Iva Danková Poutník Putování, nemám zdání, kam mě vítr donese, polem nebo po lese, vlasy do očí mi rozcuchá a pošeptá mi do ucha. Vznášej se nebo utíkej, svět je tak velikej, jak jen budeš chtít, jen si představit. křižovatka. .. každá cesta je moc krátká snad tahle babočka na kopretinu sedla zlehoučka pak křídly zamává možná znamení jít tudy dál možná jít tou tou cestou trnitou co čeká mě za rohem poradit se s bohem Svarogem rozum nic neříká ale srdce se z toho zalyká svoboda a žádný cíl kdo tohle okusil v přírodě se rozpustit a jenom tak být Rovnodennost Půl světla půl tmy stejně je pro všechny všechno je v rovnováze zastav se Země na své dráze jen pár chvil aby se klid zabydlil u každého stolu u každého domu zapustil kořeny u muže u ženy Nautilus Mobilis in mobili fantazie s fakty se tu snoubily my plavili se s nimi oceány hlubokými ryby zdravili s úžasem s námi v ruce s kompasem tajemný a skoro sám Nemo kapitán moři a oceány štván a nikým nepoznán Pohyblivý v pohyblivém v příběhu tak trochu tklivém pan Verne spojil generace co jinde nemožné snad zdá se s okny na přístav na Loiře vyčaroval příběh ze svého kalamáře
|