Prameny (nejen) tří svatých Pramen Tří svatých je velmi silný zdroj kvalitní pitné vody, pro kterou si jezdí mnoho lidí s kanystry. Kousek proti proudu Kamenického potoka pak najdeme Dívčí, nebo též Ženský pramen, a nejvýše položený je pramen Jakubův. Pojďme se podívat na vodu jednotlivých pramenů a objevme i jejich symboliku. U České Lípy leží Zákupy, známé svým zámkem a bývalým klášterem kapucínů. Kousek od Zákup proti proudu říčky Svitávky se dostaneme k vyústění Kamenického potoka. A v jeho úzkém údolí najdeme tři zdejší prameny. V době fungování kapucínského kláštera v Zákupech byly všechny prameny i cesta k nim udržované, a ještě i dnes najdeme při staré cestě od kláštera k pramenům řadu církevních památek. Voda z pramene Tří svatých, který je ze všech zdejších vodních zdrojů nejblíže k Zákupům, byla dokonce dřevěným potrubím přiváděna do kláštera. Cestu ke klášteru i pramenům dnes sleduje naučná stezka. Pramen Tří svatých je zasvěcen Františku s Assisi, Antonínu Paduánskému a Janu Nepomuckému. Co tyto světce spojuje? A dá se vysledovat, proč byl pramen po světcích pojmenován? Jinak řečeno - existují esoterní, či podvědomé informace, nebo i nefyzikální energie, které vedly mnichy k volbě takového zasvěcení a pojmenování pramenů? Jsem přesvědčen, že ano. Pragmatickým a jistě nenapadnutelným důvodem pojmenování pramene je to, že František z Assisi, též zvaný Serafinský, je zakladatelem františkánského řádu, jehož odnoží je i Řád menších bratří - kapucínů. Je tedy „hlavním" a nejdůležitějším světcem, kterého následuje celý řád. Proto i hlavní kostel v klášteře kapucínů v Zákupech je stejného zasvěcení. Stejně tak i Antonín Paduánský byl františkánský mnich, dokonce byl současníkem Františka z Assisi, s kterým se dobře znal. A Jan Nepomucký zase byl v 17 století u nás velmi populárním českým světcem. Prohlášen za svatého byl v roce 1729, tedy asi 40 let po založení kláštera. Zdá se tedy logické, že i on byl jako světec adorován zdejším řádem. Je tedy jasné, že k pojmenování pramene vedly historické a náboženské důvody zdejších mnichů. Přesto však můžeme najít zajímavé paralely a souvislosti i v kvalitě zdejších vod. Ať už je to tím, že energie vody ovlivnila myšlenky mnichů, kteří pramen pojmenovali, nebo naopak tím, že program a zasvěcení pramene ovlivňuje energii vody. Ať už bylo dříve vejce nebo slepice, obě skutečnosti se zajímavě doplňují a dokreslují. Pramen Tří Svatých totiž nese poměrně silné programy ochran. Jde o silnou vodu s výrazně mužskou ochranitelskou energií. Jako taková se voda dobře hodí k léčivým účelům, zejména coby prostředek k posilování imunity a odolnosti proti napadení virózami i bakteriemi. Tedy posiluje obranyschopnost těla i schopnost regenerace a léčení chronických nemocí. Takovéto vody vždy lidé v dřívějších dobách spojovali zejména s léčením cholery či moru, ale jejich účinek je určitě širokospektrální. Podíváme-li se na zmíněné světce hlouběji, pochopíme paralelu. František z Assisi byl znám a uznáván hlavně jako ochránce utlačovaných tvorů, bez ohledu na to, zda šlo o člověka nebo zvíře. Podle jeho učení „všechna zvířata oslavují svojí existencí Stvořitele a vzdávají mu chválu. Každé stvoření je dílem božím a tedy je velmi hříšné toto stvoření mařit, ať už ubližováním či dokonce zabíjením zvířat". Takové učení jistě nemá daleko k dnešním ekologickým a vegetariánským pohledům na přírodu a naše místo v ní. Ne nadarmo je svatý František z Assisi patronem nejen zvířat, ale i ochránců přírody. Esotericky řečeno, v jeho díle i programu se objevuje láska k všemu živému, ochrana trpících, ale také silná mužská energie schopná rázně přesvědčit druhé o své pravdě. Neboli stejné energie, které obsahuje i zdejší voda. Ochrana proti virům a bakteriím by se totiž dala vyjádřit i rčením: „nezabíjím, ale odsouvám". Voda nemá sílu zabíjet bakterie chemickým působením, ale umí (s naší pomocí) učinit agresora neaktivním, necháváme ho žít, ale hlídáme si vlastní prostor, kam nesmí. Nebo ještě jinak řečeno - konám v lásce ke všem, tedy i k těm, kteří se mě chystají napadnout. Chráním se, ale vědomě nezabíjím a neubližuji. Nikoho a ničemu. Antonín Paduánský, původně augustiniánský mnich, je označován za učitele církve a obdivován zejména pro kazatelské mistrovství. Údajně jeho promluvy poslouchaly i ryby v řece. Jeho schopnost přesvědčit druhé o své pravdě byla pověstná. Nejčastěji zobrazován je s Jezulátkem v náručí, což je podobenství podle vidiny jistého šlechtice. Malý Ježíšek v náručí světce se vykládá jakožto ochrana v té době ještě mladé a křehké křesťanské víry. V poselství Antonína Paduánského se tedy objevuje opět motiv silné ochrany. Ochrany dítěte, které jednou zdaleka přeroste svého ochránce. A také nezměrná láska a oddanost otce ke svému dítěti. A pochopitelně tedy znovu i silná mužská energie schopnosti přesvědčit o své pravdě, ať už slovy, nebo skutky. Jde o velmi čisté archetypální energie Otce, který už není bojovníkem, ale je-li nutno, je schopen bránit své dítě i za cenu vlastního zničení. Totožné energie najdeme ve zdejší vodě. A Jan z Nepomuku, alias Johánek z Pomuku? Ať už byla jeho skutečná úloha v mocenském boji Václava IV. s církví jakákoliv, jeho legendistický obraz nám ukazuje muže pevně odhodlaného chránit zpovědní tajemství královny Žofie. Tedy opět ochrana, tentokrát nepřekročitelnost zpovědního tajemství a také ochrana ženy - dcery. Zjevně nikoliv z hlediska jakéhokoliv sexuálního či partnerského vztahu muže a ženy, ale opět z čistého otcovského pohledu. Odhodlání k ochraně ohrožených a slabších, plynoucí z pevného přesvědčení o platnosti pravidel, které platí vždy a všude. A vlastně je zcela jedno, zda jde o pravidla církevní nebo morální, biologická či fyziologická. Přírodní zákony i ty lidské. Ta „správná" pravidla jsou zkrátka neporušitelná. A třeba „zdraví" je „správné" pravidlo, naopak zbytečné trápení druhých a zabíjení nikoliv. Tečka. Rovnostářský přístup k ochraně neprávem ohroženého, bez ohledu na postavení útočníka, i neschopnost zradit vlastní přesvědčení a vyšší principy mravní - kolikrát se to v historii znovu a znovu opakuje? V tom je obrovská síla pasivní rezistence. A zdejší voda má stejné ambice - bude vás chránit i za cenu vlastního zničení. Její pravidla a nastavení jí nedovolují uhnout a neplnit svou úlohu. Dovolte jí tedy, aby vám posloužila a ona se vám odvděčí svou skálopevnou ochrannou energií pasivní rezistence. V energiích vody i všech tří světců se tak objevuje především láska k životu a všem jeho formám, silná ochrana slabších a trpících a nenásilná, ale veliká schopnost přesvědčit o své pravdě. To v případě zdraví těla znamená, že ho voda přiměje k návratu k celistvosti a bezporuchovosti. Neboli k tomu, čemu říkáme zdraví. Připadá vám popis léčivého účinku jednoho neznámého pramene příliš honosný? Nuže, jeďte se přesvědčit! Ženský a Jakobův pramen Ani další dva prameny v údolí Kamenického potoka nejsou žádné opomíjené Popelky. Všechny prameny v údolí mívaly velmi honosné kamenné pomníky, pramen tří svatých dokonce zdobily sochy světců. Vše vzniklo z popudu dcery zakladatele kláštera vévodkyně z Toskány už v roce 1709. Údolí se tak stalo malým barokním parkem v duchu propojení duchovnosti s krajinou tak, jak se o to snažili například hrabě Špork, Marie Terezie Savojská nebo dříve i Šlikové. Barokní propojení duchovnosti s krajinou bylo na svou dobu jistě nesmírně pokrokové, a bylo vlastně prvním novodobým pokusem o návrat lidí k přírodě a správné pochopení našeho místa v ní. Víra a duchovnost se přenášela z uzavřených kostelů ven, do krajiny, ke křížkům, kaplím i památníkům. Baroko přineslo i rozmach poutí k mariánským a anenským pramenům, rozmach zázraků a léčivých pramenů. Určitě není hanbou přiznat, že tento barokní pohled najdeme i v základech dnešního esoterického přístupu ke krajině a zemi. Na rozdíl od hlavního Pramene Tří svatých, další dva prameny poskytují výraznou a silně železitou vodu. Jejich průtok i kvalita vody kolísá v průběhu roku. Ani blízkost silnice vodě určitě příliš nesvědčí. Vody se potýkají s kontaminací biologického znečištění, nicméně pro napití určitě stále mohou posloužit. Bakteriologické znečištění je v lesních vodách dost časté a není ničím tak zásadním, abychom nemohli vodu pít, pokud pramen viditelně odtéká. Jak už víme z mnoha předešlých zastavení, železo ve vodě je znamením přítomného živlu ohně a to vždy znamená, že to ve vodě jiskří. Spojením protikladů vody a ohně vzniká silný roztok, který slouží v mnoha protikladných rovinách. Léčivé účinky samotného železa jsou dostatečně známy a povídali jsme si o nich už mnohokrát. Železo souvisí s krvetvorbou, dýcháním i játry. A správná funkce krve je vlastně cestou k ovlivnění jakéhokoliv orgánu a funkce těla, potažmo psychiky i duše. Železo ve vodě Ženského i Jakubova pramene se prozrazuje červenooranžovým povlakem na kamenech, trubkách i větvičkách ve vodě. Přestože je voda průzračná a čistá, dno pramenů září zlatem. V pramenných jímkách a potocích také často žijí bohaté kolonie železitých baktérií typicky oranžové barvy. Jejich chuchvalce nevypadají nijak vábně, nicméně samotné vodě nijak neubližují. Dnes se můžete často dočíst, že železné ionty ve vodě, zejména Fe3+ (trojmocný ion), jsou pro člověka rizikovým faktorem. Přesto se minerální vody s obsahem železa hojně pijí, a jejich blahodárný účinek se zatím nikdo neodvažuje zpochybnit. Jakubův pramen nese jméno ševce, který pramen údajně objevil. Z pověsti poznáváme, že švec Jakub byl milovník přírodních samot a prosťáček, kterému se „normální" lidé smáli pro jeho idealismus. Krásné vysvědčení svědčící o moudrosti a přirozeném souladu duše toho člověka. Když nemohl vydržet celodenní práci v ševcovně, utíkal ke svému prameni, kde se občerstvil na těle i duchu. Snad už tehdy pochopil či spíš cítil to, co znovu pracně objevujeme. Že nejen jídlem a pitím živí se člověk, že střídmost těla je cestou k hostině duše a že hmotné statky štěstí nepřináší. Tohle poznání vám sice napití z Jakubova pramene nepřinese, ale třeba vás o krok postrčí tím správným směrem... Jiří Škaloud
|
|
|