Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Lesní bytosti

„Strašidla dělíme na suchý a vlhký. K těm suchým patří zejména..."


Vždycky, když začnu mluvit i přemýšlet o nehmotných astrálních bytostech, vytane mi na mysli tahle filmová scéna Valdemara Matušky ve filmu Trhák. Ano, je to trochu úsměvné, když po lesích potkáváte víly, skřítky, duchy a jezinky. Skeptici se smějí, až se jim racionální břicha natřásají.
 
Víra v existenci nadpřirozeného přirozeně velice stoupne, pokud máte nějaký osobní zážitek, který jen těžko vysvětlíte přirozeně. A to hned neznamená, že vás nutně musí unést mimozemšťané, i když, přiznávám, to je pak dost pádný argument. Někdy stačí mystický zážitek, prožitek něčeho zvláštního, zvláštní náhoda, nebo i jen informace a zpráva. Jak říká klasik: „stačí otevřít svou mysl něčemu, co se do ní dobývá."  Čím více jsme nejistí v otázkách víry, Boha a nadpřirozena, tím více se upínáme k tvrdému materialismu a vědám. Držíme se hmatatelného jako tonoucí pověstného stébla. Tímto způsobem jsou ti nejtvrdší ateisté nejvíc otevření následnému prozření, které ovšem bude stresujícím způsobem tvrdé. Opět klasik říká - „ateisté jsou lidé, které Bůh zklamal svým rafinovaným nicneděláním..."

Obecně, velmi věříme svým nedokonalým smyslům, hlavně zraku. Přestože víme, že naše vnímání vlnových délek elektromagnetického záření je velmi omezené na úzkou část celého spektra a tedy valnou část vlnění nevidíme a nevnímáme, přesto je pro nás zrak většinou tím, co rozhoduje o tom, co je a co není. Smysly, případně přístroje, které převádí energie a vlny na to, co jsme schopni vnímat, oddělují to, co existuje od toho, co není... Správnější a obecnější přístup je ten, že to, co nevidím, neslyším, nenahmatám či nezměřím - to možná neexistuje, nebo možná taky jen zatím nemám možnost či prostředky to vidět, slyšet, nahmatat či změřit.  Zkrátka - neexistence důkazu předem nevylučuje jakoukoliv teorii, i když je zdánlivě podivná. A ovšemže, jí ani nedokazuje. Naše vnímání (podpořené technikou) a schopnosti mozku tedy absolutně limitují naší možnost vidět svět v jeho celistvosti. Vnímáme jen nepatrnou část rozlehlé pravdy, avšak tuto část považujeme za celek.  

Jak to souvisí s vílami a skřítky? No, nijak, jen jsem vám to chtěl vsunout do hlavy, a tak jsem to našrouboval do článku o pohádkových bytostech. Takový si rádi přečtou všichni. Jedni, protože v ně věří, druzí, protože v ně nevěří, ale rádi o nich čtou pohádky.
„Přírodní astrální bytosti" je jen modernější pojmenování pro nehmotná vědomí, které známe pod jmény pohádkových bytostí. Můžete se jim smát, můžete jejich existenci odmítat, ono jim to nevadíSmile . Ale abych potěšil i váš dokonalý zrak, máme tady další snímek, kde se můžete rozhodovat, jestli moje fantazie nepřesahuje realitu. Jestli nekladu příliš velkou váhu na prostinké optické klamy, a nehledám tvary a podoby tam, kde pracovala náhoda a ruka kouzelné přírody. A kde jinde hledat přírodní astrály než ve tvarech a stínech přírody?

Jiří Škaloud     
 
P.S. Ty bílé oblouky, to jsou vrcholky Sloních skal. I když přiznávám, že to vypadá trochu jinak. A ten obláček, to není pšouk, v kterém se objevila tvář lesního muže... Anebo jo? 
Sloní kameny
Lesní muž ?
designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart