně: nechci si dělat legraci ze světců (to je neprozíravé), jen tu lidovou pověst považuji za poněkud směšnou a nepravdivou. I když... snad je možné střípek pravdy hledat nejenom ve zvláštním tvaru kamene, který jistě jitřil "fantazii prostého lidu". Otisk v kameni ale přeci nemusí být pouze fyzický a viditelný, tak jak ho líčí lidová tvořivost. Otisk je přeci projev informační, jde o "podpis", záznam, zkrátka o programování. A lidová pověst může jinotajně a později i nepochopeně naznačovat, co se tady kdysi odehrálo.  Velmi pravděpodobně ne s apoštoly a Ježíšem (co by tady taky u nás mezi Kelty a Germány kolem roku 30 asi tak dělali?), ale snad s druidy či s někým, kdo programování pevné hmoty ovládal. Otisk v kameni pak může být programem, nebo energií či snad posláním, ukotveným v kameni. A tohle už tady můžeme psychotronicky vycítit a můžeme říct, že se to docela pěkně povedlo. Kámen zvaný Boží je opravdu boží. Je tam prima, spousta energie, spousta pohody i legrace, čistoty i vitálních projevů. Jakoby kdosi bděl nad tímhle místem, a nedovolil nikomu ho moc pokazit.

I lomové jezírko žije plným životem, voda je čistá, ekosystém robustní. Meditace, a cokoliv dalšího přírodního a přírodomilného je v takových místech podporováno i vítáno.

Zlo a hloupost sem nepatří

Kámen neničte, nebo vás stihne boží trest. No, moc se nesmějte! K tomu internetem koluje novodobá pověst:  "Když před lety kámen odvezl podivínský sběratel kamenů Karel Rejzek z Rakovníka, nedlouho poté zemřel za zvláštních okolností pod koly nákladního auta... Kámen pak vrátili zpět na místo, a zase byl klid."  Což je důkaz, že "prostý lid" stále žije!  

Tak vzhůru na cestu!

Jiří Škaloud

V celé své kráse
Co mi povíš
To je ono
Sladění a splynutí
No není boží...
Nedaleko v lomu
Idylka u jezírka
Co ty na to
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart