Vladař a studánka Pod Vladařem • Tepelská vrchovina • Mohutná čedičová stolová hora Vladař zvedající se do nadmořské výšky 693 m nad mořem je výraznou dominantou v krajině Tepelské vrchoviny. Její příkré svahy s klasickým plochým temenem se nedaleko Žlutic na Karlovarsku vypínají nad půvabnou říčkou Střelou. Převýšení nad údolím je k vrcholu více než 200 m. Na jihovýchodních svazích hory se pak nachází i stejnojmenná přírodní rezervace. Na rozlehlé vrcholové plošině se nacházelo pravěké monumentální hradiště již v době bronzové, asi před 3 000lety! Areál o rozloze úctyhodných 116,3 ha se systémem opevnění o délce 18,3km! V době, kdy v Egyptě vládli faraónové. Mohutné příkopy a valy, akropole s uměle vybudovanou nádrží či jezírkem pro zásobování vodou, rozlehlé předhradí, to vše je i pro laiky bez zvláštního vnímání patrné i dnes. Pro svou jasnou dominantu v krajině (a odtud pak možná i název Vládce-Vladař) bylo místo využíváno našimi předky napříč všemi časy. Strategická poloha i strategické energie!? Další archeologické nálezy dokládají pak osídlení ve starší době železné (cca 800 až 390 let př.n.l.), tedy bylo zde i mohutné keltské hradiště. Ve středověku, na podzim roku 1421, zde husité, vedení Janem Žižkou z Trocnova, na severní straně hory úspěšně čelili přesile a obležení panských. Za třicetileté války zde našlo útočiště i švédské vojsko generála Bannera. Na svazích Vladaře též urputně trénoval své koně i slavný žokej Váňa. Vladař není jednoduché místo. Zdejší bytosti a energie nejsou vždy laskavé a vstřícné. Z nějakého důvodu či dispozice místa zde dejme tomu druid(i) tz. Krysař(i) vytvořil(i) tz. drenáž v matce Zemi. Jakýsi akupunkturní bod - oblast, do kterého se stahuje energie z druhé strany mince duálního světa. Místo, kam chodí „ti druzí" pít. Místo kam vlastní zloba, hněv, urputnost, zatvrzelost a lež určitě nepatří. Neboť se pak lehce můžeme stát obětí, z lovce kořistí. I druhá strana plní řádně svoji roli. I ona má svůj smysl. Bez tmy bychom totiž neviděli světlo a i Matce je potřeba od velkého napětí občas ulevit, když je toho na ní mnoho. A někdy se musí hnisající rána otevřít, aby to nedobré mohlo ven. Jen léčit, či zajizvit, nemusí být vždy ku prospěchu věci. Na vrcholu stolové hory se nachází jedno nulové místo, nedaleko triangulační značky, kde můžeme dostat mnohé odpovědi...na správně položené otázky, od toho, kdo to tady „spískal". Říkal si a říká „Vulkán", pán podzemí a nebyl na to sám. Spolupráce ohně a vody je vždy ku prospěchu, a to nejen krajiny, ale i člověka, který jí umí poslouchat. Celý průzkum a bádání po tomto posvátném okrsku je nejlépe začít, ale i skončit, na jižní straně hory u studánky zvané Pod Vladařem. Řádně se očistit, před vstupem i výstupem. Zanechat zde vše co není moje, co mi nepatří, nebo již opravdu nepotřebuji. S láskou, úctou, ale i zdravou sílou vlastního vědomí a opodstatněné přítomnosti. Voda z hory přináší poselství a informace přímo ze zlatých dračích žil. Místo je napojené na Univerzum a strážené vílami, na rozdíl od jezírka na vrcholu pahorku, které je napojeno na Zemi a vyskytují se u něj skřítkové a skřetové. Jako by nejen i zde platilo známé...to co jest nahoře, jest jako to, co jest dole a naopak, aby vyjádřeny byly zázraky existence tohoto světa... Ke studánce a její obyvatelce víle Irmulce se váže krásná legenda, o zlém a chamtivém místním pánu, o zamilovaném Vítkovi a Johance, zlatu, zlobě a násilí i o všeobjímající lásce a nezištné vzájemné pomoci. Lidí, skřítků i víl. A pokud ten příběh chcete slyšet celý, musíte přijet s vděčností sem pod Vladaře...za samotnou Irmulkou... jo a nezapomeňte jí přivézt tabák, ten má moc ráda. Kdo se ptá, ten vede. Kdo hledá, ten najde. A kdo nic nechce a nemusí, ten již skoro zvítězil... Petr a Vlaďka
|