Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Iva Danková  

 

2021
Rok minul,
trochu zvláštní byl,
někomu možná přitížil
a realitu jinam odklonil.

Však pozitivní esence,
co na povrchu se nenese,
po ponoření se do ticha,
kde sebe sotva člověk udýchá,
vykřeše kousky světla výš
a ty už nikdy neztratíš.


Smutek
Když kácí se strom,
o zem jak hrom
udeří.
Když strom se kácí,
kde domov najdou ptáci,
ti bez peří?

Pila se boří do těla
a možnost co teď udělat
je mizivá
Do těla pila boří se,
strach nese se po lese,
celý se zachvívá.

Nemohou nikam utéci,
ani brnění obléci
žádné
Utéci nikam nemohou
země je drží u nohou,
les chřadne.

Zítra to budu já a nebo ty,
nejisté naše životy,
den za dnem.
Zítra to budeš ty a nebo já,
nedožijeme do jara,
padnem.

Jistota

Jistota

je konec života

ale stačí jen malý krůček,

přeskočit přes potůček

jen mírně zvednout nohy špičku

už cítíš brnění na malíčku

už kolo osudu se roztáčí
když duše jenom trochu naznačí
že jistota ji nestačí.
Strach ze změny
srdce zkamení
zajít jen kousek za humna
kde ozývá se hudba záludná
tanec ten duši osvěží
tělo zbaví všech otěží
kámen promění se v prach
strach skončí na márách.
Obavy,
život zastaví
přeskočit oheň, podat ruku
a nečekat na záruku
i chyba je lepší nežli chlad
žít, to je chyb se nelekat
jistota
je smrt života

designed by Panavis & Panadela | contents ©2022 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart