Nejstarší kulturní rostlina lidstva - olivovník (Olea) V Evropě, Africe, Austrálii, Asii olivovníků nalezneme okolo 40 druhů, včetně těch stále původních. Mají bohatý a úctyhodný výčet praktických využití a účinků na zdraví lidí. V dobách našich předků (od cca 3 700 let př.n.l.) měl olivovník mimořádný význam i v oblasti symbolů a mýtů. Olivový olej byl využíván v olejových lampách v palácích a chrámech. Africký druh (Olea capensis) jehož dřevo je velmi tvrdé, byl často používán pro stavbu mostů, výrobu tesařských prvků pro stavby domů, podlah či na výrobu kopí. V Jižní Evropě je pak pěstován pro své plody ten nejznámější druh (Olea europea). Olivy jsou pochutinou v řadě zemí, nebo se z nich získává velmi kvalitní olej. Díky bohatosti na nenasycené mastné kyseliny a nízkému obsahu cholesterolu je doporučován pro léčení oslabeného srdce. V potravinářství, kosmetice i průmyslu se rovněž používá olej získávaný z plodů čínského druhu (Olea tsoongii). V tradiční čínské medicíně představuje oliva neutrální plod a spolu s olejem je používána k snížení překyselenosti žaludku, povzbuzení vylučování žluči, čištění meridián sleziny a jater, či k léčení průjmových onemocnění nebo alkoholismu. Olivovníky se dožívají až dvou tisíc let a ve starověku byl tento strom základem pro vznik mnoha hospodářských systémů. Starověký prapředek, mateřský olivovník, uctívaný v athénském státě stával přímo v srdci Akropole, vedle chrámu bohyně Athény. Tento strom je součástí legendy o založení města. Panenský aspekt bohyně, zvané Pallas Athéna a její božská podstata dává pak jméno šetrně lisovanému „panenskému" oleji. V symbolice tak olivovník naznačuje sexuální neutralitu, dokonalý mír, Mesiáše, nebo Ježíše Krista a jeho poslední chvíle na posvátné Olivové hoře, kde hledal útočiště v těch nejtěžších chvílích a pochybnostech. Olivová ratolest je symbolem míru, důvěrně spojována s holubicí a novou úmluvou. Ve Starém Řecku to byly chráněné stromy, jejichž dřevo se smělo používat jen ke kultovním účelům. V marocké islámské tradici je olivovník Stromem světa, symbolem univerzálního bytí, světlo nebes i země. Král Šalamoun při stavbě velkého chrámu v Jeruzalémě nechal použít dřevo olivovníků pro dvojité dveře a rámy vnitřní svatyně, jako symbol věčného a hlubokého klidu a míru prostoru, bez času uvnitř lidské duše. V hebrejské tradici tak představuje Adama Kadmona, univerzální lidské bytí. V astrologii představuje Slunce i Lunu. Některé pramatky těchto stromů ze starých rodů, starší i více než tisíc let nalezneme na španělském ostrově Ibiza ve Středozemním moři. V jeho severní části se nachází dvě staré zemědělské oblasti a s otevřenýma očima a srdcem nemůžete aspoň jednu nenajít. I když jsme je třeba na prašné cestě z auta neviděli, minuli je a přejeli, jako by nás „něco" zas zavolalo zpátky. U té nejstarší i přes velkou vzdálenost mi pak to „něco" ohnulo do velmi hlubokého a dlouhého předklonu. „Stařenky" jsou velmi milé, sdílné a moudré, oplývající největší ctností a tou je trpělivost. Připadáte si, jak když se po velmi, ale velmi dlouhé době vracíte domů, kde stále sedí ta laskavá prabába. A jelikož se i Vlaďka dostává do role „babičky" holky si moc rozuměli, koukněte na to ☺ Závěrem jen...když přišli na Baleárské ostrovy první osadníci, tak aby zajistili prvotní rozmnožování těchto stromů, sázely se do jamky vždy dvě „jádra", jí a jeho. Některé stromy si tak udržují vyvážený harmonický vztah, ve vzájemné lásce, objetí a spojení obou polovin. Krásné je na tom, že lze tuto tradici při sázení vidět občas i dnes. Kéž by to tak jednoduše šlo i v životě, jak ona, tak i on. Petr a Vlaďka
|