Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Čertovy kameny kolem Kadova

Viklany patří k nejzajímavějším přírodním kamenům. Snoubí se v nich paradox - stabilní hmota pevného kamene se spojuje s labilitou jeho uložení. Pohyblivost normálně nepohyblivého, spojení protikladů. Člověka viklany zajímaly a provokovaly odedávna, ať už v nich hledal cokoliv. Ale energie viklanů je skrytá a nesnadno uchopitelná.

 

vyšlo tiskem v časopise NOVÁ REGENA, publikujeme s laskavým svolením redakce.  

 

Zamiřme do "Země zamyšlené", na Blatensko do okolí Kadova a Chanovic, na rozhraní mezi Blatenskou kotlinou a Pootavím. Hranici těchto dvou územních celků tvoří kouzelná krajina a nevýrazný hřeben rozvodí řek Lomnice a Otavy. Kopcovitá krajina plná luk, rybníků, lesíků a remízků, kde se ukrývají stovky žulových kamenů. Od těch malých, na které narazíte na každé mezi, až po mocná skaliska erozních srubů. Zdejší krajina velmi připomíná Český Merán a Sedlčansko. A není ani divu, vždyť má podobnou strukturu a geologický původ. Jde o stejnou oblast tzv. Středočeského plutonu, což je geologické označení pásu hornin táhnoucí se od Klatov až po Říčany. Celek má stejnou genezi vzniku, a tedy i povrchový projev krajiny je velmi podobný. Jde o kvalitní žuly, či správněji granity a granodiority, které jsou poměrně hrubozrnné, což neomylně svědčí o hlubinném původu těchto hornin. Jejich pomalé chladnutí umožnilo krystalizaci jednotlivých minerálů do velkých zrn. Současný svět přírodních kamenů na povrchu země byl vytvořen vodní i větrnou erozí za miliony let, o čemž svědčí bizardní tvary i ohlazenost kamenů, četné skalní misky, mrazové sruby, skalní hřiby i přirozeně vzniklé dolmeny a viklany.

Ale na dnešní podobě krajiny se významně podepsal i člověk. Z polí, pastvin i lesů byly tisíce kamenů staženy do remízků a na meze. Často se zdá být neuvěřitelné, jak velké kameny jsou na sebe navršeny na těchto "skládkách" a působení člověka se proto zpochybňuje. Ale uvědomme si, že hlad po obdělávatelné půdě byl dříve daleko větší než dnes a lidská dřina byla tak laciná... S párem volů se dalo dokázat velice mnoho. Další stovky kamenů zase padly pod rukama kameníků. Kvalitní žula byla cenným materiálem pro výrobu stavebních prvků, patníků a sloupků i koryt pro dobytek. A bylo snazší těžit volně ležící kameny, než lámat kámen z kompaktní lomové stěny. Majitelé panství využívali kámen ze svých pozemků s dvojím prospěchem - měli příjem z prodeje kamene a ještě si čistili půdu k dalšímu využití. I tady v okolí Kadova najdete na kamenech velké množství stop po štípání. Pravidelná řada záseků pro klíny, případně zubaté okraje odlomených částí kamenů, neomylně svědčí o lidské činnosti. I na kamenech, které navštívíme, je takových stop několik, a tak dnes můžeme jen děkovat, že dílo zhouby naštěstí nebylo vždy dokonáno do konce. V krajině je krásných kamenů stále hodně. A pokud dovedeme najít a rozlišit ty živé a aktivní od těch ostatních, nemusíme se až tak starat, zda je kámen postaven uměle, či je přírodního původu. Člověk tedy zdejší krajinu zformoval a dal jí kulturní tvář. A dodejme, že krásnou a funkční tvář. Členitá a různorodá krajina je stabilní, zdravá, plná života i biokoridorů, dává prostor i divokým zvířatům a rostlinám. Věřme, že člověk tady intuitivně způsobil znásobení pozitivní energie i z hlediska energetických bodů a linií. Zbylé kameny i výšinná skaliska na sebe soustředily jakousi zjednodušenou energetickou síť. Snad i proto jsou dnes tyto zbylá místa tak silná. A jak to často bývalo, silná přírodní místa si lidé (kdo ví proč?) spojili s působením čerta...

