Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kohout

Archetypální energie a síly Matky Země

Většina dřívějších společenství považovala živé tvory za zhmotnění neviditelných a tajemných sil a lidé byli přesvědčeni, že jen jejich prostřednictví mohou porozumět a přiblížit se bohům. Týkalo se to obzvláště ptáků. Díky jejich rozličným schopnostem, vlastnostem a chováním, jim býval přisuzován nadpřirozený smysl. Lidé je považovali za božské bytosti, nebo za zhmotnění myšlenek takových bytostí. Báje, mýty a legendy jsou naplněny okřídlenými tvory, kteří mnoha způsoby ovlivňují život lidí. Přináší přímé spojení mezi božskými silami, bohyněmi a bohy. Přináší mentální a magické síly, které lze dále rozvíjet. Přináší spojení s těmi, kteří nás učí poznávat krajinu a přírodu z různých úhlů pohledů. S astrálními i přírodními bytostmi, s anděli i bytostmi Země. Mnoho skřítků a přírodních duchů může přicházet k člověku v podobě ptáků a jiných okřídlených bytostí. Podaří-li se nám je spatřit zblízka, jsou velmi křehcí a krásní, jako ostatně celý živý život. Můžou nám pak pomoci vylepšit „signál" vysílaný člověkem k jinému člověku.

„Kdyby lidé měli křídla a na nich černé peří, ti chytřejší z nich by se stali vránami". Henry Ward Beecher

Kohout - Zvěstovatel přicházejícího Slunce. Síla ochrany a rychlé reakce.

Kohout byl pro naše předky jedno z nejposvátnějších zvířat. Sluneční pták, velmi starý symbol ochrany, ostražitosti a rozbřesku nového dne. Symbol překonání spánku smrti. Mužské odvahy, hrdosti a plodnosti, jehož první ranní zakokrhání zahání zlé duchy. V křesťanství jako korouhvička na kostelních věžích a domech představuje bdělou stráž proti zlu a volá „odpadlíky" do kostela. Je také spojován s Kristovým utrpením a znovuvzkříšením. Nebo symbolizuje lidskou slabost a lítost..."než třikráte kohout zakokrhal sv. Petr třikrát zapřel svého Pána"... Byl též zvířetem několika řeckých (viz. Ares, Athéna, Apollón, Minerva, Merkur) a římských bohů. V Číně sloužil za vzor vojenské odvahy a zásluh. Jeho vyobrazení najdeme i na šintoistických bubnech, jimiž byli lidé svoláváni k modlitbě. Kohout je též znamením láskyplné péče, který nalezenou potravu nejprve nabídne slepicím a kuřatům dříve, než se nasytí sám. Jako strážce byl pak často pohřbíván za účelem odpuzení zla pod základy budov. U Keltů byl zasvěcen především bohům smrti. Staří Germáni jej považovali za ptáka boha Thora. Pro Slovany byl kohout symbolem boha ohně. Ve Francii byl kohout nazýván Jitřním pěvcem a stal se neoficiálním znakem této země. Má řadu výjimečných vlastností, umí zápasit, zpívat a je krásný.

Jeho síla a energie je spojena se sedmou neboli korunní čakrou, tz. Sahasrára (tisícinásobná), kterou nalezneme na vrcholu lebky nad temenem hlavy. Má fialovou barvu. Souvisí se spiritualitou a osvícením, její témata se pohybují kolem nejvyšších stavů vědomí, kterých je člověk schopen dosáhnout. Přináší duševní sílu, prožitek duchovních světů, kosmické vědomí i jednotu. Pozor však na pomatenost... A k tomu, abychom se v tom všem vyznali, nám může Kohout zdárně pomoci.

A jeho poselství: Věřme v sílu svého vnitřního hlasu a ve své komunikační schopnosti, které využívejme k tomu, abychom ostatním nerozkazovali, ale abychom se všichni domluvili. Automatická kresba i báseň vám budiž na cestě za sílou a energií Kohouta pomocí.

Klidné dny.

Petr a Vlaďka