Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Kaskáda na Jeřici a oldřichovský Zvon

• Zvuky, melodie a písně míst •

Mechanické vlnění v látkovém prostředí, jenž je schopno vyvolat sluchový vjem, nazýváme zvuk. Schopnost vnímání frekvencí tohoto vlnění člověkem je velmi individuální a pohybuje se přibližně mezi 16 až 20 000 Hz. Vlnění mimo toto pásmo již sluchový vjem u lidí nevyvolá, ale i tak se stále označuje jako zvuk. Hmotné prostředí je vodičem, ve kterém se toto vlnění šíří. Živel vzduchu pak většinou zprostředkuje spojení mezi zdrojem zvuku (což může být i chvějící se těleso) a jeho přijímačem, detektorem. Zvuk se šíří i kapalinami (vodou) i pevnými látkami (kamenem). Pouze vzduchoprázdno jej dokonale izoluje. Můžeme zvuky rozdělit na tóny a hluky, přičemž tóny vznikají při v čase přibližném periodicky probíhajícím kmitu. Průběh kmitání ovlivňuje jeho zabarvení, trvání v čase určuje jeho délku. Lidské vnímání zvuku je velice složitý proces. Melodii pak můžeme chápat jako hudební myšlenku s tónovou strukturou s ohledy na jisté uspořádání jednotlivých tónů v určitém sledu a čase. Přidáme-li, nebo přidá-li se harmonie a rytmus, vzniká základní prvek definující hudební projev.

Muzikoterapie je terapeutická metoda velmi dobře známá již u našich předků. Vibrace způsobené různými hudebními nástroji a pomůckami vylučují jedovaté a nevhodné látky z těla nemocného. Rytmus byl považován za nejpřínosnější a za tímto účelem byly pak komponovány různé speciální léčebné skladby s tanečním charakterem. Hudba ovlivňuje vegetativní funkce, dýchání, krevní tlak, srdeční rytmus, motoriku, termoregulaci. Zmírňuje bolestivé stavy a stavy strachu a úzkosti, či různé neurózy a návraty po infarktech. Velmi důležitá je i léčba postavená na práci s vlastním hlasem. Jedna z nejstarších písemných zmínek o spojení medicíny a hudby pochází ze Starého zákona, kdy David léčil deprese, kterými trpěl král Saul, hrou na harfu.

S tóny, rytmy a zvuky si hraje i krajina. Skoro každé energetické místo v přírodě má svou písničku. Stačí jen v klidu být a zaposlouchat se. Je to velká odměna, když ji uslyšíte. A ještě větší, když budeme vyzváni, aby se z posluchače stal i interpret, abychom se prostě přidali. Jedno takové hudební místo najdeme nedaleko Oldřichova v Hájích v Jizerských horách nedaleko Liberce. Kaskáda (vodopád) na Jeřici oplývá větším repertoárem. Na jaře zde vlastního slova neslyšíte. Orchestr a hráči jsou po zimě celí nedočkaví. Voda burácí a hučí ve své neskutečné síle. Energie času přináší jarní dynamiku a střídání, nejen stráží. Dokážeme-li se zde zklidnit i v tomto přírodou dlouho očekáváném čase, můžeme vnímat i energie zdejší strážkyně. Velké královny, přinášející všem novou naději. Život po smrti, smrt po životě. Toto místo nezklame v žádném ročním období. I na sklonku léta, začátku podzimu, zde představení nekončí. Je však již v jiném rytmu. Plné klidu, nikam se nespěchá, všechno se zde raduje a užívá si. Takové ty muzikantské dožínky, sklizeň za celoroční úspěšnou hru.

Zvon je bicí samozvučný nástroj používaný v rituální, církevní i světské praxi. I on je tvořen tělem, uprostřed nějž je zavěšeno srdce. Nauka, která se zvonům věnuje se nazývá kampanologie. Jeho zvuk nás může rozebrat na atomy a poslat krajinou. Jedny z nejstarších fragmentů zvonu (r.1312) z klášterního kostela sv. Vojtěcha v Břevnově se dnes nachází v Muzeu hl. m. Prahy.

Za tím naším dnešním Zvonem, skalním útvarem, se vydáme z nedalekého Oldřichovského sedla. Skála je součástí Ostrého hřebene, který se nachází na úbočí Poledníku. Patří k symbolům jizerskohorských horolezců a bývá označována za jednu z nejhezčích horolezeckých věží. Roku 1913 se o zdolání Zvonu pokoušeli horolezci z Frýdlantu, ale neuspěli. Vrchol byl zdolán až v r. 1921, o několik let později byl na vrchol umístěn cepín s květem plesnivce alpského na štítu, včetně iniciál prvních dobyvatelů. Energie místa jsou velmi krásné a silné. Nazvali jsme je čekáním na úder zvonu. Mohutné vibrace nám pomohly k většímu splynutí se zdejší krajinou. Ke stejnému naladění, vzájemné oboustranné pomoci i úctě. Taková ta správná úvaha....jak z krajiny citlivě brát, ale jak jí umět i vracet...bim, bam, bim, bam a zdáli zní údery zvonu.

Ať se daří nejen na hudební scéně Smile

Petr a Vlaďka

 Kaskáda na Jeřici
Vodopád na Jeřici
Hraje a zpívá
Naslouchejme
Loučení
 Společná skladba
 Oldřichovský Zvon
Ladění a harmonie
 V celé své kráse
Vzpomínka a tradice
Orchestr, posluchači?
Mapa kaskáda
Mapa Zvon
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart