Súľovské a Strážovské vrchy (SK)

● Umělecké ateliery v krajině ●

Dnes se podíváme na pár míst v severní části středního Slovenska, kde dala Matka Země prostřednictvím své Dcery Přírody průchod své velké a neskonalé tvořivosti. Plna invence a kreativity zde ke své i naší radosti tvořila a pracovala na svých dílech krásných a zajímavých tvarů i energií. Místa pak jistě neunikla našim dávným předkům, ani legendám a příběhům s nimi spojenými.

Súľov
Navštívíme CHKO Strážovské vrchy, což je hornatý celek rozdělený na tři další části - Manínskou vrchovinu, Skalky a NPR Súľovské skály. Dnes se nejdříve vydáme do Súľovských vrchů, a to z místa spojení dvou obcí Súľov (první písemná zmínka pochází z r. 1193) a Hradná (první písemná zmínka pochází z r. 1408). Najdeme tady placená parkoviště, protože jde o ideální výchozí místo mezi zdejší úchvatné skalní scenérie, a také na zdejší hrad Súľov, stojící vysoko ve skalách. Ten je též nazývaný Roháč, Rohach. Jedná se o zříceninu původního královského strážního hradu, který se do rukou šlechty dostal někdy do roku 1336. První písemná zmínka pochází až z let 1470 za vlády Matyáše Korvína. Podle archeologických nálezů bylo místo, na kterém hrad stojí, osídleno někdy ve 13. století. Hrad byl postaven mezi třemi mohutnými skalními bloky a jeho základy se co nejideálněji přizpůsobovaly terénu. V jeho horní části je pak ve skále vytesaná cisterna na dešťovou vodu. V nejvyšším bodě stávala strážní pozorovatelna s vynikajícím výhledem do celého okolí. Obec Súlov - Hradná leží uprostřed kotliny obkroužené Súlovskými vrchy. Hrad nalezneme na západní hradbě, nejlépe je dostupný po trase naučné stezky a později po červené turistické značce, která nás provede i kolem nejhezčích útvarů Súlovských skal.  Zvláštností je i geologické složení bizardních skalních útvarů. Jsou totiž tvořeny slepenci, což svědčí o geologickém mládí zdejší krajiny. Slepencová skalní města v Čechách nenajdeme, a svou bizarností si nic nezadají s těmi známějšími pískovcovými.  

Šarkania diera a Skalné okno
Na protilehlé (tedy východní) straně přes magickou kotlinu s osadou Súlov - Hradná se nalézají další cíle. Při další výpravě se vydáváme přes osadu směrem k západnímu svahu Roháče do skalních stěn. Můžeme jít buď přímo přes pastviny, nebo po žluté turistické značce kolem obce.

Pozornosti vnímajících poutníků jistě neunikne kamenný krasavec - zdejší menhir - stojící dole na rozcestí s odbočkou k jeskyni. Ta je naším cílem, ale u kamene se musíme zastavit. Zde druidové a moudří zdravili a zdraví, tady se žádá o povolení. Tady odtud se dá komunikovat se zdejším drakem. Bez pozvání mu do bytu nelezme.

Působením živlů tady ve slepencích vznikla Šarkania diera, neboli Dračí jeskyně, nebo též Jánošíkova jaskyňa. Jedná se o volně přístupnou šedesátimetrovou puklinovou jeskyni s deset metrů vysokým portálovým vchodem. Nacházející se v nadmořské výšce 590 metrů a přístup k jeskyni je fyzicky docela náročný. I vstup do prostoru je pouze na vlastní zodpovědnost a nebezpečí. Rozpadající se slepence pokrývají zem pískem, prachem a malými oblázky, po kterých nohy ujíždí i za sucha. Zdejší archeologické nálezy pocházejí z období neolitu i doby bronzové. Místo je spjato se zdejší legendou o drakovi, který zde přebýval a navečer odtud vylétal za svými strážními povinnostmi, aby se k ránu navracel.
Od jeskyně se vrátíme k rozcestí a k dalšímu cíli pokračujeme od menhiru po žluté značce prudce do kopce. Skalné okno či Obrovská brána je dalším uměleckým unikátem této krajiny. Ve výšce 700 m n. m. zde rozprostírá svá křídla další drak, což pozornému návštěvníkovi jistě neunikne. Velikost skalní brány vyrazí dech každému. Ohromující kreativita přírody, fascinující a neskutečný zážitek, tak jako ostatně celý sám život. V pohybu i zdánlivém ustrnutí. V tichu zdejší krajiny pak můžeme ze skalní brány slyšet šeptat slova: „Nezapomeňte na smrt, uvažujte o věčnosti. Vděčnost přináší harmonii, draci sílu, člověk odpuštění a víru".

Vydáte-li se pak třeba sami zdejším okruhem dále, jistě narazíte na mnohé jiné krásné skalní útvary, či solitérní sdílné jedince. Zdejší kameny i jejich energie stojí za naši i o naši pozornost. Tak navštivte třeba Gotickou bránu, nebo ty ostatní bezejmenné. O výhledech do krajiny nemluvě.

Rajecké Teplice
Sousedícím celkem se Súľovskými vrchy, rovněž spadajícím do CHKO, jsou Strážovské vrchy s nejvyšší horou Strážov o výšce 1 213 m n. m. V této oblasti se rovněž nachází mnoho krásných a neopakovatelných přírodních výtvorů, krásných děl, skalních partií v magické krajině. Jako třeba Zbyňovská skalná ihla, nebo třeba Malý Budzogáň. Mimo to se zde nachází i větší množství minerálních a termálních pramenů, což vedlo ke vzniku lázní jako jsou třeba Trenčianske nebo Rajecké Teplice, odkud se za chvíli podíváme k našemu dalšímu dnešnímu cíli. Nejstarší doložené stopy osídlení v okolí Rajeckých Teplic pocházejí z 2. a 1. století př. n. l. a jedná se o tzv. lid púchovské kultury s původem u halštatského lidu. Jejich pobyt zde je datovaný až do 2. století n.l. První písemná zmínka o koupelích a snad i lázních pochází už ze 14. století. Největší jejich rozvoj však nastal až po roce 1926. Dnes se zde léčí nervové choroby a nemoci pohybového ústrojí. Hlavní vyvěrající pramen má teplotu okolo 39 stupňů. V areálu parku lázní však nalezneme pouze zakrytý prameník. Pokud chcete ochutnat již „zchlazenou" a pro pití připravenou minerálku, musíte zajít do recepce místního noblesního wellness hotelu mezi bílé župany pacientů a klientů zde ubytovaných. Pramen je přístupný, ale pod dohledem.  Nám to prošlo.☺

Stratený Budzogáň
Dalším cílem budiž famózní skalní útvar s pro nás nezvyklým názvem Stratený Budzogáň (725 m n. m.). Budzogáň ve slovenských pohádkách představuje velký mohutný kyj. K místu se váže pověst (volně v překladu):

„Ako Janko Spáč držal stráž":
 Hromový dub patřil všem lidem i zvířatům v celé zdejší krajině. I každé dítě vědělo, že je potřeba se o něj starat. Čistit kořeny, umývat listy a držet u něj stráž, aby mu nikdo neublížil. Tu noc, kdy byl na stráži Janko Spáč, se Hromového dubu zmocnil obr. Lehnete-li si totiž na tomto místě na zem a zavřete své oči, zaspíte stejně, jako tenkrát zaspal i on. Obr vytrhl Hromový dub ze země a vyrobil si z něj svůj kyj. To vzbudilo všechny obyvatele v okolí. Ti se ale nezalekli, nechtěli si nechat sebrat svůj uctívaný posvátný strom. Rychle natřeli obrovi nohy smůlou, aby nemohl teď již s dubovým kyjem uprchnout. Rozzlobený obr zapíchl kyj do země a proměnil dřevo v kámen. A jako takový kamenný kyj, či hrozící pěst matky Země, je tu stále i dnes".

A kupodivu je to místo laskavé a milé. Harmonické a sdílné. Když jsme si tady lehli na zem a málem jsme dopadli jak ten Janko Spáč. Nechtělo se nám odtud. Klid, ticho na rozjímání, krása zdejší krajiny a dalekých výhledů nás okouzlila. Rádi se sem budeme vracet. A vy to můžete zkusit taky. Stojí to za tu cestu.  

Tak na stráž! Není čas na spaní! Občas není nad bdění i snění.

Petr a Vlaďka