Ve Višňovém nepadají z višně, ale... Višňové je městys, který najdeme zhruba na půl cesty mezi Znojmem a Moravským Krumlovem. Nalézá se tam klasicistní zámek se zajímavým parkem. Zámek je dnes sídlem výchovného ústavu, ale v rámci výchovy a styku s již ochočenými jedinci je park otevřený i pro veřejnost. Nevím, jak v noci, to bych nezkoušel (asi se zamyká). Park u zámku je dnes obnovován i díky činnosti zdejšího Spolku pro obnovu. Můžete tam navštívit obnovenou jeskyni panny Marie Lurdské, ale hlavně vidět řadu zajímavých rostlin. K největším lákadlům jistě patří největší v Česku rostoucí cedr libanonský. Vidět ho můžete každý den. Tedy pokud jste zdejší, nebo bydlíte například v cyklopenzionu ve Višňovém, můžete si k němu zaběhnout do zámeckého parku třeba v rámci ranní rozcvičky. Cedr najdeme až v dolní části parku a dělá mu společnost řada dalších vzácných dřevin, jako je jerlín, jinan, nahokvětec, svitel latnatý, jilm lysý a další krasavci z ciziny. Stromy jsou to skutečně parádní a reálné kontakty s nimi jsou nad všechny popisy. Cedr libanonský (Cedrus libani) je neopadavý jehličnatý strom z čeledě borovicovitých, kde je řazen do podčeledě jedlové. U nás je pochopitelně nepůvodní, byl uměle vysazován právě v dendrologických parcích. První cedr se do Čech dostal až v roce 1812, a to do zámecké zahrady panství Hluboš. Ve volné přírodě ho tedy nenajdeme. Původem patří do horských oblastí Libanonu, Turecka a Sýrie. Je zvyklý na horské mrazy a dlouhou sněhovou pokrývku, takže dobře odolává i v našich podmínkách. Tomu ve Višňovém se zjevně dobře daří, mnoho suchých větví na něm nenaleznete, i proto je u nás největší, ač „pouhý" dvousetletý mladík. Cedr libanonský je dlouhověký horský strom, nejstarší živé exempláře mají přes tisíc let. Dorůstá podle místních podmínek do výše 20 až 40 m, jeho kmen může mít v průměru až 3 m. Dřevo je ze všech jehličnanů nejbělejší, má nejméně pryskyřice, je rovně rostlé a pevné. Je velmi cenné, používalo se na stavbu lodí i stěžňů. Díky silicím a pryskyřicím je velmi odolné dřevokaznému hmyzu i houbám a používalo se i na nábytek, zejména knihovny, kde knihy byly jeho vůní chráněny proti škůdcům. Cedrový olej se požíval k balzamování a impregnaci, dřevo pak i k vykuřování prostor. Vzácnost a užitečnost cedrů byla také příčinou jeho téměř úplného vykácení právě v Libanonu. Dnes se často sláva jeho jména využívá i komerčně v označení například „sibiřský cedr", což je ale ve skutečnosti borovice limba. Patří k tradiční ruské medicíně. Olej z limbových oříšků (semen) případně z jehličí, prodávaný jako „cedrový olej" tedy nemá s libanonským cedrem (a ani cedrem jako druhem) mnoho společného. Zejména u výrobků „cedrového oleje a pryskyřice" pocházejících z Ruska je tedy třeba předpokládat, že se téměř stoprocentně jedná o právě výrobky z borovice limby. Nic proti nim nemám, je slušné předpokládat, že fungují podobně, ale cedr to zkrátka není. A stejný problém se objevuje i v anglickém pojmenování „cedar", které je zase používáno pro řadu rostlin z rodu cypřišovitých (např, červený, bílý nebo tzv. čilský cedr). I pravý libanonský cedr má bratry: např. cedr atlaský, himalájský a krátkolistý. Králem ovšem je a bude cedr libanonský, který se dostal i na vlajku Libanonu. Obecně řečeno, díky fitocitním účinkům mají asi všechny „cedrové oleje" i pryskyřice antiseptické vlastnosti a používají se k desinfekci a zastavení bakteriálních nákaz, což bylo k nezaplacení zejména v době neexistence antibiotik. Účinek se dá asi přirovnat k vlastnostem propolisových tinktur, které ostatně chytré včely dělají hlavně z pryskyřic jehličnanů. Libanonské včely pak stoprocentně používají i pryskyřice libanonských cedrů. Druidi údajně nazývali pohár cedrové pryskyřice pohárem života. Obnovuje látkovou výměnu, zlepšuje stavy při syndromu chronické únavy, zvyšuje imunitu i fyzickou výkonnost. Cedrová pryskyřice je vysoce kvalitní, obsahuje asi 30% terpentýnu a 70% kalafuny. Terpentýn (éterický a terpentýnový olej) z něj získaný, obsahuje 80 % pinenů, což je prvotní materiál pro syntézu kafru. Pokud tedy navštívíte cedr ve Višňovém, nemusíte se obávat, že jeho esence, vůně i energie budou nějakou náhražkou. Strom je skutečný a vypadá určitě líp, než lahvička čehosi. A navíc jeho energie máte zadarmo. Jehličí mu neokusujte, stačí pobýt v jeho stínu a dotknout se jeho kůry. A jak to je slušné v kontaktu s každou živou bytostí, nejprve se ptejme na povolení a pak děkujme za pochopení a přízeň. Tak šťastnou cestu! jš
|