Iva Danková  

 Země

Člověče volám tě

a ty mě neslyšíš,

prosím trochu se ztiš.

Volám tě a ty mě nevidíš,

ve svém domě hledáš skrýš.

Já Země jediný domov tvůj,

člověče ty mě opatruj!

Já třetí planeta,
zdroj tvého života,
stroje a zbraně z mého těla stvořené,
kam jen tě tvá pýcha dožene.
Ptačí zpěv, rozkvetlá květina,
do duše otisk posílám.
Zastav se a rozhlédni,
varování je možná poslední.


Semínko

Která asi síla
tenhle zázrak posvětila?
Vítr zlehka zafouká,
semínko mírně pohoupá,
k zemi se snese...

Ententyky, zda neujme se,

a jen jedno z mnoha tisíců,

se vyhne pošlapání střevíců,
ani pták ho nesní k svačině,
matce zemi klidně leží na klíně,
než přijde ta pravá chvilka,
je to fakt velká násobilka,
kdy vystrčit malý kořínek,
vyrůst musí sám bez plínek.

chce to velkou odvahu

žít a zrovna tady na svahu,
ale už vnímá hlasy z okolí,
neboj se bratře, život nebolí.
Rozkroč se, máš v nás oporu,
porostem tu pospolu!