Burkovák (2.část) Když se lýtka zapalují Kdo by neznal ono okřídlené přísloví, kterým se často titulují jak -náctiletí, tak i -cátníci, jenž se narodili po meči. Kdo z nás by ovšem čekal, že to platí i pro něžné pohlaví? Dovoluji si zde přednést jednu fotku, kdy už to kolegyně na výletu na vrch Burkovák alias Tábor nemohla vydržet a svým zapáleným lýtkům musela chtě nechtě ulevit. No jo, ulevit! Ale jak, když oheň jasně sálá, a zapálenost lýtek se přesunula na boty, jak můžeme krásně vidět na jejich duhovém zbarvení. Úleva sice krásná, leč dočasná. Co se stane, až nebohá Putující obuv opět nazuje? Opět záplava žáru ohně v lýtkách? Kdepak, nenechte se nachytat na švestkách! Žádná zapálená lýtka, žádná duha! To jsou pouze zbytky její aury, které na nabitém energetickém místě Burkováku velmi silně ulpěly na vyzuté obuvi účastnice zájezdu. Auru účastnice nevidíme, protože je dočasně rušena plameny a kouřem stoupajícím vzhůru. Boty mimo, chráněny kameny, si zbytky otisku stále uchovávají. Dost tmářství a manipulace! Není to nic jiného, než úmysl fotografa a hra se světlem v jeho objektivu. Zbytek je pouze jeho ješitná egoistická manipulace s nevěřícími a naivními masami. V podstatě, on ten fotograf moc fotit neumí, protože se mu do té fotky jaksi mimo jeho záměr ještě zamotala jakási světelná čárka napravo od ohýnku a už vůbec nevím, co tam dělá ta světelná kulička nad lavičkou. No nic, snad se mi to příště již podaří a masy mně uvěří! Libor Domas
|