Janov nad Nisou - Trniště • Léčivá studánka a poutní místo • Na staré lesní cestě nad obcí Hraničná, vedoucí z Janova n. N. do Liberce, zde nechal na svém pozemku roku 1878 postavit jistý Josef Klamt Křížovou cestu jako poděkování za vyléčení svého zraku vodou z místní studánky. Dalším, zde vyléčeným z očních neduhů, byl pak mlynář Christian Hirschmann z nedaleké obce. Ten nechal na své náklady (z popudu faráře) studánku vyzdít a místo upravit včetně okolí. K slavnostnímu vysvěcení pak došlo v roce 1903. Místo bylo hojně navštěvováno a voda využívána jednotlivci i skupinami poutníků z širokého a dalekého okolí. K jejich občerstvení byl pak na začátku Křížové cesty postaven jednoduchý výčep, který se časem změnil na horskou boudu. Okolnostmi II. světové války a událostmi před a po ní, vzalo místo za své. Lidé zapomněli, naštěstí ne všichni. V roce 1989 se studánka i celé místo dočkalo své „rehabilitace". V roce 1996 se sem navrátila i jejich strážkyně a opatrovnice nejen v podobě překrásného obrazu Panny Marie (malba na plechu), osazeným v kamenném výklenku, s milým pohledem i dohledem na pramen. Posvátné místo, kde skvělá voda sloužila i stále slouží s radostí všem, bez výčitek, bez přetvářek, beze změn za ty roky, za ta staletí. Voda je zde v jakémsi očekávání, čeká na nás, co do ní vložíme. S čím bychom rádi pomohli a co přinášíme, čím hodláme zaplatit, jak umíme vracet. Jak pracujeme sami na sobě s intuicí, odvahou a rozumem. Energetická místa jsou zde dvě, ve vzájemné harmonii a propojení. Jak to vesmírné - duchovní, tak i to zemské - tělesné. Místní astrální bytost pak propojila oba principy, obě hole, Vodu se zemí i Zemi s vodou. Rituál to byl nečekaný, kouzelný a nádherný. Hravý, radostný, za hranicí „štěstí". Zkuste si na něj přijít sami, nebo ať Vám jsou přiložené fotky návodem. A když jsme se v duchu zeptali místních "průvodců", proč se místo jmenuje Trniště, a zda ta naše cesta člověčí musí být opravdu jen trnitá, tak odpověď byla jasná: „...nemusí a nemá být, ale jste stále jako lidé moc paličatí a zatvrzelí"... Tak zchladněme své hlavy a více otevřeme svá srdce. K sobě, k světu, k ostatním lidem, jako ty bezstarostné a nadějné děti. A už jen jedno malé upozornění před cestou do Jizerských hor. Pokud zde budete i s vašimi ratolestmi, věřte, že se jim odtud nebude vůbec chtít, ještě více, než se nechtělo nám „velkým". Klidné, radostné a hravé léto. Petr a Vlaďka
|