Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
 Putování Slovenskem - II. část
 
Smokovecká kyselka a vodopády Studeného potoka

V druhém putování krajinou našich sousedů ochutnáme jen malou část nejvyššího pohoří na Slovensku, tedy Vysokých Tater. Jak známo, Tatry se nalézají na hranici s Polskem (na Slovensku 260 km2 a v Polsku 81 km2), kdy délka hor je nějakých 26 km a šířka zhruba 17 km. Nejvýše položenou horou, kapelníkem a dirigentem, je potom Gerlachovský štít (2 654,4 m. n. m.). Ale zdárně mu sekundují a celý orchestr-nonet doplňují mnohé další tatranské vrcholy s výškou přes 2 600 m. A je jich opravdu devět. Dalších šestnáct střídajících hráčů měří od 2 500 m do 2 600 m. Prostě hudba pro každého, ztišeného i neklidného návštěvníka a posluchače. Pro svou malou rozlohu jsou Vysoké Tatry někdy označovány za nejmenší velehory světa. Nachází se zde celkem 26 vrcholů přesahujících výšku 2,5 km, ze kterých je na Slovensku osm přístupných po značených turistických cestách, mimo sezónní zimní uzávěry. Na další místa se můžete dostat v doprovodu znalého horského vůdce. Geologické složení a stavba hor je velmi komplikovaná a rozděluje se na tři části. Nalezneme zde žulu i břidlici, vápenec, dolomit, různé druhy slepenců či pískovec nebo křemenec. Gerlachovský štít je nejvyšší horou nejen Tater, ale i celých Karpat, a má tedy co udýchat.

My se dnes podíváme do jedné z nejstarších osad ve Vysokých Tatrách na Slovensku, do Starého Smokovce (1 006 m n. m.), k prameni(nům) léčivé minerální vody s názvem Smokovecká kyselka. Tato místa určitě nemohla uniknout ani našim pravěkým předkům, kteří zde v okolí již před naším letopočtem těžili rudu a tavili železo. Místo bylo známo a navštěvováno horníky i lidmi z okolních vesnic při kolonizaci území ve 13. století. Železité prameny přinášely zdraví, osvěžení i další sílu k těžké práci. První písemná zmínka o původně dvou unikátních pramenech pochází od doktora Jána Žigmunda Kreysela z roku 1764. Třetí vývěr byl objeven později profesorem Pavolem Kitaibelem, který zde prováděl i chemickou analýzu vody. První dva prameny pak dostaly v 19. století jména Castor a Pollux, tedy Blíženci. (pozn.: jinak se jedná o dvě k sobě přilehlé více než čtyři tisíce metrů vysoké hory ve Walliských Alpách, nazývaných též Dvojčata). Velký zájem o zdejší minerální vodu vedl roku 1793 k založení osady, léčebného místa a balneo-klimatických lázní Starý Smokovec, dnes spíše známý coby vysokohorské hojně navštěvované turistické středisko. Zdejší železitá minerální kyselka výborné chuti má blahodárné účinky na lidský organismus i ducha, má nízkou hodnotu pH i slabší „minerální zápach". Léčit se zde můžou kožní a nervové nemoci, poruchy pohybového ústrojí. Voda také podporuje trávení. Veřejnosti je přístupný pouze pramen s upraveným altánem a okolím. Další pramen je zachycen v oplocené stáčírně a plní se a prodává v lahvích pod názvem Tatranská minerálka. Není ale nad to, pokleknout a nabrat si vodu do vlastních dlaní.

Energie místa hovoří o senzibilitě i lidském zásahu. Hovoří o vědomém tvořivém bytí v nekonečném vědomém prostoru nevědění. A pokud prý tomuto porozumíme a přidá se k tomu i spolupráce obou základních zemských dračích sil, ohně a vody, máme prý vyhráno.
A to je ve Starém Smokovci možné, přijeďte se ale už přesvědčit sami. Nejlépe však na jaře, nebo na podzim, to je zde přeci jen trochu klidněji.

Vydáváme-li se odtud dále na sever směrem na vrch Hrebienok (1 285 m) do NPR Studené doliny (Velká a Malá), postupně sestoupíme do úžasné rokliny s výhledy do okolí a s přístupem ke kaskádě ledovcových vodopádů Studeného potoka. Jejich podloží je tvořeno granodiority. Nalezneme zde i tzv. vodní mísy, které známe třeba ze Šumavy, Jeseníků, či Beskyd. Vodopády si nesou různá pojmenování, Skrytý, Malý, nebo Dlouhý. Ten se nachází v nadmořské výšce 1 195 m n. m. I zde tak případně platí, že voda tvaruje kámen a současně kámen dává tvar a směr vodě.

Poslední naše dnešní zastavení bude u tektonického vodopádu, jehož vývoj byl podpořen selektivní erozí. Nalézá se ve výšce 1 355 m n. m. a nazývá se Obrovský vodopád. Je vytvářen Malým Studeným potokem a dosahuje výšky asi patnáct metrů. Voda i kámen zde hovoří jasným a stejným hlasem, jen to chce být zde v pravý čas, kdy se po chodníku „netlačí" moc turistů. Vodopády jsou přístupné celoročně!

Na svém putování tímto krajem se určitě nezapomeňte stavit na nejstarší vysokohorské chatě ve Vysokých Tatrách, která byla založena spišským Němcem Johannem Georgem Rainerem, a to již roku 1863. O několik desítek let později pak zaniká a poté slouží coby noclehárna vysokohorských nosičů a vůdců. Rainerova chata (1 301 m) byla obnovena v roce 1998. Je otevřena rovněž po celý rok a slouží i jako informační centrum. Chatu r. 2008 navštívila i britská královna Alžběta II. s korunním princem Filipem. Zda rovněž ochutnala zdejší proslavený léčivý likér z hořce (Gentiana) to už je další místní tajemství, jako ten recept. Kiss
 
Jaro je tady.

Petr a Vlaďka

 
Smokovecká kyselka 
Vítejte lidé
Zdraví a síla 
Cesta je daleká
Vysoké Tatry
Dlouhý vodopád I.
Dlouhý vodopád II.
Údolí Studeného potoka 
Vodní mísy
A další vodopády 
Kámen a voda
Voda a kámen 
Obrovský vodopád
Zastav se a ztiš 
Tak někdy příště
Cesta nekončí 
Loučení a návraty 
Mapa I.
Mapa II.
Mapa III.
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart