Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Iva Danková
 
 
Poutník

Putování,
nemám zdání,
kam mě vítr donese,
polem nebo po lese,
vlasy do očí mi rozcuchá
a pošeptá mi do ucha.

Vznášej se nebo utíkej,
svět je tak velikej,
jak jen budeš chtít,
jen si představit.

 

křižovatka. ..

každá cesta je moc krátká
snad tahle babočka
na kopretinu sedla zlehoučka
pak křídly zamává

možná znamení jít tudy dál
možná  jít tou
tou cestou trnitou
co čeká mě za rohem
poradit se s bohem Svarogem

rozum nic neříká
ale srdce se z toho zalyká
svoboda a žádný cíl
kdo tohle okusil
v přírodě se rozpustit

a jenom tak být

 

Rovnodennost

Půl světla půl tmy
stejně je pro všechny
všechno je  v rovnováze
zastav se Země na své dráze
jen pár chvil
aby se klid zabydlil
u každého stolu
u každého domu
zapustil kořeny
u muže u ženy


Nautilus

Mobilis in mobili
fantazie s fakty se tu snoubily
my plavili se s nimi
oceány hlubokými
ryby zdravili s úžasem
s námi v ruce s kompasem
tajemný a skoro sám
Nemo kapitán
moři a oceány štván
a nikým nepoznán

Pohyblivý v pohyblivém
v příběhu tak trochu tklivém
pan Verne spojil generace
co jinde nemožné snad zdá se
s okny  na přístav  na Loiře
vyčaroval příběh ze svého kalamáře

designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart