Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Střezivojický špičák

Je málo známá skála poblíž Střezivojic na Kokořínsku. Dobře ji znají geologové, protože skála je dokonalou ukázkou kamene s železitými inkrustami. Vrstvy tvrdých železitých pískovců se velice rychle a bizarně střídají s měkčími vrstvami. A protože geologie a horniny samotné jsou úzce propojeny i s ezoterickými funkcemi, je jasné, že skála je velmi zajímavá i pro senzibilní hledače zemských pravd. Vrcholové skalisko je skutečně silným energetickým místem se zajímavou funkcí. Nuže vzhůru!  Skála je chráněnou přírodní památkou, značená cesta k ní nevede, ale na mapách je skála vyznačena, a tedy hledání je snadné.

Geneze železitých inkrustů je spojená s pozdější vulkanickou činností, která na Kokořínsku (i jinde) vypukla v třetihorách při Alpinském vrásnění. Vulkány prorazily starší sedimenty pískovců a vytvořily řadu sopečných těles. Zde na Kokořínsku jde o bazaltové kopce, jako je Vrátenská hora, Vlhošť nebo Nedvězí. Společně se zemským ohněm sopek se rozběhnul složitý proces cirkulace minerálních termálních vod, které svou korozní a sedimentační činností právě stojí za vznikem železitých zpevněných vrstev v původních pískovcích, kterým říkáme inkrusty. Ve své velmi vyjádřené formě se nazývají i Ostwald-Liesengangovy vrstvy (kruhy). Jejich vznik je složitý proces oxidace, související s hydrotermální vodou, železo pochází z vulkanitů (magnetit), rozhodující je i průlinčitost pískovců, rychlost prosakující (protékající) vody a současně přítomnost kyslíku. V původně homogenních roztocích vznikají zárodky krystalizace a tvoří se vrstvy (nebo koule) s různou koncentrací.

Omlouvám se všem, kterým tato informace momentálně poněkud přehřála mozek, ale je to důležité. Ukazuje to totiž základní mechanismus práce planety Matky s živlovými energiemi. Chemie, fyzika, termomechanika, koloběhy a cirkulace nejen vody, ale i minerálů - zkrátka všechny dynamické procesy, organické i anorganické, které matka Země používá k přeměnám a tvorbě životního prostoru. Ať už přírodní procesy sledujete pouze přísně vědecky, nebo s nadhledem filozofie a ezoteriky, jedno podmiňuje druhé. Věda popisuje a vysvětluje, dává nám detaily a možnost porozumět, filozofie a ezoterika nám dává přesah fantazie a zatím nepoznaných pravd.

Z ezoterního hlediska je Střezivojický špičák příkladem extrémně rychlého střídání mužských a ženských energií, a jako takový je i dokonalou ukázkou toho, jak se s tímto střídáním vyrovnat. Mužská energie je vyjádřena železem, ohněm vulkánů a inkrustami, ta ženská pak pískovcem, sedimenty a vodou. Živel země je tu sjednocujícím živlem, který k sobě mačká neslučitelný oheň a vodu v mnohonásobném opakování vrstev, jako u baterie. Zesiluje a graduje oba póly, buď k usmíření a vzniku proudu, nebo k napětí a hádce. Oscilační zonalita Ostwald-Liesengangových vrstev ukazuje klasický „souboj" - tedy to, jak mužsko-ženské energie vidí spousta lidí. Jeden dostane prostor na úkor druhého, polarizují se protiklady. Ale současně to vede k vyjádření, vyvrcholení, konjunkci, a následnému vyčerpání momentálně dominantní složky. (v horninové chemii dojde například k vyčerpání reaktantu, v tomto případě kyslíku, který reaguje s rozpuštěným železem v podobě iontů za vzniku trojmocných oxidů železa a posléze ke koagulaci a vzniku pevných oxidů). Reakce se zastaví a pak dochází k útlumu a nástupu druhé složky na tak dlouho, dokud se ta první znovu nezkonsoliduje. Střídání jako na houpačce, jeden nahoře, druhý dole.

Ptáme se tedy zákonitě - co je správně? Je harmonie namístě, a jak vypadá? Tahle skála by při harmonii nikdy nevznikla. Nedáme-li prostor jen jedné polaritě, nikdy se neukáže, co v ní vězí. Potřebujeme vidět a nechat projevit extrémy, abychom věděli, jak s nimi pracovat. Střídání dává kreativitu vyjádření obou pohledů. Cílem tedy není, aby se houpačka zastavila. Cílem je, aby se oba houpali stejně a aby si to stejně užili (a využili svou chvíli). Ani jedna z polarit není trvale nahoře, ale ani nejsou ve stojaté rovnováze.

Ten kámen je tu nějakých 100milionů let. Za tu dobu se naučil něco, co s ním můžeme sdílet. Naučil se pracovat s polaritami. Sdílíme energii kamene, který má základ své existence ve střídání polarit a naučil se s ní dokonale pracovat. Jeho energie je tedy tím nejlepším, co i nám může pomoci k témuž.

Pokud jste se textem prokousali až sem, tak vás dorazím: nejlepší na tom všem je, že tohle všechno nemusíte vědět. Matka Země to už dávno vyřešila za nás. Nám zbývá jen to nejmenší, přijet na místo jako je Střezivojický Špičák, a chvíli tady pobýt. Místo na nás bude působit, ať už jsme vyzbrojeni vědomostmi nebo zůstáváme panensky neposkvrnění. Tak vzhůru, stačí být!

Jiří Škaloud

Ona či on?
Střezivojický špičák
V celé své kráse a síle
Jeden ze strážců
Kresba v kameni
Železité inkrusty
Až srdce poskočí...
Kdo je autorem?
To umí...
...jen Matka příroda
Až se hlava zatočí...
Stačí jen být
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart