Kunžacká žula II • Od Terezína po Nový svět • Obec Terezín nalezneme cca 5 km jihovýchodně od Kunžaku. Podle legendy je jméno osady spojeno s císařovnou Mariií Terezií. Původně se ves jmenovala Petrov, což se místním obyvatelům moc nelíbilo. Panstvo v Jindřichově Hradci na jejich žádosti o změnu názvu nereagovalo. Údajně tedy využili chvíle, kdy panovnice přijela do Kunžaku a přednesli jí svoji prosbu o změnu jména. Císařovna uznala jejich důvody a vyhověla. Tak se z Petrova stal Terezín. Další zajímavostí je, že osadou prochází hlavní evropské rozvodí. Kuriozitou pak je, že tato hranice vede přesně po hřebenu střechy prvního domu směrem od Kunžaku. Déšť a sníh z pravé strany střechy odtéká potoky a říčkami směrem k Černému moři, z levé strany k Severnímu moři. Jako by se zde voda snad rozcházela na věky. Kolem Terezína i Nového světa vede několik turistických i cyklistických tras. V okolí obou vsí najdeme celou řadu zajímavých a velkých kamenů, jak jedinců, tak i různých kamenných sestav. Některé jsou ozdobeny vodními miskami, jiné nás ohromují svým tvarem či mohutností. Necelých 50 metrů za Terezínem u silnice na Nový svět (potkává se zde červená a zelená turistická značka) stojí nádherný aktilit. Jedná se o do kříže rozpuklý balvan, s jakousi jeskyňkou, něco jako vykotlaná zubní stolička. Přijdeme-li s pokorou a láskou, nabídne nám tato místní energetická zóna možnost velmi zajímavých prožitků. Bylo zvláštní pozorovat, jak si rozhádaný pár turistů místa ani nepovšiml. Kámen může z jistých úhlů pohledů připomínat i slona, či anděla, ale nejvíce nám sedl létající drak. V okolí jsou další tři dohlížecí místa, aby se tato létající hračka s možným účelem pro nácvik levitace nevymkla dětem z rukou. Jedno pro ukotvení a návrat, druhé pro správný pohyb a let, a na tom třetím seděl vrchní neutrální, nezaujatý pozorovatel. Buď to fakt fungovalo, nebo to byl ten rum v čaji, ale vyzkoušet si to sem můžete přijet i Vy, nebo jen vyčistit hlavu v tomto nádherném, stále ne úplně prozkoumaném kraji. Vydáme-li se ze silnice severním směrem po zelené turistické značce, asi tak v polovině cesty mezi oběma obcemi, dojdeme zhruba tak po kilometru, ke skalnímu útvaru zvaném Ďáblova prdel, nebo taky někdy Prdel světa. Odmyslíme-li si dnešní vulgární označení, které si žádný kámen nezaslouží, jedná se převážně o ženské místo, takzvaný porodní kámen. A věřím, že toto místo muselo tehdejší církvi ležet hodně v žaludku. Místo bylo asi určené nejen pro porod jakožto takový, ale i pro věštění z plodové vody a ostatní s tímto aktem spojené rituály. V horních partiích pak nalezneme podivné misky, připomínající zárodečné buňky a soustavu meridián. Jelikož byly rozvody a misky zanesené, vyčistili jsme je. Během okamžiku, kde se vzala, tu se vzala, přiběhla malá holčička, požádala tatínka, který po chvíli přišel, aby jí pomohl nahoru a dočistila ostatek a kochala se, jak je tam krásně. Bylo milé a poučné sledovat reakce této dívenky na tomto místě. Hned vedle mohutného aktilitu je ještě přípravné (hekací) místo pro rodičku a její pomocnice. I muži si zde ovšem můžou přijít na své. To místo je pod těmi správnými partiemi, připomínající ženskou nebo i zemskou vagínu. A tak si zde každý, bez rozdílu pohlaví může projít tím okamžikem, kdy přicházel na tento svět. Odtud pak i možná ten hanlivý název Prdel světa. Místo je to opravdu velmi silné a kámen je kuriózních tvarů, vedou odtud další energetické linie, ale i cestou sem, či zpět mějte stále oči otevřené a mysl přítomnou, překvapení můžou číhat za každým smrkem a mohou být jen Vaše ☺ Ať se daří. Klidné dny. Petr a Vlaďka
|