Kadovský viklan

Pokud se to tak dá říci o kameni, je Kadovský viklan zdejší vlajkovou lodí. Dal jméno i celé naučné stezce, po které se budeme dnes pohybovat. Je to známý viklan, který najdeme přímo v obci Kadov, u obecního úřadu. Jde o přírodní kámen o váze 29 tun, ležící na jiném kameni v labilní poloze. V minulosti se opravdu hýbal, na což doplatil a byl několikrát shozen ze svého lůžka. Do jeho původní polohy ho (opakovaně) vracel ing. Pavel Pavel, naposledy v roce 2003. Přestože jde spíše jen o turisticky atraktivní místo, dají se tady získat i zajímavé informace. Posedíte-li chvíli ve stínu viklanu, dozvíte se od něj leccos zajímavého o kameni ve vzduchu, cosi o spojení extrémních až bláznivých protikladů, o zdánlivě nemožných a vylučujících se jevech, jinými slovy o místě tzv. zázraků. Příroda (Země) tady staví sama sebe doslova na hlavu, a tak trochu porušuje svoje vlastní pravidla. Viklany, jakožto hříčky přírody, jsou místem hravosti, žertu, klamu i hádanek a tajemství. Svádí k porušování pravidel i vlastní sebekázně. Snad i proto jsou tak častým cílem vandalů. "Zkusíme ho rozhoupat, co to půjde!", to je častá myšlenka, vsunutá do mysli rarachem kamene. Lidé ztrácí zábrany i zbytek již tak mdlého rozumu a rozviklají kámen tak, až se zem třese a kámen spadne. Že je to ubohé a krátkozraké ničení nenahraditelné přírodní zajímavosti a památky? To se řeší, až když je už pozdě. Bohužel je takových lidí stále dost, a tak jsou viklany ohroženým druhem. Polohu dosud funkčních viklanů je třeba chránit a prozrazovat jen uvážlivě. Stále ještě existují, a pokud nějaký skutečně přírodní a funkční viklan naleznete, je to odměna a nechte si to pro sebe.

Misky

Naučná stezka "Okolím Kadovského viklanu" není úplně dobře značená (stav 2014). V okolí vesnice sleduje žlutou turistickou značku, ale zajímavé kameny leží na odbočkách z této značky a nehledají se úplně snadno. Stezka navíc netvoří okruh, a tak celou trasu projde jen málokdo. Cyklisté zase zaváhají u odboček ke kamenům, které jsou většinou nesjízdné. Řada návštěvníků se tak podívá pouze na Kadovský viklan a další kameny vynechá. Je to velká škoda, jsou moc pěkné a často působivější než samotný viklan. Pokud sledujeme naučnou stezku cestou od Vrbna, ještě před Kadovem narazíme na první odbočku vlevo. Na malém kopci s místním názvem Hora nalezneme v lese množství kamenů, z nichž jeden má na sobě dvě krásné kamenné misky. Je třeba hledat vrcholovou triangulační tyč, od které je kámen asi deset metrů západně. Vedle nejpřitažlivějšího kamene s miskami stojí skalisko s malým převisem. Než vylezete na kámen s miskami, posaďte se na chvíli pod převis a zkuste se ptát a odpovídat. Sobě i kameni... Samotné misky vzrušují lidskou fantazii a jsou často spojovány s jakýmisi pohanskými obětními rituály. Ovšem představa misky přeplněné krví, která odtéká odpadním kanálkem, je odpudivá. Neříkám, že ve zvrácené lidské mysli něco takového nemohlo vzniknout, ale většinou jde naštěstí o nesmysl. Misky jsou vesměs přírodního původu a byly v souladu se svou přírodní existencí i používány. Umělá úprava u řady misek je jistě možná, zejména pak v době, kdy člověk začal mít pocit, že přírodu je třeba vylepšovat.  A ano, jistě - obětiny do nich mohly být dávány, zejména do těch suchých. Miska přeci připomíná nádobu, talíř, který je možno takto využít. Přímo se to nabízí. Usmíření zemských duchů a bytostí bylo nedílnou součástí sepětí s přírodou a hmotné oběti a dary byly snahou, jak toho dosáhnout. I poloha misek v odlehlých a nepřístupných místech nasvědčuje jejich použití pro oběti přírodním silám a bytostem.

Obětní kámen

Přes své zavádějící jméno jde o další krásný kámen s miskou. Nalezneme ho na druhé straně Kadova, asi kilometr od vesnice. Sledujeme-li trasu NS, narazíme na tabuli s popisem Obětního kamene. Samotný kámen je k nalezení vpravo dost daleko od cesty, asi 250 metrů ve svahu nad loukou, kde v létě bývá dětský tábor. Okolí kamene bylo před pár lety vykáceno, a kámen se objevil v plném slunci. Dnes už zase paseka porůstá mladou výsadbou, a za pár let stromky kámen úplně pohltí. Pokud je v misce voda, slouží pak jako oko. Dívá se do nebes a zrcadlí oblohu. Lidé, kteří žili v souladu s přírodními jevy, nemohli mít potřebu ani důvod plnit takové oko krví, je to morbidní a zbytečné. Voda z misek byla posvátná a léčivá a tvoří doslova vodivé spojení. Vrcholové kameny, které samy o sobě mají přirozenou schopnost na sebe soustřeďovat energii okolí, jsou při "vybavení" miskou s vodou ještě mnohem účinnější. Ale po pravdě řečeno - stačí i mokrý kámen, či dokonce jen mlha a efektu je dosaženo podobně. Slovanské označení takových kamenů s miskami se dochovalo dodnes, říkalo se jim pravděpodobně "sledoviky" nebo i "čašečniky", což je odvozeno od slovních základů pro stopu (sled, sledovat), případně od "číše, pohár". Správně tedy sledoviky byly kameny, jejichž miska připomíná otisk stopy nohy nebo ruky člověka, či jiné bytosti. Anebo je snad sledovik prostředkem, jak kohosi, či cosi sledovat? Kruhová miska naopak připomíná spíš pohár, neboli číši, v angličtině se takovým kamenům říká "cup-stone", ve stejném významu - číšový kámen neboli „čašečnik". Vodou naplněné misky se používaly pravděpodobně k věštění a snad i meditační koncentraci, autohypnóze, či komunikaci a přenášení obrazů na dálku a mohou tak ostatně posloužit i dnes. Kadovský Obětní kámen s miskou je pozitivním místem přijetí darů zdejšího místa - zejména léčivého účinku. Voda v miskách napovídá, že zde nejde jen o samotnou energii kamene, ale též o významnou složku živlu vody. Kombinace těchto energií pak určuje i léčivé účinky místa. A tak i tady můžeme podpořit pevnost našich kostí, ale kámen slouží i k posilování svalové hmoty, zejména hladkého svalstva, k posílení funkce svěračů i prostaty, posilování močového měchýře a jeho funkce, ale i naopak i k destrukci ledvinových kamenů. Lze tu získat narušenou rovnováhu tělesnou i duševní a nalézt emocionální stabilitu. Misky plné vody jsou výbornou pomůckou i pro telepatické propojování, i pro načítání budoucnosti. Záleží jen na vás a vašich schopnostech a dispozicích.  

Dnešní oběti?

Z pohledu dnešního stupně esoterního poznání jsou takové misky místy dobré možnosti k propojení. Uvědomme si, co miska znamená. Je-li přírodní, je vytvořena v těle kamene vodou, mrazem i větrem, tedy erozí. Tedy ostatními třemi živly, které "kámen - zemi" přetváří.  Obecně řečeno, tohle je velké a očividné "tajemství" všech volných kamenů a balvanů i řady neopracovaných menhirů: jejich tvar, antropomorfní či zoomorfní vzhled, pukliny, ale i jeskyně, převisy - to vše je tvořeno ostatními třemi živly, nikoliv živlem samotného kamene. Ostatní živly jako sochař využijí surovinu a hmotu "skály" a přetvoří jí do podoby, kterou obdivujeme. Obdivujeme a měříme tedy energii samotného kamene, nebo jeho "tvůrců"? Toť zásadní otázka a úkol pro přemýšlivého psychotronika - obojí rozlišit.

Malý a Velký čertův náramek

Velký i Malý Čertův náramek jsou mrazové sruby tvořené zdejší žulou a jsou dokonale přírodního původu. To jim ovšem na síle nikterak neubírá. Oba leží stranou značky, Malý je asi v polovině stezky, Velký je téměř na konci. Oba jsou označené tabulí, ale odbočky jsou nezřetelné. Velký Čertův náramek nalezneme v zarůstající pasece vlevo od cesty. Patří k tomu nejlepšímu, co tady kolem Kadova hledač energetických míst může najít. Obě skaliska leží na hranici dvou krajinných celků Blatenska a Pootaví, a jako takové jsou místem setkávání a propojení a současně znatelné změny energie krajiny. Jistě odtud vedou i energetické linie, ať už na Třemšín, či na šumavské dominanty. Spojení a setkání mužského a ženského principu je tu silně vyjádřeno a může v citlivých lidech vyvolat žádoucí i žádostivé odezvy. Výstup na vrchol skaliska Velkého čertova náramku je pro mrštného poutníka poměrně snadný. Tvar kamenů vás přiměje stoupat po spirálové šroubovici, což není náhoda. Místo jistě bývalo rituálním, a je takové i dnes.

Jiří Škaloud

Regena 12-01  14-15
Kadovský viklan
Jiný úhel pohledu
V jeho stínu
Další místa
Harmonie a soulad
E. T.
Obětní kámen
A jeho vodní miska
Čertův náramek I.
Že by dolmen ?
Silná místa
Čertův náramek II.
Krasavec...
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart