Iva Danková SLOVA Slova... z úst plynou znova a znova biliardy jich slyšel svět víc a víc bylo myšlenek některé jen tak sklouzly éterem jiné zhmotnily se pod perem některé zrodily válku, ale když na obálku, napíšeš "můj miláčku" svět je rázem bez mráčku Slova laskavá Slova třaskavá Slova zlá Slova mdlá Slova, která svět stvořila Slova, která svět bořila Všechna, která byla vyřčena, slovesa, jména, zájmena vznáší se kdesi v prostoru vesmírem dolů nahoru. Snad ty špatné černá díra s velkou chutí pohltila, aby ten velký dirigent jen z lásky nový vesmír splet. BOUŘKA V krajině zvláštní bezčasí, bouřka se ještě nehlásí. Ale už někde za obzorem hromy broukají tichým sborem. Ptáci a zvěř to dávno ví, úkryt si našli ve křoví. Ve vzduchu sílí napětí, třaskavý výboj přijde vzápětí. Kol a kolem blesky tancují, hromy si hlasitě notují. Volty a taky ampéry, strůjci jsou téhle opery. Takovou sílu Země tedy má, a i teď nás s láskou objímá. To když záporné ionty bouřka si staví do fronty. Jaký div! Tyhle mínusy jsou plné pozitiv. Mraky předaly zemi svá závaží a teď lehounce se vzduchem odráží. Nebe se zahalilo do modrého ticha, Země zas spokojeně dýchá. NEKONEČNO Jestli je vesmír nekonečný, pak každý z nás je jeho středem. Každý tvor je výjimečný, proč deprese z ničeho si předem. V každé buňce boží síla, stačí jen vnímat, by se probudila. V každé buňce boží klid, stačí jen ho uchopit. Všechny ty buňky co tvoří svět, spojuje láska, jinak by nemoh vydržet.
|