Vítejte v galerii,

(KDE TRYSKÁ ENERGIE)

 „Místa, kde tryskají zemské energie." - pět slov, která stačí, abyste si o nás vytvořili názor. Esotericky naladěný čtenář zbystří, realistovi se zvýší tep a užuž sahá po myši, aby přesurfoval jinam. Taková je energie informací schovaných v pouhých pěti slovech. Informace mají energii a energie obsahují informace. A hmota má oboje - obsahuje energie i informace.

Pokud řeknu, že někde tryskají energie, je to fyzikálně a gramaticky vzato opravdu hloupost.  Tryská voda z vodotrysku, nebo plameny z raketového motoru. Tryskání je slovo vyjadřující silný proud, který má směr a orientaci. Energie ale nemá směr ani orientaci. Fyzik říká - energie je „skalár", má velikost, ale nemá směr. Ona vůbec definice energie není tak úplně jednoduchá. Ještě v předminulém století se vědci bavili o jakýchsi fluidech, pojem energie byl neznámý. Asi nejlepší definice energie je ta, která říká, že energie je schopnost konat práci. Ale právě proto, že „tryskání" asociuje  představu zdroje energie, je toto spojení docela vhodné. Zřídlo, kde mohou zde přítomné energie konat svou práci. To spojení tedy udává místo silného zdroje energií. Je to trochu úplnější, ač nepřesnější  než suchá a logická fyzika.

Energie nemá ani polaritu. Pokud hovoříme o kladné a záporné energii, je to opět fyzikální nesmysl.  Používáme-li tedy pojem pozitivní či negativní energie, nehovoříme o samotné energii, ale o jejím působení na člověka, případně na jiné organizmy. Neboli - negativní  energie jsou ty, které člověku (většinou) neprospívají a pozitivní člověku naopak pomáhají. To je sice fyzikálně špatně, ale popisně je to velice vhodné.

Potíž je taky v tom, že energií je spousta druhů a rády se přeměňují jedna do druhé. Takže pokud mluvíme o zemských energiích, máme sice v povědomí, že to je souhrn všech energií - od těch naprosto realistických fyzikálních, chemických i biologických, až po ty zatím nepoznané.  Ale protože naším zájmem jsou právě ty poslední, tak často zjednodušeně hovoříme pouze o nich. Těmhle energiím se často říká „jemněhmotné", což je další slovo, které působí na některé lidi jako červený hadr na býka. Nicméně je to jen slovo. Jemněhmotné energie mají blíž k informacím, než k zákonům termodynamiky. Jejich fyzikální popis není znám, neznáme zákony jejich přeměny a zatím ani nevíme, jak je měřit. Ale tvrdit kvůli tomu, že neexistují? To je naivní stejně jako tvrdit, že už víme všechno.

Jemněhmotné energie ovlivňují zejména naší mysl. Vnímáme je prostřednictvím prožitku, emocí nebo tělesných stavů. Proto se někde „cítíme" dobře a klidně tam usneme, někde je nám úzko a chceme pryč. Tohle instinktivní vnímání okolí máme v sobě, vždy bylo evolučním nástrojem přežití. Pokud ho budete trénovat a naučíte se ho rozlišovat i kvantifikovat, můžete se snadno stát geomanty. Není to žádná věda (a to doslova) a není to ani moc těžké. A přináší to daleko hlubší a ucelenější prožitky i ze zdánlivě docela obyčejných míst.

Jiří Škaloud      

Více foto naleznete často na:  http://putujici.rajce.idnes.cz/