Kostely na Budči

předchozí vyprávění o Budči a okolí naleznete zde...

Ještě jednou se vrátíme na jedno z nejznámějších míst naší rané křesťanské historie. Na starém opevněném hradišti s doloženým osídlením už z doby halštatské se usídlili i Slované. A to (pro Čechy tak významný) rod budoucí dynastie Přemyslovců. Podle všech náznaků i skromných literárních dokladů se přemyslovská moc a nakonec i křesťanství do českých zemí šířilo z Levého Hradce i právě odtud z Budče. Až později upevnili Přemyslovci svou moc i nad pražským hradištěm a jeho významným obětním místem - Žiži. Na Budči údajně byla i první křesťanská škola, kterou měl navštěvovat i budoucí kníže Václav. Těžko říci, jak taková "škola" tehdy vypadala a co se v ní učilo. Sem na Budeč, či Levý Hradec se měl vrátit kníže Bořivoj z údajné cesty na Moravu, kde měl být (podle Kristiánovy legendy) pokřtěn samotným arcibiskupem Metodějem. Podle některých teorií byl Bořivoj (první doložený kníže Přemyslovců) v příbuzenském svazku s velkomoravskými knížaty z rodu Mojmírovců. Ovšem, zdá se v době Bořivojova mytického křtu už v Čechách křesťanství dávno bylo. Stejně jako v prostoru Velkomoravské říše, kde nalézáme pozůstatky křesťanských kostelů z dob ještě před příchodem Konstantina a Metoděje, i v českém prostoru bylo křesťanství již dlouho uchyceno. Dokládá to i tzv. řezenský křest z roku 845, kde přijalo křesťanství dokonce čtrnáct významných velmožů z českého prostoru.  Jednou z jistot, kterou máme, je to, že Bořivoj se oženil s Ludmilou, což byl velmi pravděpodobně dynastický mocenský sňatek, který Přemyslovce spojil s Pšovany a významně zvětšil společné území - zárodek budoucího českého knížectví, království i státu. Je možné, že Budeč dokonce původně patřila přímo do majetku Ludmily, a snad i proto zde byla zmíněná škola, a uchýlil se sem nezletilý Ludmilin vnuk Václav. Jak víme z náznaků o rituální smrti svaté Ludmily a čarování na Tetíně, nebyla asi zcela úplně "vzornou" křesťankou, přestože jí tak církevní legendy vykreslují...

Stavby rotund, zejména těch nejstarších, tedy zcela pravděpodobně mohou pocházet už z dob před Bořivojem. Může o tom svědčit i to, že řada nejstarších rotund měla i podle pozdějších katolických dokladů tzv. starou, nebo dokonce i "pohanskou (!)" orientaci na východ slunce při vstupu do znamení Býka, případně Panny,  tedy asi 70°.  Takových rotund je zejména v Praze a okolí celá řada. Budeč toho může být dobrou ukázkou. Na místě se totiž nalézají pozůstatky hned dvou kostelů. Z kostelíku zasvěcenému (snad až později) panně Marii zbyly už jen základy, které jsou dnes zviditelněné kamenným záklopem v trávníku proti rotundě. Tvar tohoto kostelíku je obdélník s půlkruhovou apsidou, který ovšem nápadně připomíná nejstarší velkomoravské stavby, zejména kostelík ve slovenských Kopčanech, který se považuje za původní stavbu z období před příchodem Konstantina a Metoděje. Naproti základům tohoto kostelíku stojí známá rotunda, jejíž tvar a orientace je poněkud znejasněna pozdějšími dostavbami, přesto podle vykopávek sleduje naprosto stejnou orientaci. Údajně jí měl založit až Bořivojův syn Spytihněv, ale mohlo to být i naopak.  Situace mohla vypadat tak, že Bořivoj, či Ludmila, případně velkomoravští kněží postavili na Budči velkomoravský kostelík jakožto "konkurenční" svatostánek k již stojící a též křesťanské rotundě. Stejná situace se zdá být i ve Staré Boleslavi, kde byly kostely dokonce tři těsně vedle sebe... Objevuje se tady snad v plné síle mocenský souboj křesťanských církví, té "latinské" římské a východokřesťanské z Byzance? Tedy konflikt tak dobře známý z Velké Moravy?

Je dost možné i pravděpodobné, že Bořivoj nepřinesl do Čech ve své osobě křesťanství, ale právě jen slovanskou liturgii, písmo hlaholici a vliv východokřesťanské církve. Možná, že v jeho doprovodu byli i kněží vyškolení Konstantinem v staroslověnské bohoslužbě.

Nedávný objev základů obrovského kostela na Vyšehradě, o kterém oficiální latinské církevní anály (Kosmas) důsledně mlčí, svědčí o tom, že průnik staroslověnské liturgie a hlavně písma do českého prostoru mohl být daleko rozsáhlejší, než dnes víme. Existence Sázavského (staroslověnského) kláštera ještě v dobách Oldřichových by pak nebyla podivným ostrůvkem slovanského písma v moři latinské liturgie, ale naopak posledním zbytkem ztráceného území. Mimochodem - prokopská legenda hovoří o tom, že opatu Prokopovi se dostalo vzdělání na "Visegrádu". Spojení s Vyšehradem historikové vždy zpochybňovali a připouštěli spíš uherský Visegrád, (kde ovšem žáci Metodějovi také působili). Ovšem nález kostelu na Vyšehradě, který ve své době svou velikostí patřil k největším v Evropě, situaci značně mění. Prokopovu misi založení staroslověnského kláštera zařazuje důsledně do českého prostoru. Zdá se, že rozsáhlou kulturu písma a historického zaznamenávání do knih do Čech přinesla prostřednictvím Bořivoje už právě mise Konstantina a Metoděje. Přestože ve staročeštině nakonec zvítězila latinská transkripce, mohlo být období prvních Přemyslovců dobou, kdy i v Čechách převládal vliv Metodějův a šířilo se slovanské písmo hlaholice. Teprve pozdější vítězné římské katolictví dokázalo potlačit a spálit veškeré informace a doklady o tomto masivním průniku. Snad jen Remešská kronika svědčí o mohutnosti a dokonalosti staroslověnského písemnictví i v Čechách. Nemalou roli v tom hrála změna orientace benediktinského řádu, a role Vojtěchova, ale to je již jiný příběh. 

V každém případě podivná orientace pohanských kostelíků a zejména rotund v pražském okolí je dosud nevysvětleným fenoménem, který ovšem naznačuje mnohé.

Jiří Škaloud