|
Iva Danková
Na dřeň
Hlínou, blátem, bahnem boty zmazané,
nevadí, to kousek těla Země je!
V potoce, deštěm, bouří nohy smáčené,
nevadí, to částí těla Země je!
Větrem, vichrem, vichřicí tělo šlehané,
nevadí, to součást Země je!
V klidu, teple a pohodě, co o ní víš?
Až na dřeň nech ji působit, pak teprv se s ní spřátelíš! Svoboda
Koně a welšské pláně,
když vzpomenu si na ně,
bez opratí a bez podkov,
svěží vzduch mají za domov.
Zpátky mě to zavolá
a já cítím jak voní svoboda.
Tráva jasně zelená,
sem tam trochu spasená,
dusot je slyšet v dálavách,
rychle se šíří prach. Vzpomínku ve mě vyvolá,
ten pocit, to je svoboda.
Mám se bát, ne jsem zvědavá,
tak často se to nestává,
žádná ohrada,
krajina za horizont zapadá...
a pak se rychle blíží
a já zmámená a bez potíží
vidím hřívu a jasné oči,
když můj pohled k nim se stočí,
snad se mi to zdá,
očima se usmívá,
a všechno ve mě zavolá,
teď vidím co je svoboda!
|
