Kamenná hlava Šumava nabízí nepřeberné množství krásných, silných i zajímavých kamenů. Ať už aktilitů a menhirů, nebo balvanů a skalisek, která na své energetické otevření a posílení teprve čekají. Vzhledem k bývalé železné oponě a dlouhé nepřístupnosti hraničního pásma se tady nabízí i skutečné zapomenuté perly. Paměť krajiny se sice po odsunu českých sudetských Němců nepřerušila, ale přetrhla se tradice lidové paměti a intuitivní tvořivosti. Ztratily se pověsti, v kterých vždy bývalo racionální jádro. A hlavně zaniklo i porozumění a propojení rodáků s jejich krajem, protože v prázdné krajině pohraničního pásma nikdo nesídlil a tedy se pochopitelně ani nerodil. A tak dnes máme krásnou přírodu v prázdné krajině, ale příliš jí nerozumíme. K tomu hodně napomáhají i snahy o oddělení národního parku od jeho obyvatel a lidí vůbec. Porozumět dnes šumavským esoterickým místům znamená hodně pokorného hledání bez předsudků. Hledání kontinuity a historických souvislostí zpátky od moderní historie až po kořeny dávného osídlení Gabréty a Hercynského lesa. I tak existují místa, o kterých se jen dohadujeme, co vlastně znamenaly a k čemu mohly sloužit. Vzpomeňme jen na jedno tajemné místo - Obří Hrad (viz samostatný článek), coby nesporný fyzický doklad dávné a neznámé historie. To, že se dnes snažíme objevit "kořeny vyvrácených stromů" neznamená, že voláme po návratu Němců na Šumavu. Z pohledu krajiny je jedno, kdo v ní přebývá. Záleží jen na tom, jak dobrý je hospodář. A to zase neznamená, že by snad bývalí německy hovořící obyvatelé měli bůhvíjakou hlubokou esoterickou povědomost o jejich kraji. Ostatně před Němci tu byli Slované, před nimi třeba jiné germánské kmeny, dříve pak Keltové, a třeba desítky dalších kmenů a národností. Záleží na tom Zemi? Je to důležité? Není. Kameny tu byly odjakživa a druidy, kteří s nimi snad kdysi uměli zacházet, už dávno semlel čas. Avšak německé názvy lokalit mohou vypovídat více o jejich historii, protože vznikaly kontinuálně a spíš nenásilně. Naopak důsledné počešťování i vytváření nových názvů po druhé světové válce je z tohoto pohledu často matoucí. Promiňte dlouhý úvod, který ale dává správný rámec i místu, kam se dnes podíváme. Jihozápadně od osady České Žleby se oblí Žlebský vrch. Zejména na jeho jižním svahu nalezneme kouzelné partie plné nádherných žulových kamenů, volně rozházených po zarůstajících lukách pastvin. Kdysi tady bývala vesnice nazvaná Kamenná Hlava (Am Steinköpfl, případně Steinköpflhäuser), a ještě dříve tudy vedla stará obchodní karavanní stezka. Řídké osídlení statků Kamenné Hlavy zmizelo po vysídlení a uzavření hraničního pásma. V Českých Žlebech byla velká rota pohraniční stráže a ještě dnes nalezneme místo, kde cestu křížila neprostupná bariéra ostnatých plotů pověstné železné opony. Jak asi tušíte, jméno Kamenná hlava získala osada podle skalního útvaru, který se měl nad vesnicí nacházet. Jeho zobrazení nalezneme na historických fotografiích a také v Stehlíkově Zemi zamyšlené, kde je zobrazena kresba místa. Jak vidno na historickém snímku, místo bylo odlesněné a bylo součástí mírného svahu pastviny. Ovšem dnešní realita byla až donedávna smutnější. Dominanta bývalé obce zarostla lesem, a lidé doslova zapomněli, kde skála bývala. Ač se to zdá být nemožné, skála jednoduše zmizela kdesi v prostoru bez cest. Snad všichni byli přesvědčeni, že kameny rozvalili pohraničníci v době, kdy se likvidovaly kostely, věže a obecně všechny významné orientační body v krajině. Až v roce 2007 místo znovuobjevil a medializoval pan Roman Kozák, (více viz pěkný příběh na volary.eu zde) (http://volary.eu/wp-content/uploads/2009/05/kamena-hlava-promluvila-steinkopfl.pdf). Skalisko je překvapivě neporušené, a tak můžeme opět navštívit další zajímavé a stále funkční energetické místo. Jeho polohu naleznete podle přiloženého mapového snímku, i když troše hledání se nevyhnete. Místo je opravdu dobře skryté ve vzrostlém lese a terén samovolně odklání kroky hledajících. Nicméně bloudění po pastvinách plných nádherných kamenů je spíš radostí než hledáním, a v případě, že se na pastvinách pase dobytek, je tato radost doplněna i velmi dynamickou meditací na téma "..tu červenou bundu jsem si asi neměl brát..." Úplné safari. Pokud vnímáte energetická místa i na dálku, máte tady trochu potíž. Důvodem, proč ani senzibilně není kámen snadné najít, je to, že řada dalších kamenů v pastvinách i v lesích okolo je také energeticky aktivní, a tak vás to může snadno poplést a vodit od kamene ke kameni. Nicméně po nalezení té "pravé" Kamenné Hlavy je síla místa nepopiratelná. Přestože se přikláním spíš k přírodnímu původu místa, i tady se dá zjistit energie mechanických úprav. To jest, místo doznalo větších či menších změn podle potřeby a cítění jeho pradávných uživatelů. Jeho třípatrová struktura nabízí hodně široký záběr možných meditací i práce s energiemi v jednotlivých místech struktury a to spíše pro pokročilé a znalé zájemce. Nicméně dá se sem přijít i bez velkých očekávání a plánů. Místo je zatím dostatečně robustní a stabilní, a vinou dlouhodobé izolace i docela zvědavé a hladové po nových příbězích a informacích od příznivě otevřených duší návštěvníků. Jiří Škaloud P.S. Místo se nachází na území NP Šumava mimo značené cesty, a tedy je oficiálně stále nepřístupné...
|