|
Štramberk - Kotouč - Šipka
● Podbeskydská pahorkatina ●
Město Štramberk (Strahlenberg-Střelová hora, nebo Stramberg) se nachází v předhůří Beskyd nedaleko Kopřivnice v okrese Nový Jičín na svazích kopců Bílé hory a Kotouče. Jeho jméno bylo odvozeno od názvu hradu, který zde byl postaven někdy v první třetině 14. století. Součástí hradu je pak dominantní gotická věž s úctyhodnou výškou 40 m a průměrem 9 metrů zvaná Trúba. Podhradí bylo v roce 1359 povýšeno moravským markrabětem Janem Jindřichem Lucemburským na město s rozsáhlými právy. Od roku 1624 bylo město ve vlastnictví jezuitského řádu. Bylo totiž třeba řádně ovládnout a uchopit energie okolní krajiny a prastarých kultovních míst. A tak byla založena tradice poutě na Horu Olivetskou - Kotouč, zasvěcenou utrpení Ježíše Krista. Křížová cesta na vrch Kotouč vede z Nového Jičína, patří mezi nejdelší v České republice, měří 8,5 km. Koná se od r. 1660 na paměť vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8.5.1241. Její část je však zničena, stejně tak jak oba vrcholy kopce, díky činnosti vápencového lomu. Poutníkům byla během poutě nabízena zdejší cukrářská specialita, tzv. Štramberské ucho.
V okolí Štramberka se rozprostírají vápencové masivy, které ukrývají množství fosilií mořských živočichů z období pozdní jury a rané křídy, jejich stáří je někde okolo 150-130 milionů let. Byly zde například objeveny zuby mořských predátorů, krokodýlovitých plazů, kteří dosahovali délky až šest metrů. Jedním z takových významných paleontologických nalezišť byl i vrch Kotouč. Místo se nachází asi jeden kilometr na jih od středu města, v nadmořské výšce dříve okolo 550 m (dnes 511 m. n. m.). Na dominantním vápencovém kopci s oválným půdorysem s dvěma vrcholy, mezi nimiž se táhne sedlo, bylo kdysi opevněné hradisko, s odhadovanou rozlohou okolo třinácti hektarů. Bylo oblíbené a využívané napříč celým lidským časem. V dnešní době je lokalita díky kamenolomu již zpoloviny zničena. V době železné šlo o jedno z nejdůležitějších keltských hradišť (oppidum) na Moravě. Nejstarší archeologické nálezy pak pocházejí z mladší doby kamenné, kdy zde pobýval lid kultury moravské malované keramiky (4400-4200 př. n. l.), lid kultury lužických popelnicových polí (1000-750 př. n. l.), lid platěnické kultury z doby halštatské a další a další. Než přišel dnešní člověk se svými stroji a ztracenou úctou ke krajině a přírodě. Na severozápadním svahu vrchu pak volá kdysi oblíbená studánka Míru. „Zastav se člověče, život Ti uteče".
Nedaleko pod Kotoučem se nachází krasový jeskyní systém, jehož genezi má na svědomí potok, který trpělivě prorážel a prostupoval vápencovou skálou ještě v dobách, než naše území ovládl ledovec. Nejznámější zdejší krasová jeskyně nese název Šipka (445 m. n. m.). Jednalo se o již pravěké místo pro setkávání, místo, kde se před vstupem na toto posvátné území odkládaly všechny zbraně. Místo kde se prolínal Sluneční kult s kultem Matky Země. Místo které poskytovalo případný azyl všem. Dravým šelmám i lidem. Místo, kde si byli všechny živé bytosti rovné a svorné ve své jedinosti i různosti. V roce 1880 byla v jeskyni nalezena čelist neandrtálského dítěte, datovaného stáří 40 000 let př. n. l., v odborných kruzích označována jak Šipecká čelist. Unikátní jsou i nálezy z doby bronzové, keramická nádoba s odloženými sekyrkami, nebo třeba pět soustředných kruhů, jako symbol pěti elementů. Od r. 1960 se jedná o oblast, Národní přírodní památku, kde důvodem ochrany je nejen nejstarší doposavad objevené sídlo člověka na území Česka, ale také ochrana vzácných květin zdejšího vápencového společenství. Jeskyně je volně přístupná a turisty hojně navštěvovaná. Krápníková výzdoba byla časem zničena. Šipka posloužila i jako podklad k pravěkým ilustracím a malbám rodáka z Kopřivnice Zdeňka Buriana (1905-1981).
Nelehká je služba zdejšího strážce, i jeho přístupnost. „Mnoho vás sem chodí, jen málokdo mě vidí, skoro nikdo, kdo vnímá, nepozdraví. Úcta a pokora se vám ztratila, jen můj úkol zůstal". Uvnitř jeskyně další odpovědi k místu s jeho strážcem nenajdeme, je zde opravdu moc rušno... Musíme hledat trochu vedle, třeba u nedaleké zvoničky. A pak možná uslyšíme ten hlas Matky Země: „Jste ze mě, vaše těla jsou tělem mým. Dávám vám ochranu i naději". A na draky se už budete muset přijet zeptat Strážce sami, a to nejlépe v zimě, až tu budete sami. Není divu, že se jezuité pokoušeli svého času tato místa christianizovat. A co nezvládli oni, zvládnul vápencový lom. Energie se přesunuly, potenciál zůstal. Zatím stále skrytý a dobře střežený. A dnes ho najít je úkol opravdu velký a těžký. Věřte svým šestým smyslům.
Radostný vstup do dalšího roku.
Petr a Vlaďka
|
