Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kamenné záhady, už zase...

Zvánovické kruhové kameny jsou nevysvětlenou záhadou, která provokuje historiky i esoteriky. Jde o dávné a unikátní megalitické památky nebo o obrovské mlýnské kameny? Není to jasné a kameny mlčí. Jediné, co je jisté, že kameny byly uměle vytvořeny z okolní horniny. Ovšem důvod jejich vzniku už jistý není, alespoň pro esoteriky. Historikové mají více jasno - jde o polotovary na výrobu mlecích válců pro středověké rudné mlýny. 

Ovšem senzibilové, psychotronici, či "záhadologové" už tak jednoznačný názor nemají. A není to jen proto, že hledají záhady za každou cenu. Kameny totiž cosi produkují, vyvolávají pocity i emoce a pohybují virgulemi. I když se poctivě snažíte o objektivitu a připouštíte všechny možnosti a spíš odvrhujete laciná vysvětlení o všezahrnujících "náboženských" účelech, o zasvěcení a programování menhirů, o případných svatyních i pohanských rituálech, přesto (pokud je ovšem cítíte) vás tyto energetické projevy "mlecích" kamenů nemohou nechat úplně klidnými. Vždyť je to něco, co jiné, "normální" kameny nedělají, něco neobvyklého... 

Zvánovice a okolí 

Ale vezměme to pěkně od lesa. Tím jsou v tomto případě rozsáhlé Voděradské bučiny u Jevan ve středních Čechách. Zvánovice jsou malá obec kousek od Mnichovic, která leží na jižním okraji tohoto lesního komplexu v kotlině mezi kopci. Z jižní strany údolí vymezuje vrch Pecný, kde nalezneme známou Ondřejovskou hvězdárnu. Na vrcholu Pecný je silné energetické místo, které je ale vzhledem k oploceným objektům hvězdárny nepřístupné. Přesto je hvězdárna i celý vrch zajímavým cílem a stojí také za návštěvu. Ale my teď seběhneme z Pecného směrem k severu do kotliny kolem Zvánovic. Je příjemně uzavřená, a díky svým reálným ochranným energiím zde v dobách dávných pravděpodobně bylo středisko osídlení. Uprostřed vesnice dodnes vyvěrá pramen čisté vody a například Keltům se tady muselo určitě líbit. Ze severu kotlinu chrání Voděradský hřbet s dominantním Holým vrchem. Tady jsou dnes hluboké lesy zmíněných bučin, i když jméno Holého vrchu nasvědčuje, že tomu tak nebylo vždy. Podstatnější je, že na vrcholcích i svazích zdejších kopců nalezneme plno žulových skalisek a balvanů. Podloží tvoří masiv tzv. říčanských žul Středočeského plutonu. Tento geologický útvar je pozůstatek obřího tělesa hlubinných vyvřelin, táhnoucí se asi sto padesát kilometrů od Klatov až k Českému Brodu. Materiálem bezpočtu zdejších kamenů jsou tedy granity neboli žula. Stejné kameny nalezneme na řadě dalších míst v Čechách, kde Středočeský pluton vystupuje na povrch. Zdejší kameny jsou tedy příbuzné s těmi z Posázaví, z Českého Meránu i ze Sedlčanska a Příbramska. Najdeme je i na Písecku i Sušicku. Středočeský pluton výrazně modeluje středočeskou krajinu, jeho odolnosti vděčíme za členitou kopcovitou krajinu i skalnatý vltavský a sázavský kaňon. Jeho materiál tvoří významné množství českých menhirů, viklanů i dolmenů, ať už přírodních nebo uměle postavených. A navíc je cenný i z důlního hlediska. V prasklinách masivu je velké množství rudných žil, obsahujících minerály i kovy, včetně uranu a zlata.

Lesy Voděradských bučin jsou tedy plné takových kamenů i reliktních skalek mrazových srubů. Většinou jde o přírodní skály, ale nalezneme i takové kameny, které pravděpodobně byly vztyčeny lidskou rukou. Území je rozčleněno potoky do hlubokých údolí. Ač je celkově dost nepřehledné, přesto tvoří krajinný celek, který dodnes zachovává svou celistvost. Esoterně vnímající lidé pociťují jistou uzavřenost tohoto celku. Neboli - území bylo uzavřeno a odděleno od obydlených oblastí ochrannou hranicí, která sloužila oběma směry - jednak chránila posvátné území před lidmi, a jednak chránila vně žijící obyvatele před tím, co bylo uvnitř. Toto přirozené oddělení bylo uměle posíleno energetickými body a je patrné dodnes. Pochopitelně - pokud přijedete autem, hraniční křehkou pavučinu tohoto efemérního pocitu těžko pocítíte, ale pro pěší může být vstup do energie komplexu dosti zajímavým zážitkem. Nuže vstupme...

Zvánovické mlecí kameny

Půjdeme-li po zelené značce od místa, kde silnice mezi Zvánovicemi a Černými Voděrady křižuje Zvánovický potok, narazíme asi po sto metrech na zdejší zajímavost, tzv. mlecí kameny. Zatím jsou uvedeny pouze v mapách, v terénu žádná informační tabule není. Kameny nejsou značeny a je třeba se dívat do koryta potoka. Nejlepší dobou pro prohlídku je zima bez sněhu či jaro, kdy tráva a kopřivy nejsou ještě příliš vysoké. Pod srázem cesty pak zpozorujeme kruhové kameny, které na první pohled vypadají jako mlýnské. Je jich poměrně značné množství, historické prameny hovoří o několika desítkách, dnes je bohužel řada kamenů skrytá pod nánosy potoka, případně byly ukradeny. Přesto je ještě asi dvacet kamenů k nalezení. Kameny jsou nepravidelně a beze smyslu rozházeny v náplavech potoka či přímo v proudící vodě. Ty ve vodě jsou nejzajímavější a povíme si o nich za chvíli.

Kameny jsou tedy kruhové, připomínají mlecí mlýnské kameny, jsou jednoznačně vyrobeny uměle a jsou z místní žuly. Od běžných mlýnských kamenů se odlišují dvěma podstatnými detaily. Zaprvé jsou dost velké a mají i neobvyklou tloušťku. V průměru dosahují až 125cm a výškou až 70cm. Prostým výpočtem se dá odhadnout, že ty větší z kamenů mají hmotnost kolem jedné tuny! A zadruhé - žádný z kamenů nemá ani náznak jakéhokoliv středového otvoru, který je u mlecích kamenů pochopitelnou podmínkou. Přesto oficiální archeologická teorie říká, že jde o polotovary mlecích kamenů ze středověké výroby. Rozum tuto možnost neodmítá, velikost nás nemusí překvapovat, vždyť zejména mlýny na zlatonosnou či stříbronosnou rudu potřebovaly obrovské kameny, které se odvalovaly po ploše, kam se dávala tvrdá křemenná ruda. Mlýny byly většinou poháněny tažným zvířetem. Této teorii nahrává i to, že od Zvánovic je ke středověkým nalezištím v Kutné Hoře i na Jílovsku skoro stejně daleko. Naleziště kamenů v korytě potoka je poměrně malé, a ve stráni nad místem je archeology chráněno i lomové místo, kde údajně byly kameny těženy a vytvořeny. Proč ale nakonec skončily dole v korytě potoka? Že by šlo o zmetky, které se nepovedly a i proto nemají středové otvory? Nebo po útlumu těžby už o ně nebyl zájem? Kdo si dal práci svrhnout tunové kameny do potoka? To už není jen klukovina, to vyžaduje značné úsilí, páky a snad i úpravu terénu. Teorii o výrobě soustředěné do jednoho místa odporují nálezy dalších kruhových kamenů, které leží na jiném místě a to sice v bočním údolí. Tam se dostaneme, půjdeme-li po zelené značce dál a odbočíme do prvního údolí doprava podél malého přítoku do kopce.

Další komplikací při určování původu a účelu kamenů je devastace kamenů při pozdější kamenické činnosti v oblasti. Tak jako v řadě dalších míst, i tady se žulové kameny ocitly v hledáčku pozornosti kameníků i stavitelů, byly rozbíjeny, předělávány a odváženy pryč. V řadě balvanů kolem, a dokonce i v jednom z "mlecích" kamenů v potoce nalezneme typické záseky pro klíny, kterými se kameny štípaly. Velká řada kamenů zmizela ještě ve 20. letech 20. stol. při stavbě silnice. Kdo dnes ví, kolik kamenů takto nenávratně zmizelo a kolik tzv."polotovarů" či "zmetků" tedy v potoce původně bylo? 

Zvánovická svatyně?

