Na Bezděz bez děsu Díky svému nezaměnitelnému a romantickému vzhledu a pohádkovou polohou na vyšším z dvojice vrcholů sopečného kopce, patří Bezděz k našim nejznámějším hradním zříceninám. Oba vrcholy Bezdězu jsou zajímavé pro romantiky i senzibily, ne nadarmo sem často chodíval a inspiroval se tu K. H. Mácha. Na vyšším ze dvou vrcholů znělcového kopce poblíž Doks v Máchově kraji leží romantická zřícenina velmi dobře známého hradu Bezděz. Královský hrad, založený Přemyslem Otakarem II., je znám hlavně coby vězení pro jeho syna, malého Václava. Coby sedmileté dítě tady budoucí král strávil krušné chvíle, které ho poznamenaly na celý život. Novodobou slávu hradu pak způsobil hlavně K. H. Mácha a jeho Máj. Také romantický vzhled hradu a viditelnost z veliké dálky jsou lákadlem. Nicméně jeho "nedobytná" poloha je důvodem k poněkud pokulhávající návštěvnosti. V roce 2012 byl Bezděz v žebříčku návštěvnosti až na 42. místě s necelými šedesáti tisíci návštěvníků. Asi je to tím, že vrchol je přístupný opravdu jen pěšky a to je pro lenivé turisty a méně zdatné či hendikepované návštěvníky velká překážka. Na vrchol skutečně nevede žádná sjízdná cesta a tak ani protekce, výjimka, či drzost a náhon na všechny čtyři kola nikoho od pěšího šlapání neochrání. Zboží do prodejních stánků nahoru dopravuje malá nákladní lanovka, nezpůsobilá pro dopravu osob. Bezděz se tak stává jedním z mála posledních hradů, které ještě auta "nedobyla". Pro zdravé romantiky je ale nepřístupnost rozhodně výhodou, hrad určitě stojí za návštěvu, a to i opakovanou. Hrad i kopec je bezesporu krásný a je snad krása slabý důvod k návštěvě? A pokud vám jen krása, genius loci a historie nestačí, můžete se na oba vrcholy Bezdězu vydat hledat třeba poklad. A zdaleka ne v poslední řadě sem můžete přijít načítat a prožívat silná energetická místa. Silné energetické místo Předmětem našeho zájmu budiž kromě romantiky, výhledů a historie královského hradu i to, že Bezděz patří k velmi zajímavým energetickým místům. Hradní kaple v sobě jedno takové ukrývá. Uvnitř z podlahy kaple vyčnívá skalisko, které je podle senzibilů součástí prastaré svatyně, která tu byla dávno před hradem. Zahrnutí takových míst do prostoru kostela není výjimkou. Ba naopak - církevní stavby energetická místa překrývají velmi často. Ať už proto, aby předchozí "pohanské" využití svatyně bylo potlačeno, nebo proto, že energie místa a genius loci je využit pro křesťanské účely a zasvěcení kostela. Ovšem to, aby skalisko zůstalo v podlaze zachováno v přírodní podobě jako tady na Bezdězu, je mimořádné a citlivé. Skále a přírodě se tím ponechává důstojné místo, které jí náleží, ale téměř nikdy jí není přiznáváno. Pro stavitele jistě nebyl žádný problém skálu odtesat, přesto to z nějakého důvodu neudělali. Význam hradního kostela byl umocněn tím, že hrad v 17. století sloužil jako klášter a také významné poutní místo panny Marie Monserratské. To vysvětluje i (dnes prázdné) barokní kapličky křížové cesty, které míjíme při výstupu na hrad, a které se do prostoru původní pevnosti gotického hradu příliš nehodí. V době největší slávy v 18. století sem putovaly tisíce poutníků s mnoha dary. Klášter i poutě byly zrušeny až osvíceným Josefem II. v roce 1785. Od té doby hrad chátral, s velkým přičiněním shánčlivých sedláků, kteří hradní zdi rozebírali na stavební materiál, a později i zásluhou hledačů mnišského pokladu, který tu prý je někde schován. Kaple má pro nás jednu nezanedbatelnou výhodu - stojí hned vedle vchodu do vnitřního hradu a k její vnější zdi se proto dá dostat i v době, kdy je hrad pro návštěvníky uzavřen. Jistě nemusím dodávat, že mimo návštěvní hodiny je v okolí hradu pusto a prázdno, což je ideální čas a prostor pro meditace, práci s energií a vhledy. Proto doporučuji každému absolvovat obojí - prohlídku hradu a vnitřku kaple, a pak i samostatnou návštěvu mimo návštěvní dny či hodiny. Spočinout a meditovat u vnější zdi kaple pak lze zcela nerušeně, a jak dlouho chcete. Minimální vzdálenost od bodu uvnitř kaple určitě není zásadním problémem. U zdi kaple máte i krásnou vyhlídku na severní stranu polesí Hradčanských stěn i Ralsko. Na vrcholu je boží klid, lidé tu nejsou, stánky u přístupové cesty jsou zavřené a ani dole na parkovištích v obci se neplatí... Případná podzimní nebo brzká jarní návštěva má i další výhodu. Porosty na obou vrcholcích tvoří převážně listnaté stromy, a tak v době vegetačního klidu jsou lesy průhledné a světlé. Snáze tak můžeme vidět jindy ukrytá skaliska i zemní úpravy. Uvidíte skalní žebra obou vrcholů, jinak skrytá v lesích na svazích, můžete lépe sledovat světové strany a podobně. V tuto chvíli mi ale nezbývá než podotknout, že prostor obou vrcholů Velkého i Malého Bezdězu jsou od roku 2009 přírodní rezervací a vstup mimo značené cesty není dovolen. Důvodem ochrany jsou přirozené lesy buků, habrů i dubů a sem tam nějaký ten brouk. Nechte tedy brouka i les žít... A jak se dá na Bezdězu pracovat? Nu, v tomto směru nejsem příliš přítelem veřejných nápověd a pokynů. Cest k cílům je vždy celá řada, a jsem dalek, abych prosazoval tu svou jako obecně platnou. A tak tedy - sílu místa lze využít k vlastnímu prospěchu, ať už je vaším cílem léčení těla, duše i ducha, či získávání zpráv a informací nebo posílání motliteb a přání. Jediné, co je skutečně třeba, je se zastavit, spočinout v klidu na místě, rozhlédnout se, zklidnit mysl i tělo. Jaksi dohonit sám sebe, vytrhnout se z věčného spěchu a chaosu myšlenek, žití ve vzpomínkách nebo zas v představách a plánech, na chvíli odložit starosti o sebe i o druhé, zbavit se neklidu či pocitu nudy. Uvidět svět i sebe z nadhledu tady a teď. Vím, jsou to snadná a hodně nadužívaná slova. Cílem tedy budiž naplnit tyto fráze vaším osobním významem. Malý Bezděz Na rozdíl od Velkého Bezdězu je vrchol Malého Bezdězu opomíjený. Značená turistická cesta sem nevede, území je přírodní rezervací. Často se také hovoří o tom, že Malý Bezděz je negativním místem s výskytem nepříjemných energií, se stopami černé magie i obětních rituálů. Prostě místo, kam není příliš radno chodit. Nu, moc příjemné místo to skutečně není. Ať už je to zdejšími "démony" nebo neschůdným terénem, pro citlivého člověka to zde může být i nebezpečné. Zdejší znělec pěkně klouže, a je tak snadné ho trochu „namydlit" jílem a posypat listím. Takže, pokud při výstupu budete poněkud ztrácet rovnováhu, zadýchávat se, škobrtat i padat, nemusíte tentokrát hledat příčinu ve včerejší pitce. Obecně lze doporučit věnovat poctivou pozornost nejen cestě, ale i vlastním myšlenkám. Rozlišovat, co je moje, a co je mi podsouváno zvenčí. Ovšem, při všem tom vrávorání a pošťuchování se vždy můžeme opřít o čisté zemské energie. Zdejší krásná příroda, znělcové skály, zpívající ptáci, jalovcové keře, slunce v listí, to vše napovídá, že negativa jsou až pozdější, tedy lidská, nebo lidmi vyvolaná a přivolaná. Energetických míst na vrcholu Malého Bezdězu je víc a jejich energie jsou také velmi vysoké. Odpovídají úrovní svému protějšku. Dvojvrchol Bezdězu tak tvoří energetický dipól. Zatímco pyšně se tyčící vrchol hlavního kopce nese prvoplánově mužské energie, polarita nižšího Malého Bezdězu je opačná. Mužská síla hlavního vrcholu je zdůrazněna hradem s věží a domnívám se, že k polarizaci a jisté "rozepři" obou vrcholů došlo právě až stavbou hradu. Hrad se pyšní svou silou, a jakoby dává najevo svou nezávislost, přesto by jeho energie byla poloviční bez menšího, přehlíženého a utlačeného vrcholu Malého Bezdězu. Jak to tak vždy bývá, bez celistvých základů a podpory odspodu nic nemůže růst do nebe. Země v tom má jasno, a její přirozené energie jsou vždy vyvážené v rámci menšího nebo většího celku. Člověk v harmonii principů jasno nemá, a tak vznikají potíže. Dvojvrchol je tedy krásným, ač malým a izolovaným celkem, a proto jsou oba vrcholy na úrovni zemských energií dobře propojené a vyvážené. Tvoří jakousi partnerskou dvojici, která ovšem má momentálně (v posledních několika tisících let) z lidských hádek a schizma trochu (dost) zamotanou hlavu. Harmonické místo existuje v sedle mezi oběma vrcholy. V dávných dobách zde pravděpodobně bylo i malé lidské sídliště, snad dávný předchůdce hradu. Valy oddělující prostor sedla od přístupových cest jsou dosud částečně patrné. Později bylo místo pravděpodobně poškozeno těžbou kamene na stavbu hradu. Přesto lze toto místo doporučit pro to, k čemu určitě také i sloužilo. Lze tu provést rituály ochran a přípravy před výstupem k oběma vrcholům. To je dobré učinit hlavně v případě Malého Bezdězu. Ovšem ani samotný hrad Bezděz vinou své polarizace není bez rizika a zvýšená pozornost se vyplatí i tam. Konflikt principů Negativum Malého Bezdězu úzce souvisí s ženskou polaritou kopce. Boj a nesoulad mužského a ženského principu je stále žhavou současností i v naší společnosti, ať už jsme se s ním (jako jednotlivci) vyrovnali jakkoliv. Tam, kde jeden vítězí a druhý prohrává, se polarita vždy prohlubuje. Utlačování, porobování, ponižování, ztráta respektu, ale i nevšímavost, uraženost, nedostatek ochrany i ohleduplnosti vedla (a vede) mnohé bytosti k partyzánskému ústupu, k záludnosti, zlobě, nenávisti i posměchu. Teror upalování, nenávist ke schopnostem, agrese a současně velký strach ze ztráty moci a síly byly chyby, za které dodnes draze platíme. Tady hledejme zrození nenávistných čarodějnic, zalezlých v křovích a jeskyních kolem mužských cest pánů a dobyvatelů. Čarodějnic, syčících kletby a plivajících jed, čarodějnic, hledajících a nacházejících sílu v černé magii nenávisti, uzavřenosti, i v pokoutné síle lichotek a parazitování na samolibém silnějším a momentálně vítězícím principu... Kde je ale pravda a spravedlnost? Nikde. Nelze oplatit, odčinit, nelze zapomenout, nelze odpustit. Ale před tím, než si zvolíte vlastní pravdu a svou stranu barikády, je na místě se ptát: Kde je v řetězci pomst, manipulací a krevní msty moje místo? Jsou viníci muži? Ženy? A kde stojím já? Jsem spíš viník, oběť, nebo se mě to netýká? Snad nejlepší, co můžeme, je to všechno přijmout s opatrnou nezaujatostí a s vědomím, že jednoduché řešení neexistuje. Nenechat se ovlivnit tím, co bylo dobře či špatně, dobře zkoumat vlastní postoj k oběma principům, a žít s tím co nejlépe, jak můžu. Tolerovat a pochopit, že proklamací a slovy a už vůbec ne silou nelze škody snadno a rychle napravit. A ani energetickou prací to není možné úplně jednoduše. Démona, zrozeného z chyb a zločinů síly nelze setnout mečem. Lze jen ustoupit a nabídnout ruku ke smíru, ovšem s velkou pravděpodobností, že mi na ruku bude plivnuto. Ustoupit se silnou, ale vždy pasivní duchovní ochranou, aktivizovanou jen, pokud na mě bude útočeno. A vždy lze ukázat vizi a nabídnout či umožnit cestu, po které se kráčí ruku v ruce. To je pro všechny stále ještě lákavá (a ostatně i jediná možná) cesta k budoucnosti. Když ne dnes, tak zítra snad. Stokrát se jí hloupí a zlí obou stran mohou smát, plivat na ní a odmítat "pravdu a lásku" jako nereálný sen. Přerývat cestu spárem nepochopení, ublížení a nenávisti. Přesto je tahle cesta jedinou možnou budoucností. Tak na cestu! Jiří Škaloud
|
|
|