Řípec není Říp • Ve stínu svého bratra • Ve stále neprobádané „druidské" krajině nedaleko města Slaný u obce Královice jej můžeme již z dálky spatřit. Nenápadný, přesto již od pohledu přitahující čedičový kopec Řípec (313m.n. m.) na jehož vrcholu se nalézá ne moc známé a i přes archeologický laický i odborný výzkum velmi zachovalé hradiště. Místo sloužilo našim předkům jako útočiště i svatyně od před-keltských kultur až po středověk. Na jeho úpatí byl při stavbě železnice na konci 19. století nalezen velký bronzový poklad. Jen malá část nálezu byla prý odvezena do Národního muzea v Praze. Většina byla přetavena ve slánské slévárně Bolzano a Tedesco na železniční zvonky použité na trase Slaný - Louny. Cestou na Řípec (směrem od východu od silnice) se nachází dvě zemská energetická přípravná místa. To první je statické, to druhé díky podzemní vodě zas dynamické. Je dobré se zde chvíli pozdržet a splynout s okolím, než se vydáme k vrcholu. Samotné hradiště si pak nese energie kosmické, směrem k Stvořiteli a Tvořiteli. Pokora a úcta je předpokladem pro vstup a pohyb v těchto místech. Ze středu místa vedou dvě linie. Na té severovýchodní stojí asi 12km vzdušnou čarou známější bratr Říp (455m.n. m.) a z Řípce se nám na něj naskytne zajímavý a radostný pohled. Na té druhé, jihozápadní straně, stojí u úpatí kopce jedna ze strážkyň, moudrá borovice. I okolí Řípce nabízí mnohá překvapení. Cestou ze zastávky Královice u Slaného, po zelené turistické značce směrem na Slaný, můžeme v polích nalézt kameny různých velikostí. Některé jsou „aktivní" slepence, nesoucí cenné informace, pro otevřená a vnímavá srdce. Snad největším nečekaným poznáním, zjištěním a překvapením byla polní cesta z Trpoměch k obci Lidice u Otrub, též zvané Menší Lidice. Osada se nachází nedaleko soutoku Byseňského a Lotoušského potoka. Cestou k Lidickému dvoru se vám v otevřené rovné krajině vlevo ukáže Řípec z jiného úhlu pohledu a zároveň před sebou vidíte Říp. Stále netušíte, kam jdete, až se začne nečekaně ze zařízlého údolí ukazovat červená věžička původně gotického kostela sv. Jakuba Většího z roku 1352. Podle pověstí a legend zde dříve stával ženský klášter a rád sem zajížděl sám sv. Václav (cca. 907 - 929/35) a později i Anežka Česká Přemyslovna (cca. 1205/11 - 1282). Klášter byl zničen husity a abatyše, která jim odmítla vydat místní poklad, byla zazděna v podzemí. Od té doby se zde o svatojánské noci zjevuje. Ves i její obyvatelé byla pak zpustošena za třicetileté války. Kolem roku 1850 zde přespávali židé, kteří ve městě nesměli nocovat. Po energii místa a jeho smyslu a místních událostí v rámci příčin a následků se můžete zeptat sedmi (původně osmi) stromů v kruhu a ne/čekaně přítomného živlu ohně. A možná i po ostatcích české světice. Snad jen pozor na důvody, proč vás to vše zajímá. A ještě něco k místnímu patronovi. Apoštol Jakub Starší nebo Větší. Jeden z dvanácti učedníků Ježíše Krista. Dle legend jeho ostatky přenesli andělé do dnešního města Santiago de Compostela. Bylo tak ale spíše učiněno třemi mnichy, aby tím ochránili ostatky před saracény v jejich původním místě uložení na poloostrově Sinaj v dnešním klášteře sv. Kateřiny. Prvními strážci Jakubovi hrobky ve Španělsku se stali benediktini. První jeho relikvie se dostala do Čech do katedrály sv. Víta v roce 1212 a další byly použity do základů kostela sv. Jakuba na Starém Městě Pražském. Ten patří k jednomu z orientačních bodů historické sítě dvanácti poutních cest do Santiaga de Compostela tz. „Svatojakubské cesty". Jedné z cest na poznávání sama sebe. Krásné letní Putování. Petr a Vlaďka P.S. A poděkování paní Janě R. do Slaného za skvělý tip a informace.
|