Podle lidové fantazie i některých senzibilů mohou snad kameny být pozůstatky rozvalené pohanské svatyně, která údajně stávala na vrchu kopce s kótou 445, kde se nachází přírodní skalisko zvané Čertův kámen nebo také Smrtka. Takové jméno opravdu může evokovat jakési pohanské kultovní místo. Navíc nálezy kulatých kamenů nevylučují možnost, že kameny se na obě dnešní místa nálezů dokutálely při jakémsi zlovolném svržení s vrcholku kopce. A senzibilně potvrzeno je i to, že skalka Smrtka i další okolní kameny jsou energeticky aktivní, obklopené ochrannými zónami a jsou dost "obydlené". Ovšem je třeba nepodléhat přání a fantazii a přijmout i argumenty proti existenci takové svatyně. Zaprvé, neexistuje žádné srovnání, jak by taková "svatyně" měla vypadat. Čeho by válce byly součástí? Jakýchsi sloupů? Či to byla například sedadla? Ale v místě předpokládané svatyně neexistují žádné další nálezy či alespoň náznaky opracování jiných kamenů, ať už zpevněné plochy podlahy, základy, patky sloupů, překlady, zdivo a podobně. Na vrcholu kopce nebylo nikdy nalezeno nic uměle vytvořeného... Smrtka je dokonale přírodní skalka, maximálně snad doplněná řadou okolních kamenů, které jsou ale také důsledně přírodní, neopracované. Že by pozdější likvidace všech pravidelných kamenů byla tak dokonalá? A proč by zbyla pouze kola dole v údolí, která mohla evidentně být první na řadě při kamenických devastacích? Divné a nepravděpodobné... A k tomu hlavní protiargument - přírodní národy nikdy neměly potřebu tvořit tak umělé stavby. Byl by to unikát celoevropského rozměru. Vždyť přírodní vztyčený menhir bohatě vyhovoval svému účelu. Nač tedy "nepřírodně" a nepřirozeně tesat kameny a stavět jakési sloupy a chrámy? Mimo antický prostor žádná z barbarských kultur od paleolitu až po první Slovany po sobě v kontinentální Evropě nezanechala nic podobného.

Lidé dozajista mohli využívat zdejší přírodní aktility ke všem činnostem, ke kterým menhiry i další energeticky aktivní kameny sloužily a slouží. Energie Smrtky i dalších míst v okolí tomu nasvědčuje. Smrtka je nepochybně rituálním místem s poměrně jasnou esoterní funkcí a navíc zdaleka není jediným aktivním kamenem v okolí. Podobné skalky i kameny nalezneme naproti přes údolí nad hotelem Legner, také na Holém vrchu a na vrchu Kobyla je dokonce několik uměle vztyčených menhirů. Na návrší táhnoucím se od Smrtky po levém břehu Zvánovického potoka je řada zajímavých míst včetně plochého kamene s krásnou a neuvěřitelně pravidelnou kruhovou miskou plnou vody i v létě. Tedy přírodních míst je zde dost a dost a umělé kruhové kameny do této sestavy nijak nezapadají.

Jak fungují kruhové kameny?

Jak jsem již napsal na začátku, kameny v potočních náplavech produkují jakousi senzibilně vnímanou energii. Pokud vás poslouchá virgule, můžete si to snadno ověřit. A tato "energie" je silnější a jiná u těch z kamenů, které jsou přímo ve vodním proudu. Kameny na suchu působí jinak. Tady se nabízí i vysvětlení. Kombinace vodního proudu a kruhového tvaru kamene cosi vytváří. Může jít o čistě fyzikální jev, o kombinaci proudění a tvaru, ale velmi pravděpodobně jde i o jemněhmotný projev, ať už se to někomu líbí či nikoliv. Energetický projev genia loci v údolí proti proudu nad kameny je jiný, než po proudu. Ať už jsou tedy kameny původu prozaického, nebo esoterického, ať už se ocitly v korytě náhodou nebo záměrně, ve spolupráci s vodou nějakým způsobem fungují a ovlivňují a mění krajinu pod sebou po proudu. Jakoby měnily vodu, které kolem nich protéká... Nabízí se tak další zajímavá možnost užití kruhových kamenů. Mohly být určeny k umístění pod základy pilířů mostů, a proto pochopitelně nepotřebují středový otvor. Jako základ pilíře mohl takový kámen plnit dvojí funkci. Jednak (v době neznalosti betonu*) svou celistvou plochou mohl roznášet váhu pilíře a tvořit pevnou podložku i na méně stabilním podloží a současně mohl plnit i funkci esoterickou. Podobné kruhové kameny nalezneme i pod pilíři Karlova mostu, o jehož esoterním působení snad pochybuje málokdo.  

Jiří Škaloud 


*Pozn.autora: beton byl používán už v době starověkého Říma, ale později byla tato technologie známá pouze některým stavebním hutím a obecně se nepoužívala. Moderní znovuobjevení betonu se spojuje až s rokem 1756 (John Smeaton). U nás byl litý beton poprvé užit až v roce 1912! Ovšem právě u Karlova mostu se zdá, že utajovaná technologie tvorby betonu použita byla. Výplňové zdivo je tak jemné a kvalitní, že dosahuje vlastností lehkého konstrukčního betonu.  

Regena 09-15
Zvánovický potok
Pecný - Ondřejov
Pecný - Ondřejov
Kulaté kameny
Kulaté kameny
Kulaté kameny
Kulaté kameny
I ve vodě
Zvláštní energie
Skála nad hotelem
Smrtka
Stopy po štípání kamenů
Kámen s miskou
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart