Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

A zrodí se země...

Naše nejvyšší hora (Sněžka) a naše největší údolí (Obří důl) spolu tvoří dvojici. Patří k sobě a doplňují se. Vrchol má převážně mužské energie, důl a Úpa pak ženské. Spojení obou tvoří velkou sílu, která se odráží v energii linií, které vedou ze Sněžky a podporují celou zemi. A přestože většinou hovoříme jen o Sněžce, nesmíme zapomínat ani na její (jeho) protiklad - Obří důl.

Sněžka

Majestátnost a výlučnost nejvyšší české hory se promítá i do duší návštěvníků. Ostatně - všechna "nej" se tak projevují. Vyvolávají v nás zvědavost a jisté rozechvění. Vstupujeme na taková místa s očekáváním čehosi zvláštního. Očekáváme potvrzení a důkaz výjimečnosti. A mnohdy si odnášíme lehké či větší zklamání z "obyčejnosti." Ale taková jsou pochopitelně všechna přírodní místa - ať jsou jakkoliv krásná a v našich očích výjimečná, vždy jsou dokonale přirozená, nenalíčená a neafektovaná. Zklamání z nedostatku atraktivity přírodních míst je vnitřní pocit, který o nás pouze prozrazuje, že naše splynutí a propojení s přírodou a Zemí není úplné. Protože každý bod, každé místo, každý strom i stéblo trávy na této planetě je unikátní, jedinečné a neopakovatelné. V téměř nekonečném množství opakování téhož přesto neexistují dva stejné přírodní výtvory. A proto i Sněžka je dokonale obyčejná, dokonale krásná, velmi všední i strhující, nabízející bezbřehou nudu i srdcervoucí emoci. Jak komu libo, jak komu dáno. Syrovost skalnatého vršku poněkud zastírají stavby, pocit hrdosti ze zdolání hory maří lanovka a stovky turistů. Můžete si tu koupit drahé pivo anebo odstartovat k letu nad českou krajinou...

Energie vrcholu

K obojímu může posloužit vyhlídka. Pokud máte štěstí na počasí, nabízí Sněžka opravdu jedinečné a strhující pohledy na všechny strany. Vřele doporučuji zaplatit si vstupné na vyhlídkovou plošinu na české poštovně a koupit si tak na chvíli malý ostrůvek klidu nad hlavami proudícího davu turistů, který lanovka vydatně krmí do nekončícího průvodu, a který ze Sněžky pomalu odtéká k Obří boudě a Obřím dolem zpět k parkovištím u lanovky.

Jak už řečeno v úvodu, je vrchol Sněžky místem se silnými mužskými energiemi. A nejpozději v tuto chvíli mi dovolte vysvětlení: obecně řečeno, nemám příliš rád rozdělení na mužské a ženské. Mužské energie, ženské energie, mužské místo tady a místo pro ženy onde. Je to dost zavádějící. Tato polarita dvou extrémů je něčím, co se dnes z mnoha důvodů zbytečně a uměle nafukuje a podporuje. Místo, abychom hledali to, co nás spojuje, hledáme, zdůrazňujeme a vysvětlujeme rozpory a rozdíly. Proč on to vidí tak, proč ona dělá to... Nicméně neexistují unikátní vlastnosti žen a vlastnosti mužů! Existují jen dispozice, přednosti a nedostatky. V mužích jen převládají některé vlastnosti, schopnosti a vzorce chování a v ženách zase jiné. Ale máme v sobě oba principy a měli bychom oba rozvíjet. Je asi jasné, že hledáme-li rovnováhu a harmonii ve vnějším světě, musíme prvotně začít u nás samých vevnitř, u vlastní osobnosti. Až v druhém sledu se můžeme věnovat polaritě vnější, pohlavní, dualistické. Pokud se nám zdaří harmonie vnitřních principů, zjistíme s překvapením, že rozpory a rozdíly zmizely i navenek. Rozdíly mezi lidskými těly jsou evidentně hmotné podstaty, do čehož řadím i fyziologické a biochemické procesy, které ovlivňují naše myšlení a chování. Ale samotné duše jsou bezpohlavní, teprve stvoření ve hmotě je propojuje s dualitou pohlavního principu. Přestože nám to naše ega vnucují, základní dualita našeho světa nestojí na rozdílu obou pohlavních principů! Základní dualita je vytvořená mezi hmotou a informací. My ovšem (z pohledu bytosti uvnitř hmotného pohlavního těla) přiřazujeme stejný pohlavní princip i do duchovní oblasti. Všechny víry i náboženství přenášejí nějakým způsobem pohlavní principy i do života "bohů". I teoreticky bezpohlavní andělé získávají pohlaví díky svým jménům. Těžká je představa, že třeba archanděl Michael s mečem není muž, ale bezpohlavní bytost. A příliš se neliší ani dnešní esoterický způsob vidění světa, kde Vědomí, Bůh nebo Univerzum či Vesmír jsou velmi typicky principem mužským, planeta Země je pak matkou a tedy principem ženským. Proč by tomu tak mělo být? Duše, coby bytost bez těla a součást Vědomí, nemá pohlavní princip - není ani mužem ani ženou. A stejně tak neformulovaná a nevědomá hmota nemá žádný pohlavní princip.

Přesto je však svět kolem nás bezesporu bytostně polární. Neodporuje to výše řečenému? Nikoliv, protože polarita vzniká právě až spojením ducha s hmotou do podoby sebe si uvědomujícího života. Přírodní princip obnovy živých tvorů je na pohlavní polaritě bytostně postaven. I z těchto důvodů na energetických místech v přírodě nalezneme až na výjimky vždy převahu mužské či ženské složky. Větší či menší, s větším či menším vlivem na funkci místa i na návštěvníka. Ale vždy platí, že mužská místa nejsou výlučně pro muže a ženská pro ženy. Jen mají jiné složení, podporují jiné vnímání a vlastnosti, mají i jiné cíle a ochrany. Pokud je u míst jakási výlučnost, případně přímo útok na opačný princip, jde (téměř) vždy o dílo lidí nebo jiných polárních bytostí, magii a nepochopení řádu harmonie.

Po tomto vysvětlení se vraťme na Sněžku. Vrchol tedy nabízí všem návštěvníkům mužskou sílu, oporu, schopnost transformace, i jakousi majestátnost vládnutí a přehledu, rozumu a moudrosti. Tedy energie, které jsou bezesporu vhodné i zneužitelné jak muži, tak i ženami.     

Obří důl a prameniště Úpy

Obří důl je jakýmsi negativem, otiskem Sněžky. Země se v jednou místě vzpíná do nejvyšší hory, aby se vedle propadla do největšího českého údolí. To není náhoda. Extrém je vyvážen opačným extrémem. Síla nejvyššího výšvihu hory je vyvážena největší depresí. Živel země, který je dominantním živlem masivu Sněžky, je vyvážen živlem vody, vzduchu i ohně (ledovec!), jejichž erozní energie vytvořila Obří důl. Území prameniště Úpy i Obří důl tvoří první zóny Národního parku Krkonoše a jsou turistům mimo značené cesty uzavřené. A uzavření v jistém smyslu platí i pro energie místa. Zejména pro muže se energetické místo otevírá obtížně. Obří důl je obrovskou zemskou vagínou, kde Úpský vodopád je jako oživující stružka čehosi oplodňujícího. Takové místo je skutečně příliš intimní, příliš zranitelné a křehké a není třeba se proto hněvat na ochranáře a správu národního parku, že přístup k vodopádu ani do mokřadů rašeliniště není umožněn. I když důvody ochrany přírody jsou dozajista jiné než ochrana energie místa, přesto se tady zájmy docela shodují. Tisícovky turistů i poutníků, které tato místa kolem naší nejvyšší hory v sezóně dennodenně navštěvují, velice ospravedlňují restrikci a ochranu unikátního biotopu, krajinného prvku a nakonec i energie. Úpský vodopád tak můžeme pozorovat pouze ze stezky na protilehlé straně Obřího dolu.  Mokřadem Úpského rašeliniště nás zase provede dřevěný chodník naučné stezky od Obří boudy směrem k boudě Luční. V tomto unikátním vrchovištním rašeliništi sbírá své vody řeka Úpa, aby se vzápětí vrhla do Obřího dolu a stvořila Úpský vodopád. Podobně jako tomu je u nedalekého pramene Labe, není ani zde příliš důležité, který z pramínků a tůní mokřadu si zvolíme za ten "správný a jediný" pramen Úpy. Placenta rašeliniště pochopitelně své neuralgické body má, ale opravdu není třeba je hledat. Energie náhorní planiny je dost konzistentní a soustřeďuje svou energii ke zrození řeky v místě Úpského vodopádu. Úpské rašeliniště je rozlehlým územím a jeho genius loci je dostatečně znatelný a velmi silný, i když si sedneme hned vedle povalového chodníku. Oko nemusí být ohromeno pohledem, ucho hlukem a nos vůní tříštící se vody. To podstatné stejně vidět, slyšet, ani cítit není. Nuže tedy - posaďme se, oddělme se od lidského bzučení a zaposlouchejme se do příběhu a zprávy tohoto místa. Stejně jako na vrcholu Sněžky se i tady otevírají otázky o spolupráci či konfliktech protikladů. 

Společná energie vytvořená spoluprací mužského a ženského principu je vždy mnohem větší než jen dvojnásobná. Tvoří komplex, kterého jednotlivec téměř nikdy nemůže dosáhnout. Dvojice energetických míst, propojených a harmonizovaných do páru, vytváří komplexní nabídku, kterou nejlépe využijí harmonické lidské dvojice. Pokud cítíte, že dvojice zemských míst je „rozhádaná", nevyladěná, a přesto máte pocit, že k sobě existenčně patří, můžete se pokusit jim velmi opatrně, jemně a obezřetně pomoci. A rychle dodávám - právo či dokonce "povinnost" k takové pomoci máme jedině tehdy, pokud za rozladěním zemských míst stojí naše lidská činnost. V opačném případě k tomu právo nemáme, ať je naše dobrá vůle a schopnost vidět problém jakkoliv čistá. Takové snahy musí být vždy obezřetné zejména s ohledem na sebe. Je to proto, že zasahujeme do oblastí, kde se můžeme velmi snadno dostat mezi mlýnské kameny obrovských sil. Vstupujeme do prostoru konfliktu přírodních fenoménů, nesouladu samotné Země, do míst, kde vázne přeměna obrovských přírodních a přirozených energií jedné v druhou. A navíc často jsme i přímou příčinou tohoto nesouladu. Znečišťování a oteplování prostředí, silnice a stavby, povrchové lomy i hlubinná těžba, exploatace přírodních zdrojů a další hrubé zásahy do krajiny a pochopitelně též narušování i likvidace ekosystémů, pěstování monokultur a samotné přemnožení lidského druhu jsou pro matku Zemi i přírodu jednoznačnou výzvou k reakci. Nemusíme si hned představovat jakousi vědomou činnost planety, funguje to i docela přirozeně - na základě přirozených regulačních mechanizmů přírody a zákona o zachování energie. 

Je tedy jasné, že mnohý násilný pokus „vyladit" energetická místa může být silně odmítnut, a my jakožto původci takové snahy můžeme být odmrštěni, zlikvidováni nebo značně poškozeni. Je to jako opravovat silnoproudé vedení pod napětím holýma rukama a bez odborných znalostí. Nešetrný, netrpělivý, arogantní a necitlivý zásah se může velmi snadno odrazit do nás samotných. Místo jakési pofiderní „pomoci Matce Zemi" si odnášíme vnitřní rozervanost a indiferentní vnitřní konflikt. Místo abychom vnější rozpor "vyhladili" svou vnitřní harmonií, dojde o opaku a rozpor místa se odrazí dovnitř do nás a zničí naši vnitřní rovnováhu. Místo abychom pohnuli vesmírem, vesmír pohne námi. A to je velmi bolestivé a špatně se to napravuje. Přiberete si na svá bedra obrovský konflikt, na který stoprocentně nestačíte. Je to podobné, jako když děti na sebe přebírají konflikty svých rodičů. Způsobuje to stejné trauma. Deprese z pocitu viny za to, že jsem svým chováním zavinil to, že se moji milovaní rodiče hádají, přebírání rodičovských rolí v rozpadlých rodinách, ztráta hravosti, smíchu a optimismu. Pocit viny a výčitky svědomí za to, co lidé Zemi a přírodě dělají.

Všimněte si, že nikde v tomto popisu destruktivního působení energie místa není žádná tzv. „negativní energie". Pocit, že nám v přírodě můžou ublížit jen „černí démoni" a vědomá zlá vůle, je dalším velmi rozšířeným omylem. Jemněhmotné energie Země jsou obrovské, a ublížit nám mohou zcela mimovolně, stejně jako povodeň nebo zemětřesení. Pokud tedy propojujete své vědomí s energetickým polem velkých přírodních entit, je vždy nejbezpečnější přistupovat a komunikovat z pozice dítěte. S lehkostí a hrou, bez vědomí důležitosti vlastní osoby, bez pocitu, že chci spasit svět. Uvědomme si, že pokud se matka svěřuje svému dítěti se svými partnerskými, zdravotními či sexuálními problémy, koná mylně. A proto to moudrá matka Země nikdy nedělá, a pokud se přesto vnutíte do takového sdílení, musíte být na psychické a energetické úrovni dospělce. Nepřebírat na sebe, co mi nepatří, ochránit vlastní energetické pole před poškozením. Jistě se mnou budete souhlasit, že to vůbec není snadné...

Jiří Škaloud


Regena 12-01 16-17
Sněžka z Úpského rašeliniště
Stoupat jak dým...
Až tam...
Kam jen oni mohou...
Obří důl s Úpským vodopádem
A zas dolů...
Úpský vodopád
Detail
Návrat k Zemi
Úpské rašeliniště
Obří důl
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart