Nová Huť - Bukový vodopád ● Místo klidu a zázraků ● V Lužických horách u obce Svor, mezi vrchy Velkým Bukem a Stožcem, se nachází samota zvaná Nová Huť. V roce 1750 byla v těchto místech založena sklářská huť. Provoz sklárny byl definitivně ukončen v roce 1870. Místo pak sloužilo jako hostinec i hájenka či ubytovna lesních dělníků. V letech 1936-38 tady bylo velitelství československé obranné linie, A došlo zde i k přestřelce s henleinovci. Hostinec byl zrušen po roce 1945. Od roku 2002 byla obnovena jeho činnost a s různými přestávkami funguje i dnes. Nedaleká Císařská silnice byla vybudována na trase staré zemské stezky, vedoucí z Prahy do Saska. Dnešní silnice I. třídy vedoucí dále přes hraniční přechod v Neugersdorfu. Z Nové Hutě vyrazíme za naším dnešním cílem, kam žádná turistická ani jiná přímá cesta nevede, a který je odtud vzdálen necelý jeden kilometr. Vydejme se tedy na severozápad, cestou, která jde podél železniční tratě a následně ji i kříží. Po nějaké době však i tato cesta končí a dále musíme „po čuchu" (nebo přiložené mapě). Mezi dvěma železničními tratěmi vedoucími z Jedlové, buď do České Kamenice a Děčína, nebo do Nového Boru a České Lípy, v rozeklaném nevelkém údolí, kterým protékají tři bezejmenné potoky pramenící na svazích Jeleních kamenů, se nachází naše místo klidu a zázraků. Skalky ve východní části údolí nesou název Bukové skály, a krom vyrytého nápisu zde můžeme nalézt řadu dalších různých jiných symbolů. Západní údolí pak uzavírá nevelký skalní amfiteátr s asi 4 m vysokým vodopádem. Bukový vodopád je kouzelné a tajemné místo, kde se dá i umřít. O povolení ke vstupu do těchto míst klidu, kam se člověk jen tak běžně nedostane, je nutno žádat místní strážkyni a paní těchto míst. Je krásná, vstřícná, chápající, spravedlivá, ale i přísná. Trestající lajdáctví a neúctu. A pokud nám zdejší Nymfa propůjčí svůj klíč, máme skoro vyhráno, už jen najít ten správný zámek. Nebo to je jen zkouška ducha vodního světa? A moudrý takový klíč vrací. A zázraky, ty se dějí každý den. A nejen tady, kde pokorný může uvidět celý svět na své jedné dlani. Tenkrát i dnes. Místo je pokorným celoročně otevřeno. I ono samo má svou silnou auru, měnící se s ročním obdobím. Voda i kámen zde hovoří o spolupráci a propojení obou principů. A o všudypřítomném klidu, pro který netřeba ve skutečnosti „nic dělat" ☺. Zajímavé je určitě i zdejší okolí. Za návštěvu jistě stojí i nedaleká čedičová skalka Bučina (535 m. n. m.) s pozůstatky po dávné těžbě železné rudy. Zajímavým útvarem je i Lesní kámen, který díky nesprávnému překladu se dnes nazývá Valdštejnská skála s množstvím záhadných nápisů. Včetně značek havířských hutí. Kousek od ní totiž leží Stříbrné doly a další zajímavá místa, kde staří Vlachové hledali drahokamy a vzácné kovy. Tak vzhůru za poznáním světa na dlani a za humny, hledání vlastního klidu a míru, či jen na dobrodružný výlet do Lužických hor. Radostné oslavy jara. Petr a Vlaďka
|